Editorial: 16

Je to až neuvěřitelné ale Sarden se dnešním dnem dožívá krásných šestnácti let. A všichni, kteří jej sledují ještě z časů, kdy byl součástí Neviditelného psa, mi dají jistě za pravdu, že ve svém vývoji ušel pořádný kus cesty, ať už v kvalitativní ale i vizuální stránce. Za těch šestnáct let si vybudoval svoje jméno a získal svou tvář. Zároveň ale nepřestal být hravý a nepřestal milovat fantastiku ve všech jejích podobách. Také si ale uvědomoval, že je nutné se neustále přizpůsobovat moderním trendům ať už těm vizuálním anebo tematickým a na tuto skutečnost nebude zapomínat ani v budoucnosti. Není totiž možné přešlapovat na místě, jinak zmrznete v čase. A to je věc, kterou si Sarden nepřeje. Sarden chce totiž být stále mladý, krásný a aktuální.  

O změnách, kterými Sarden prošel v poslední době vás již informovala Monika v květnovém editorialu. Já bych na tomto místě chtěl poděkovat lidem, kteří dění na Sardenu ovlivňují svým dílem. Monice Dvořákové, protože lepší zástupkyni bych si nemohl přát a občas si díky ní připadám jako Doctor Who se svým oddaným společníkem. Bez Moniky bychom nikdy neměli všechny ty skvělé soutěže. Děkuju Petrovi Šimčíkovi za to, že se stará o perfektní vizuál – všechny kabátky, které jste mohli tenhle rok vidět, jsou tu díky němu, stejně jako vizuální podoba v klasickém módu. A samozřejmě děkuji všem redaktorům, protože jsou to oni, kdo vytváří dvanáct měsíců ročně a sedm dní v týdnu články a recenze, které si u nás můžete přečíst. Jste naprosto perfektní parta.

Děkuji také všem nakladatelům za to, že nám poskytují knihy na recenze a do soutěží.

A samozřejmě děkuji tomu nejdůležitějšímu člověku – tobě, milý čtenáři. Protože ty jsi ten primární důvod, proč existujeme a proč se snažíme stále být tak dobří. A budeme rádi, když se k nám budeš vracet i dál. 

Za redakci Sardenu

Martin Stručovský