GALERIE: Frank Miller, Město hříchů 4 - Ten žlutej parchant

Stejně jako u předchozího dílu, i zde je vidět Millerova tvůrčí vyzrálost. Kresba je opět lepší, stejně jako scénář. Komiks potěší i čtenářky, protože tady ženy nejsou žádnými uplakanými kráskami v nouzi, ale když je potřeba, dokáží vystřelit ze zbraně a v kritických situacích zachovají chladnou hlavu.

Ani tentokrát Miller neupustil od prvků drsné školy, takže jeho svět je opět tvrdý a nelítostný jako džungle. I atmosféra filmů noir je zachována. Ovšem s tím rozdílem, že kresba není tentokrát pouze černobílá, ale poprvé se v ní objevuje první barva - konkrétně žlutá, využitá pro vyobrazení hlavního padoucha. Což vůbec neublíží a ti, kteří nesnáší krev se tak opět nemusí bát červených skvrn. 

Na druhé straně však Ten žlutej parchant trpí stejnými neduhy jako Velká tučná zabijačka. Jednak je to zachráncovský komplex - když trochu zapátráte v paměti, zjistíte, že i minule šlo o záchranu ženy respektive žen. A tím se dostáváme k hlavní postavě – Hartigan je sice sympatičtější než Dwight, ale ani on prostě nedosahuje Marvovy síly osobnosti. Obávám se, že Miller v Drsným sbohem nasadil prvním a nejslavnějším drsňákem příliš vysokou laťku, kterou už asi žádný z jeho hrdinů nepřekoná. Ale kdoví. Frank Miller je scenárista plný překvapení a určitě si pro své čtenáře nejedno eso ještě přichystal.

Recenze komiksu.