RECENZE: Viktor Pelevin, Svatá kniha vlkodlaka

Žila, byla jedna liška. Ale milé dět… vlastně čtenáři, tohle není žádná bajka anebo pohádka o chytré kmotře lišce. I když…

Takže ještě jednou. A Čuri je tedy liška, vlastně spíš liškodlak. A nesmějte se jí, její jméno je staré pár staletí, a ona nemůže za to, že v současné ruštině se píše takhle směšně. Ano, je to lištička, jakou známe z asijských mýtů. Lišky se živí lidskou milostnou energií, kterou tak rádi plýtváme na potkání. Jaká lepší zástěrka pro tento způsob obživy by se mohla najít než prostituce? A tak milá A mámí klienty, a ti ji pak během nevědomé samohany zásobují energií. I přes svou kamufláž je však tahle liška stvořením veskrze duchovním a moudrým, a nikdy neztrácí ze zřetele duchovní růst a směřování k nadvlkodlakovi. Proroctví totiž hovoří o příchodu nadvkodlaka poněkud mlhavě, a tak si mnozí myslí, že to má být Ten dlak. A Čuri však věří, že se proroctví týká nadvlkodlaka v každém dlakovi. A dokonce připisuje, přes naši zaostalost, možnost duchovní spásy i nám, bezocasým opicím. I poměrně osvícený život A se však převrátí naruby, když potká vlkodlaka Alexandra.

V Rusku údajně vyvolal tento titul dvojí ohlas – na jedné straně nekritické nadšení ze strany čtenářů, na straně druhé pekelné zatracení od kritiků. Obě reakce jsou poněkud přehnané. Ve skutečnosti je Svatá kniha vlkodlaka souborem inteligentních postřehů z postkomunistického Ruska a názorně podaných satori. Pro někoho může být chuť těchto osvíceníček lehce přiboudlá, pokud se nevyrovná s „nízkým“ jazykem, který ovšem autor používá zcela záměrně, kvůli srozumitelnosti a atraktivitě pro čtenáře, odchované bulvární a internetovou kulturou. A v mentalitě současného Ruska si jistě každý Čech najde něco povědomého, nebo naopak varovného.

Pelevin je typickým postmoderním autorem. Jeho mísení vysokého a nízkého dosahuje úžasné srozumitelnosti pro každého. Skrze alegorie, sestavované ze zkušeností šlapky, na vás z textu dýchne celá tradice klasické ruské literatury. Možná si vybavíte Puškina, Tolstého, Gogola, Charmse, ale zejména Bulgakova. To je vůbec první jméno, které vás při začtení se napadne, a sám autor později svou inspiraci a úctu potvrzuje okrajovou zmínkou o tomto velikánovi ruské prózy.

Ondřej Mrázek zprostředkovává Svatou knihu vlkodlaka českému čtenáři svým překladem obratně a přiměřeně šťavnatě, zarazily mě snad jen termíny vygooglovat a startovní stránka na internetu.  Jsou to samozřejmě jen drobnosti, ovšem u muže mě (ani nevím proč) opravdu pobavily.

Pokud se přenesete přes to nižší, co se ve Svaté knize vlkodlaka skrývá, dostane se vám moudré satiry, která sahá až k morku lidství, a nevyčerpává se na pouhém ruském občanovi. Nádavkem budete okouzleni lehkostí, s jakou Viktor Pelevin dokáže osvětlit některé duchovní pravdy, a jak je obratně a smysluplně navazuje jednu na druhou. Všichni v této knize nenajdete svou osudovou lásku, ale to vám nezabrání navázat s ní za dlouhých teskných nocí, kdy vlci vyjí na měsíc, velice vřelý, i když dočasný, vztah.

Svatá kniha vlkodlaka /Svjaščennaja kniga oborotňa/
Pelevin, Viktor
Nakladatel: Albatros Media - Plus
Překlad: Ondřej Mrázek
Obálka: Viktor Pivovarov
Redakce: Martina Mašínová, Soňa Šedivá, Lubomír Kuba
Rok vydání: 2011
Počet stran: 392
Rozměr: 135 x 205
Provedení: hardback
Cena: 349 Kč