Obrázek uživatele elho_cid

Historie

Členem již
9 let 6 měsíců

Moje příspěvky

Jak se stalo zvykem, společně s Mlokem vychází každoročně i Kočas, výběr povídek, které z různých důvodů nebyly publikovány v Mlocích, ale hlavní organizátorka soutěže je považovala za natolik zajímavé, aby se mohly rovněž objevit na pultech knihkupectví.

Rok se s rokem sešel, Jiřina Vorlová zase obeslala kruh statečných porotců a podařilo se jí, s pomocí dobrých lidí a přes nepřízeň osudu, dostat na pulty obchodů dalšího Mloka. V době, která nepřeje knihám a povídkové sborníky přímo stíhá ranami osudu, se tohle úsilí musí ocenit. Někdo by měl Jiřinu nominovat na Nobelovu cenu za literaturu.

Už je to asi patnáct let, co jsem poprvé vstoupil do příšeří Ryhopského lesa a nechal se uchvátit divokými mytágy. Od prvního vydání uplynula už asi dvojnásobná doba a kniha se stává klasikou žánru. 

Literární degustace organizované Danielem Tučkou se minulý týden připomněly druhým setkáním. Po premiérovém díle přijala pozvání na komorní literární talk show autorská dvojice Jiří Walker Procházka a Klára Smolíková, a také autorka fantasy série o telepatce Magnolii, Hanina Veselá.

Jestli nějaký první díl série nastavil laťku hodně vysoko, tak to byly Jantarové oči z Mycelia. Už při jejich vydání bylo oznámeno, že na další svazek nebudeme muset čekat déle než do nejbližších vánoc a už je to tady, máme Led pod kůží. A stejně svižným tempem to prý půjde i dál; Vilma Kadlečková totiž napsala celou pentalogii ještě před vydáním prvního dílu, čímž (narozdíl třeba od G.R.R.Martina ) ušetřila čtenářům muka a stres.

Nejsem fanda upířích románů – tím méně jejich znalec. Série o Tině Salo je ale výjimka. Upíři podle Petry Neomillnerové měli vždy daleko do romantických bytostí, byli násilničtí a dravčí. To se tak nějak kryje s mými představami o krvesajích. Zároveň však měli dost všedních i nevšedních starostí, které je přibližovaly lidem. Po prvních pěti dílech série jsem neváhal ani minutu, jestli chci číst i díl šestý. No jasně že jo!

Je dost těžké vyhnout se dobře připravené virální kampani na Mycelium, která nás obklopuje na conech, na facebooku, v časopisech. Člověk až zapochybuje – stojí to opravdu za to? Určitě ano. Tahle knížka by rozhodně neměla zapadnout!

Letošní předávání cen akademie provál čerstvý vítr změn. Bylo to třeba. Někdo poznamenal, že změn bylo příliš málo a ne dost zásadních, ale co už. Něco je jinak.

Určitě není od věci psát na Sardenu o knize bez prvků fantastiky, zvlášť když jde o dobrodružství Sherlocka Holmese. Doylův slavný detektiv byl první popkulturní fiktivní postavou, která měla svoje fanouškovské kluby, jejíž fandové organizovali setkání a psali o svém hrdinovi fan fiction.

Letos je za nejlepší překlad na cenu akademie SFFH nominována mimo jiné i Pán světla. Podíval jsem se jí tedy na zoubek, jestli opravdu drží vysokou laťku kvality překladů, jakou nastavil například již dříve u Strak vydaný román Tvorové světla a temnoty, přestože tentokrát překládal sám vydavatel, bez Jana Kantůrka nebo jiné rozsáhlé spolupráce se zavedenými překladateli.

Stránky