Vydání debutového románu českého emigranta Jaroslava Kalfaře u nás doprovází řada nadšených a pozitivních zahraničních recenzí. Publikující nešetří chválou a nebojí se přirovnávat k takovým peckám jako je Marťan, Solaris či nejnovější Faberův román Kniha zvláštních nových věcí. Pokud se ovšem Kosmonautovi důkladně podívate na zoubek (či spíše na raketové motory), zjistíte, že by se hodnocení dalo shrnout do jediné věty – mnoho povyku pro nic.

A z vítězství se raduje...

Mladý muž se rozhodne koupit si starý majestátní dům a jak už to tak bývá, začnou se dít zvláštní věci.

Jen Sussmanová, Erin a Jeremy Durstovi, Rapl, Ed Hackney, Jon Verbecký a mnoho dalších. Jména lidí, kteří se bez varování ztratili a nikdo neví, kde se nyní nachází a jestli vůbec ještě žijí. Jednalo se o velkou ztrátu, která na několik měsíců úplně zastavila chod společnosti. Avšak žádná dystopie se nekoná, lidé se zvládli navrátit do normálního režimu bez zbytečného násilí a dali vše opět do pohybu. Ale to nic nemění na tom, že na Zemi zůstali pozůstalí. A právě o nich je celý příběh.

Ačkoliv má kniha v podtitulku slogan „omračující space opera“, klasické vesmírné bitvy ani přelety a manévry rojů vesmírných plavidel v ní nenajdete. Přesto patřím do tábora těch, kteří tvrdí, že stojí za přečtení.

Již potřetí má český čtenář možnost setkat se se soukromým detektivem Cormoranem Strikem.

451 stupňů Fahrenheita je teplota, při které se papír vznítí a hoří. Guy Montag hořící papír vidí každý den, je totiž požárníkem a jeho úkol je jasný. Pálit knihy.