RECENZE: John Ringo a Travis S. Taylor, Vorpalový meč (Za zrcadlem 2)

John Ringo - jeden z předních autorů military SF - si k druhému pokračování cyklu Za zrcadlem přizval ku pomoci fyzika Travise S. Taylora, poněvadž si byl příliš dobře vědom, že na tuto technickou hard sci-fi nestačí. Vezmeme-li v potaz, že původní román Za zrcadlem psal jako samostatnou knihu, seznáme, že na Vorpalovém meči je to vidět, jak se dočtete níže.

Geniální kvantový fyzik William Weaver, Ph.D. se po sedmi letech opět objevuje na scéně, v trochu jiném světě, než jak ho známe my. Adarská biologie a technologie přinesly Pozemšťanům nemálo dobrého – například jídlo s nulovou energetickou hodnotou. Obézní lidé jásají a shazují nadbytečná kila s plným žaludkem. V přísně utajeném vládním zařízení se mezitím dokončuje první vesmírný koráb schopný cesty k hvězdným dálavám a co na tom, že se jedná o zmaulkovanou atomovou ponorku Nebraska. Vezmeme-li v potaz, že se Ringo inspiroval nesmrtelnou básní Jabberwocky, můžeme směle označit Mimi Jonesovou za Alenku, vedenou a vzdělávanou bílým králíčkem alias mimozemskou entitou Tuffym. Mimi nám za sedm let dospěla do puberty a exceluje na všech úrovních lidského poznání. Díky Tuffymu ví, že se musí na „ponorku“ dostat, neboť existuje podezření, že by bez její přítomnosti mohl vesmír tak, jak ho známe, skončit. Posledním starým známým z románu Za zrcadlem je poručík Miller, který si po odražení invaze nepřátelských Dreen užívá poklidného života veterána v jednom zapadlém květinářství. Osudy ústředních hrdinů se opět spojují a na scéně se objevují další sympatičtí a nebojácní hrdinové (jedinou novou výraznější postavou stává vojín Bergstresser – prototyp inteligentního vojáka budoucí vesmírné pěchoty). A když se všichni ocitnou na palubě projektu 4144, neboť přestavěná Nebraska dostane své jméno teprve po zahájení průzkumné výpravy (a určitě vám nemusím napovídat jaké), je čas se vydat tam, kam se dosud nikdo nevydal.

Ringo rozhodně ví, jak zaujmout čtenáře, kterého si získal již prvním románem cyklu, ale po několika desítkách stran by se nebohý čtivec mohl začít trochu nudit. Ringo s Taylorem předložili před zájemce klasiku v podobě Les Extraordinares Voyages – Podivuhodných cest. Ne každý totiž od military SF očekává, že se na desítkách stran bude seznamovat s neobvyklým množstvím maulku, od představení výcviku, technologií, kosmologie, úvodu do fyziky částic  pro pokročilé (nebo alespoň znalce zpopularizované fyziky Michia Kaku) a ohromného množství dílčích postav. Skousnete-li však nezbytnou vatu (která milovníky technické sci-fi a znalce díla jistého Vernea naopak nadchne), dočkáte se neuvěřitelného dobrodružství a samozřejmě také bitev. Válečné vřavě však předchází napětí jiného rázu...

Posádka se seznamuje s nástrahami vesmíru, obtížnými přechody ze soustavy do soustavy, přičemž všemi očekávaný nepřítel stále nikde. Akce nikde, pokud za ni nepovažujeme rutinní výcvik jednotek SEAL a snahy velení o udržení vysoké morálky pěšáků, kteří jsou týdny uzavření v ocelovém skeletu plavidla jako sardinky v plechovce. Vesmír je opravdu obrovské místo plné sluncí a jejich planet, z nichž je podezřele mnoho osídleno alespoň jednobuněčným životem a chvilku trvá, než se výprava za neznámem setká se skutečným nebezpečím a ještě dalších pár desítek stran textu, než objeví život inteligentní – civilizaci, které se nadšení průkopníci rozhodnou pomoci, neboť připravené protokoly pro setkání s cizí rasou nejsou připraveny pro všechny eventuality.

Obsáhlý román nabízí uspokojení pro široké spektrum čtenářů, kteří se chtějí pobavit, protože ani v nejhorších chvílích nepřestávají drsní hoši ve zbrani suše hláškovat. Ringo boduje a ve srozumitelné a zábavné formě předkládá všem zájemcům mozaiku známých teorií, přičemž se nebojí odkrývat i ty veskrze fantastické. Běžný člověk však může nabýt pocitu, že nášup tohoto vědeckého maulku je přílišný a snižuje tempo vyprávění. Nicméně i v těchto chvílích dokáže být autorské duo až neskutečně vtipným vypravěčem. Někdy však zjistíte, že Ringo chce říct za každou cenu všechno a vdechnout každé postavě život (byť většina z nich umírá daleko od domova). V takových chvílích se může dostavit pocit, že hlavním hrdinům není věnováno dostatek pozornosti a tudíž nám nemusí přirůst k srdci.

Vorpalový meč není vůbec špatným románem, ale mnohem více připomíná intermezzo, spojovací článek k dalšímu pokračování, vždyť Dreen určitě tam kdesi venku nezahálí. Trochu zklamaní budou nejspíš všichni ti, kteří očekávali bezbřehou akci a bezhlavé pobíjení brouků. I na to samozřejmě dojde - doslova (výtečná obálka Kurta Millera je toho důkazem). Předtím se ale musíme prokousat nezbytnými tunami nápaditých, neotřelých, a skoro bych řekl sexy, teorií. Ne nadarmo se říká „Těžko na cvičišti, lehko na bojišti,“ ačkoliv s tímto tvrzením by první vesmírná pěchota nesouhlasila – vesmír a cizí planety disponují ohromným likvidačním potenciálem vůči vojákům.

Spokojeni budou naopak všichni, kteří očekávají logický a propracovaný svět, vize a technickou stránku věci, byť na úkor samotného příběhu. Vesmír je prostě úžasné místo plné překvapení a nebezpečí…

P. S.: Soužití Adarů a lidí přineslo prolnutí kultur i po jazykové strance a výraz maulk vás bude provázet celou knihou, aniž by byl doslova vysvětlen. Jedná se obdobu v češtině oblíbené vsuvky "vole" nebo klasifikace pestré škály výrazů označujících "bordel". Maulk je prostě zgrappované slovo.

Vorpalový meč /Vorpal Blade/
Ringo, John - Taylor, Travis S.
Nakladatel: Brokilon
Překlad: Robert Čapek
Obálka: Kurt Miller
Redakce: Robert Pilch, Jiří Popiolek
Rok vydání: 2010
Počet stran: 512
Rozměr: 115 x 180
Provedení: paperback
Cena: 328 Kč