REPORTÁŽ: Komiks Salon / IstroCon 2010

Tentokrát jsem jela sama a moc jsem se těšila na sprchu po dlouhé cestě na Slovensko. Ovšem po příchodu do Istropolisu jsem zjistila, že do tělocvičny nás dopraví hromadně bus až po 22. hodině večerní. Řekla jsem si tedy, že to vydržím a uložila si batoh do šatny.

Protože jsem měla docela čas, než začne program, který jsem chtěla navštívit, mohla jsem si pěkně obejít prodejní stánky. Au. Proč nejsem milionář? Manga plyšáci, manga šílené ušaté čepičky, peněženky, plakáty… Akční figurky a podobné fan tretky, knihy… Rozhodla jsem se co nejméně jíst a pít, abych si mohla něco koupit. Zaslintala jsem si zejména nad stánkem MadMaxonovců a přivítala se postupně prakticky s celou rodinou. Jen některá zvířátka chyběla, ale zastupoval je zdatně Jančin psík.

A hurá na přednášku pana Citrona o původní verzi seriálu The Prisoner. V jedné z prvních ukázek si dávali do čaje nakrájený citron. No teda, pane Citrone! Následoval jako vždy brilantní rozbor Juraje Malíčka. Tentokrát šlo o komiksovou i filmovou verzi Kick-Ass.

Zbyl mi ještě nějaký čas, abych opět pročesala kuloáry a zastavila se na pár slov se starými známými a opět obešla stánky, abych lokalizovala potenciální oběti koupě. Potom jsem si vyzvedla batoh a disciplinovaně se odebrala čekat ven, kde už postával s bagáží menší dav.

Časem se objevili naši milí průvodci a šlo se. Pěšky. To by až tak nevadilo, nebylo to zase tak daleko, ale celodenní únava vykonala své. Svou troškou do mlýna přispěly i ne úplně vhodné boty, patřící k některým kostýmům manga děvčat, společně s velkými kufry na kolečkách. Když jsme dospěli k tělocvičně, měli jsme asi všichni dost. Což byla zároveň výhoda, protože ruch netrval dlouho a já mohla poměrně brzy usnout.

Největší kámen úrazu však byl, že jsme museli tělocvičnu opustit už v 7:45 a to se všemi věcmi. Pochopitelně, že děvčata, co se potřebovala aspoň hodinu oblékat a líčit do kostýmů mě vzbudila v 6:15. Ranní ptáče dál doskáče anebo zhebne pod plným batohem. Nicméně jse

m alespoň po cestě narazila na samoobsluhu a s rozmyslem a střídmě nakoupila něco jídla (měla jsem na paměti své předsevzetí).

Ovšem hned na první přednášce jsem zapomněla na noční vojenské cvičení. Cyberpunk Michala Dudiče a Steampunk Sama Peťovského a Veroniky Klubertové se skvěle doplňovaly nejen neočekávanými slajdy. Úžasným zážitkem byly jako vždy Premeny človeka vo fantastike Ondreje Herce a přednáška o dracích Františky Vrbenské k příležitosti křtu knihy Legendy: Draci.

Ale Draci nebyli jediní, kdo na Istroconu prožili své křtiny. Petře Neomillnerové se narodila čtvrtá Tina Salo a Ďurovi Červenákovi druhý Černokňažník.

Potom ovšem nastal skutečně zlatý hřeb celého IstroConu – slovenská adaptace muzikálu Dr. Horrible´s sing-along blog. Texty byly do slovenského jazyka přebásněné opravdu úchvatně a protagonisté byli fenomenální. Všichni uměli výborně zpívat a také dobře hrát, ale představitel Dr. Príšerného, Ondrej Kaprálik byl skutečným hereckým triumfem a kdybych se za to trošku nestyděla, přiznám se, že u mě došlo i na slzičky… Ups, tak je to venku.

A to byl okamžik, kdy jsem si řekla, že i kdybych měla obě noci strávit čekáním venku v zimě před Istropolisem, tak mi IstroCon stál za to.

Ale den ještě nekončil, ačkoliv oficiální část programu pro mě už ano. Ještě tu bylo pár velmi příjemných společenských povinností. A šlo se do hospody… A na druhou noc jsem se vetřela na nocleh k Ondrejovi Hercovi (a tak jsem se ocitla v dobré společnosti Darth Ziry a Gugu Sokola).

Ráno jsme se tak nějak zapovídali, takže pro mě byl čas vyrazit na vlak.

Takže jaký byl Komiks Salon/IstroCon 2010? Opravdu báječný. Velice milí organizátoři, kteří byli vždy ochotni poradit či pomoci. Všude byla spousta děvčat a chlapců v úžasných kostýmech – jeden z nich, král Leonidas třímal nápis Free Hug, ale za Kiss už si účtoval. Záplava fan a otaku blbůstek k zakoupení (nebo mučení finančně hůře situovaných fanů) – mé předsevzetí se mi nakonec vydařilo a nějaké drobnosti jsem taky ukořistila. Nečekaná návštěvnost ze strany „zasloužilejších“ fanů z Čech, když už se na to ti mladší vykvajzli. Kvalitní program a životní zážitek z Dr. Příšerného.

Co víc jsem si mohla přát? Jak potom vysvětlit trampům, co si ke mně ve vlaku přisedli, proč jsem tak smutná, že se vracím domů?

• Fotografie do Galerie poskytl Ján Žižka. Kompletní galerii si můžete stáhnout zde (*.rar - 42,21 MB).
• Reportáž z akce od Martina Kochlici.
• Fotogalerie z conů.