RECENZE: Martin Štefko, Agentura 1: První tým

Článek od: Tereza Kadečková - 10.02.2017

Svět je plný nadpřirozených bytostí a monster. Naštěstí nás před nimi chrání Agentura.
Aby nepropukla celosvětová panika, je existence nadpřirozených bytostí a příšer udržovaná v tajnosti. O to se stará Agentura, která ví o každém problému díky supermodernímu počítači s jednoduchým jménem Mozek. Jenomže někdy jsou na duchařské hrozby normální lidé krátcí a tak je potřeba sestavit tým, jehož členové taky nejsou tak úplně normální.
A tak se pod vedení japonské školačky dostává velmi různorodá trojce. Ivory, kněz v kožené bundě, kterého všichni od začátku nenávidí, protože je to hajzlík, přestárlý kovboj Viper s přesnou muškou, a bláznivá Japonka Katherine s mafií za zády a proklatě krátkou sukní. Není třeba dodávat, že než tihle tři zvládnout spolupracovat, chvíli to zabere.
Třetí kniha Martina Štefka udělala žánrovou otočku. Od zombie hororu a thriller detektivky se přesunul k béčkové akční literatuře. Že nepůjde o žádnou sofistikovanou četbu, ale hlavně pořádnou jízdu, je jasné už z výčtu hlavních hrdinů. Přičtěte k tomu, že musí bojovat s thajskou mafií a nacistickými zombíky a máte o zábavu postaráno.
Příběh Agentury se točí kolem toho, jak je tým hozen do vody případů a musí se naučit nejen spolupracovat, ale hlavně odvádět dobrou práci. Jenže se navzájem sabotují a každého z nich pronásleduje vlastní minulost, takže způsobují ještě větší problémy a přivádějí svou šéfovou k šílenství. Ani na chvíli si neoddychnou, takže o akční scény není nouze. Ty nejsou žádná nuda, trio svoje schopnosti odhaluje postupně a s každým nebezpečím si poradí nově a originálně. Milovníci soubojů si přijdou na své.
Na zápletkách se odráží fakt, že jde opravdu jen o zábavnou literaturu. Postavy jdou z bodu A do bodu B a občas je něco překvapí. Nejde ale o nic, co by čtenáři vyrazilo dech a třeba ke konci knihy je i cítit, že se všechno semlelo tak nějak moc rychle, a není jasné, odkud rozuzlení vlastně přišlo. Druhá výtka je, že se autor občas ztrácí v popisech. Akce plyne rychle a bez problémů, ale pak přijde ta jedna věta, u které čtenář zaškobrtne. Nestává se to tak často, ale jednou za čas uprostřed velkého odstavce to ubere na napětí.
Oproti autorovým předchozím knihám je Agentura o dost slabší. Záměr Martina Štefka byl udělat zábavné akční béčko, to se mu podařilo, ale ty vážnější věci s překvapivou zápletkou mu přeci jen jdou lépe.