Hrajete o trůny? A proč?

Bojím se bojím, že tu budu ošklivá výjimka, která poznala Hru o trůny až díky seriálu. Ano, nečetla jsem knížky. Fantasy světy mě míjely, vyrostla jsem u knih Julese Verna, Jacka Londona a jakýchkoliv jiných, ve kterých byli koně. Nečetla jsem ani Pána prstenů a tady ignoruji i filmy, přičemž se přiznám, že mi mrňaví hobiti s velkýma chlupatýma nohama přijdou hnusní. Zato takový Khal Drogo - olala. I to koňské srdce bych snad okusila a to je co říct uvážím-li, jak mám koně ráda. Takže za mě - muži. Silní a hrdí, nekompromisní a živočišní. Vlci, jak jinak. Vraždila bych za vlčí štěňátko. Draci a Daenerys - strašně jí fandím. Jon Snow, nejhezčí vrána ever. A nakonec si nechám Tyriona. Musím připomenout Pevnost Boyard - ty dva mrňouse, co tam poskakují před soutěžícími, různě do nich strkají, nosí klíče a legračně běhají po schodech. Vždycky mě hrozně rozčilovali a kolikrát jsem si říkala, jak ráda bych jim z těch schodů pomohla. Díky Tyrionovi je beru na milost. Protože chytrý, vtipný a veskrze zábavný chlap může být klidně i poloviční. (M. T. Majar, spisovatelka)