Oko temnoty je třetím střípkem Weeksovi barevné mozaiky. Původně se mělo jednat o trilogii, ale už teď je jasné, že bude minimálně další tlustá kniha a čekání na ni bude ještě mučivější než čekání na Oko temnoty.

Slunce v Podmoří pohasíná a staří bohové nehnou ani prstem pro to, aby zachránili národy před hladem, tmou a zimou. Mladší bohové se snaží, ale je jich jen pár a zdaleka nemají takovou moc. Jak se ale zdá, je tu naděje – Víly mají zdroj moci, který by mohl zachránit celé Podmoří.

Skladatel Johannes Brahms, ten se narodil v Německu (dnešním, že...). Příjemný, činný a vážený. Napsal i Uherské tance, ten nádherný opus všech opusů. Kdepak k nim přišel, co? Vždyť to byl Germán, ne? Že by už tehdy znal zapadlé oblasti Rakouska-Uherska? Umírá tři roky před koncem století. Po jeho úmrtí, přesněji za měsíc, vydává Bram Stoker tlustospis s podivným titulem: Dracula. Náhoda?!

V magii ho cvičili ti nejlepší z nejlepších a podle proroctví měl zachránit svět. Vypadal tak nadějně, ale kvůli vzácné poruše není Nicodemus schopen kouzla používat správně. Avšak ne každý vnímá jeho slabost stejně a někteří se nezastaví ani před vraždou, aby mohli jeho talent využt...

Už je to asi patnáct let, co jsem poprvé vstoupil do příšeří Ryhopského lesa a nechal se uchvátit divokými mytágy. Od prvního vydání uplynula už asi dvojnásobná doba a kniha se stává klasikou žánru. 

Staré domy mají historii. Minulost, která živým nedá spát a mrtvé nenechá odpočívat v pokoji. Doslova.

Nakladatelství Epocha vydává 43. svazek edice Fantastická Epocha.