RECENZE: Jacqueline Carey, Kushielova střela

Tuto knihu jsem si láskyplně překřtila na sado-maso fantasy. A je to pravda, když říkám právě tohle. Celý, bezmála sedmisetstránkový příběh mne mile překvapil a musím se přiznat, objevila jsem v sobě některé skryté touhy. Třeba… po dobrodružství.

Od časů Duny tu ještě nic takového nebylo, psalo se v jedné recenzi na netu, a vlastně právě tenhle postřeh byl tím důvodem, proč jsem po knize sáhla. Nelituji. Autor recenze měl částečně pravdu, ale i když by se podobnosti našly, je třeba každou z těchto ság řadit jinam a oddělit je viditelnou linkou. Duna je určitě složitější na čtení, těžší na soustředění a někdy se mi až zdálo, že v Herbertově příběhu existuje jen jeden možný pohled na věc – ten, který popisuje autor. U obou jde o politiku, moc, náboženství, přízeň, vítězství, nenávist a lásku, pokračování, budoucnost. Careyová mne zatáhla do děje volnějšími dialogy a mravy hlavních postav a příběhem plným napětí, vášní, lásky, vášní, krvavých bitev nelítostných protivníků, vášní, slibů, překvapení a lstivé rafinovanosti.

Vypravěčkou je hlavní hrdinka, která celým příběhem prostupuje jako očitý svědek událostí a nenásilnou formou předestírá čtenáři nejen svůj osud. Její život se už od dětství prolíná s osudy dalších lidí, z nichž někteří ji dokázali ovlivnit, učit, milovat, nenávidět a zradit. Jejím prvním přítelem ještě v dětství, stane se mladý chlapec s duší kočovníka a matkou, jež má schopnost vidět některé aspekty cesty, která na oba čeká. A nejen na ně.

Svět Jacqueline Carey se geograficky velmi podobá tomu našemu. Země se jinak jmenují, lidé jsou trochu jiní, přesto čtenář přesně ví, kde je, co se děje, a možná si dovede živě představit události z historie, které se mohly klidně odehrávat dosti podobně. Nejkrásnější na tom všem ale je, že hranice mezi realitou autorky a tou čtenářovou se nijak neruší. Proplétají se, sem tam splynou a mnohdy nenechají jedno oko suché – příběh zhruba z počátku letopočtu, jeden z těch, o němž zpívají bardi a píší kronikáři, autorka předkládá jako živý důkaz jejího umu a citu pro detail. Detailů je tam věru mnoho. Popisy postelových scén a sado-maso praktik, jsou vynikající, děsivé, svým způsobem vzrušující, ovšem v tomto ohledu vím, že tohle je vážně jediná část příběhu, jehož součástí bych být nemusela.

Terre d´Ange je půvabná země, v níž žijí potomci andělů a lidí. Žijí podle pravidla: miluj podle touhy své. Ne vždy je to ale tak jednoduché, protože jednou za čas se narodí někdo, kdo je z jedním z předků-andělů spřízněn více, než ostatní. A to s sebou pochopitelně nese i jistý závazek.

Hrdinka příběhu, Phédre nó Delaunay je mladá žena, kterou v útlém dětství její rodiče prodali a předurčili ji k tomu, aby se stala Noční květinkou v Hlavním městě, společnicí těch, kteří budou moci zaplatit za potěšení. A Phédre jej nalézá v bolesti zakoušené při milostných hrátkách. Je to prostě její přirozenost, jako když ostatní dýchají, nebo jako když plyne voda v řece. Phédre se nijak nesnaží svůj dar a um zakrýt, naopak, je díky němu žádaná a svým způsobem i velmi šťastná. Že patří mezi vyvolené patrona bolesti, značí nenápadná rudá skvrnka v jejím oku, která je hozenou rukavicí pro všechny, jenž hledají právě takový druh potěšení. Ovšem není jen kurtizána, ale také vzdělaná žena, která má v historii své země jasné místo.

Její rodiče ji prodali do jednoho, dnes bychom řekli, veřejného domu. Ale dům, v němž vyrůstala, je plný všeho, čeho by se mělo malému dítěti, mladé dámě a zralé ženě dostat. Všichni, kteří se pro tento úděl narodí, jej přijímají s radostí a učí se nejen to, jak potěšit své budoucí patrony, ale vzdělávají se v jazycích, historii, kreslení a jiných obyčejných věcech. Atmosféra mírně zavání orientem a možná jen mě připomíná na první pohled půvabný život Gejš.

Když je Phédre deset let, stane se jejím prvním patronem – učitelem Anafiel Delaunay, který podle oné hozené rukavice pozná, kam děvče patří, rozhodne se jí poskytnout vzdělání a zázemí, které by ji mělo napomoci v nejasné budoucnosti neklidné doby.

Phédre se tak ocitá na počátku úžasného dobrodružství, nečekaných odhalení nejen tajemství, které obestírají Delannyho, ale i mladou královnu, Phédřina přítele z dětství, jejího věrného strážce v dospělosti, svrženého vládce země za mořem – za temnými hlubinami, jímž vládne tajemná bytost, která jako všichni, jen čeká na příležitost ke změně, dobrotivého námořníka. A samozřejmě ženy, která ji jako přízrak doprovází celým životem.

Phédřini patroni, milostní společníci mnohdy hodně mluví a mladá žena, učednice člověka, jehož domácnost jí byla víc, než rodinou, kterou vlastně nikdy nepoznala, je školena k tomu, aby naslouchala, vnímala souvislosti, spřádala tenké nitky pravdy až k odhalení, která by mohla zničit celou její zemi.

Kdesi v chladné části světa číhá nebezpečí v podobě desetitisíců odhodlaných bojovníků pod velením vnímavého a vzdělaného hrdiny. A na samotném královském dvoře se kují pikle skryté za ženskou krásu a malicherné lidské touhy.

Jak by řekla Phédre: „A to je pravda, protože jsem byla svědkem událostí, které následovaly.“ To stejné si řekne čtenář, který se stane součástí děje tak snadno a tak lehce.

O autorce:

Jacqueline Ann Carey 1964 - Americká autorka fantasy narozena ve státě Illinois. V roce 1986 dokončila studia psychologie a anglické literatury, pracovala krátce v londýnském knihkupectví, hodně cestovala a přemýšlela, kudy by se její život měl ubírat. Po návratu do USA se začala věnovat psaní. Po publikování několika povídek a esejů následoval debut s teoretickou studií andělů – Angels: Celestial Spirits in Legend a Art.
Kratší práce publikuje sporadicky. Se svou dlouholetou partnerkou žije v Michiganu a v současnosti se již zcela věnuje jen psaní.
Její Kushielova střela vzbudila nemalý zájem a v roce 2001 získala autorce cenu Locus.

Kushielova střela
/Kushiel's Dart/
Carey, Jacqueline
Nakladatel: Triton
Překladatel: Olga Machačová
Obálka: John Jude Palencar
Redakce: Jolana Čermáková
Rok vydání: 2009
Počet stran: 680
Rozměr: 130 x 205
Provedení: hardback
Cena: 398 Kč