RECENZE: Robert M. Wegner: Šíp a vítr, dýka a moře

Některé knihy vás prostě minou. Je putna, jestli o kousíček nebo o pořádný kus, prostě když vás to nezasáhne, tak vás to nezasáhne. A cyklus Příběhů meekhánského pohraničí mne minul o nějakých deset či více let. Škoda, že jsme se nepotkali někdy na konci devadesátých let, v časech velkého hladu po velkých hrdinech a velkých činech... V časech, kdy mužové dokázali v mžiku oka vsednout do sedel koní rychlejších než vítr a vyrazit zapíchnou půldruharučák nějakému bídákovi do těřichu až po zástavu, aniž by jim kdejaký cynický škarohlíd předhazoval plytkou motivaci, ohranost klišé a nevhodné používání češtiny. Ve zlatých časech Raymonda E. Feista a Davida Gemmella... Nu, minuli jsme se.

Robert M. Wegner nabízí v druhém svazku Příběhů s českým názvem Šíp a vítr, dýka a moře dva povídkové romány. První se odehrává na východě mocné Meekhánské říše a zavede čtenáře do volného jezdeckého oddílu, který střeží pohraničí před barbarskými nomády, bandity a vším, co špinavá magie přitáhne z kdovíjakých temnot. Čtyři navazující příběhy představí svobodné jezdce a jejich život – i smrt. Potyčky s přesilou, válečné lsti a vzdálené ozvěny dvorských intrik – to vše najdete na téměř třech stovkách stránek. Malý jízdní oddíl funguje v mnohém jako rodina a pocit chlapské (i babské) sounáležitosti a bojového bratrství vyprávění provází od začátku až do konce. Škoda, že ve chvíli, kdy autor čtenáře seznámí s osudy hrdinů natolik, aby ho opravdu začaly zajímat jako osobnosti, příběh skončí náhle a bez varování jako dobře naplánované přepadení karavany. To, že se jedná o prequel k jiné knize zůstává čtenářstvu jen chabou útěchou.

V druhé polovině knihy se naopak podíváme na západ, odkud se říše již nějaký ten pátek nazpátek stáhla a kde v přístavním městě Ponkee-Laa vládne místní šlechta, církev válečného boha a zlodějské gildy. Jedné z nich občas vypomáhá i drzý a vtipný mládenec Altsin, jenž se nedobrovolně zaplete do vysoké hry. Do hry, která by mohla probudit někoho, kdo není mrtvý, ale pouze spí. Tentokrát Wegner vsází na jediného hrdinu a dává Altsinovi mnohem více prostoru k tomu, abychom ho mohli poznat. A také k tomu, aby mladý zloděj mohl několikrát pořádně zarýt držkou v blátě. Pardon, v přístavní pouliční močce. Inu fantasy měla vždy slabost pro chmatáky, kteří se dokážou dostávat z průserů a těžko se jí divit. Mazaný kriminálník se v kalné vodě místních intrik pohybuje stylem, díky němuž lehce zapomenete na první polovici svazku.

Kvalitativně se úroveň jednotlivých povídek pohybuje kolem průměru – některé se vyšvihnou využitím retrospektiv (a dlužno dodat, že autorovi se takto daří psát slušně napínavě), jiné v závěru přizabije vyšumění do nikam. Koncept povídkových románů z různých oblastí Wegnerova světa – předchozí kniha mapovala severní a jižní pohraničí Meekhánské říše – dává prostor k představení autorova univerza. Bohužel jeho svět působí dosti tuctově a neláká k dlouhodobému průzkumu.

Šíp a vítr, dýka a moře se skládá z osmi svižně odvyprávěných příběhů, kde o krev a hrdinství není nouze. Autor neaspiruje na nějakou vyšší dívčí a necpe mezi řádky hlubší myšlenky, což by cílovému publiku nijak zvlášť žíly trhat nemuselo. Stejně tak jej patrně nebudou tahat za oči věty jako „Skutečně, koně i lidé vypadali fatálně.“, po jejichž významu není radno pátrat. Bohužel jinošským opánkům odrostlý čtenář si prostou krásu klasické fantasy zřejmě neužije. Už jen proto, že prakticky vše z knihy již někde jinde četl. Na druhou stranu – pakliže vám díla v úvodu zmíněných gentlemanů dokáží uvést krev do varu, pak není nač čekat. Nasedněte na oře rychlejšího než stepní vichřice a cválejte vstříc dobrodružstvím, která vám nabídne jen nefalšovaná hrdinská fantastika.

Robert M. Wegner: Šíp a vítr, dýka a moře
(Opowieści z meekhańskiego pogranicza: Wschód - Zachód)

Nakladatel: Laser-books
Překlad: Pavel Weigel
Obálka: Rafał Kosik
Redakce: Tomáš Jirkovský, Helena Šebestová
Rok vydání: 2013
Počet stran: 560
Rozměr: 110 x 165
Provedení: paperback
Cena: 339 Kč