RECENZE: Andrzej Pilipiuk, Princezna

Na druhý díl „Sestřenek“ jsem se opravdu těšil. Příběh o hledání a nenalézání mě navnadil, jednak čtivostí, za druhé i svým pohledem na svět a nespornou erudicí autora. Pilipiuk jako by si pro tuto románovou řadu šetřil nápady, které jsou sice dobré, ale málo potrhlé a „Vandrovcovské“.

Princezna začíná tam, kde „Sestřenky“ končí. Životy upírů a alchymistů jsou, zdá se, nejen dlouhé celá staletí, ale také napěchované akcí. Obě knihy se vlastně dohromady odehrávají v období pouhých pár týdnů! Závěrečná bitka prvního dílu neušla pozornosti, takže se po stopách hrdinů vydává policie, zlí alchymisté (vyrábějí zlato nečistou cestou) a také lovci upírů. Je čas začít se o ně bát? A o koho, o kořist, nebo o lovce?

„Dvojka“ sestřenek se v mnohém podobá holywoodským dvojkám. Ve stejném stylu jako první díl, ale přidat tempo, zahustit, víc se odvázat, přidat trochu sebeironie... Prostě osvědčený recept. Pokud je navíc první díl autorova románová prvotina, je na druhém díle nutně znát jisté zrání smyslu pro tempo a gradaci děje a výsledek je stravitelnější.

V knize je trochu nezvykle použito přítomného času ne v nejnapjatějších akčních pasážích, ale naopak v popisech a tam, kde je budována atmosféra. Je to rozhodně originální prvek a svěží narušení zvyklostí a spisovatelských pouček. Někomu to může připadat praštěné, u mě je to plus bod za dobrý originální nápad jak vystoupit z davu.

Bohužel zatímco v prvním díle byla alchymie ještě jakž takž uvěřitelná a podepřená berličkami normální vědy, tady už autor popustil uzdu fantazii a tak zjistíme, že při zpracování panenské krve vzniká radioaktivní izotop jódu a podobné šílenosti. Na druhou stranu i přes tyto kontrolované excesy má autor dobré znalosti praktické fyziky a chemie, takže není těžké uvěřit, že nejspíš sám také zkoušel experimentovat s hořčíkem, vodíkem, nebo střelným prachem.

Zatímco Sestřenky se hned v titulu knihy chlubily, že kniha neobsahuje Jakuba Vandrovce (podivná reklama), tak Princezna na zadním přebalu připouští obsah Jakuba v homeopatickém množství. Já sám si homeopatické množství představuji menší, ale naštěstí se Jakubova přítomnost dá snést.

Těžší to může být s autorovými společenskými a politickými názory, které si mladý autor-politik prostě nemohl odpustit. Mně osobně jeho konzervativně-liberální a místy monarchistické názory sedí, ale dovedu si představit, že čtenářům z oranžové, nebo dokonce rudé části politického spektra mohou být proti srsti. Nechci tvrdit, že autor knihu snížil na nějakou politickou agitku, ale postavy se k politice vyjadřují a hlavně jednají jako ideály uvědomělého „pravicového člověka“. Bráno s odstupem to může být i trochu k smíchu, ale chce to velký nadhled. Já osobně v tom vidím tu jemnou sebeironii druhých dílů.

Princezna je tedy napínavá knížka, čte se jedním dechem, není hloupá, má velmi překvapivou pointu a na závěr si nechává otevřená vrátka do třetího, posledního dílu. Už se na něj moc těším a doufám, že na sebe nenechá čekat tak dlouho.

Princezna /Księżniczka/
Pilipiuk, Andrzej
Nakladatel: Laser-books
Překlad: Pavel Weigel
Obálka: Dorothea Bylica
Redakce: Tomáš Jirkovský, Helena Šebestová
Rok vydání: 2011
Počet stran: 240
Rozměr: 125 x 195
Provedení­: paperback
Cena: 199.00 Kč

Anotace:

Druhá kniha trilogie Sestřenky.

Upír kolem sebe vytváří specifickou atmosféru. Cosi subtilnějšího než vůně. Cosi, co lovec upírů vyciťuje šestým smyslem, smyslem pro lov.
A tento smysl přivádí do Krakova hned dva lovce najednou.
Je možné získat zlato i jiným způsobem než alchymií, dokonalou vědou? Ano. Ale cena je vysoká. Mistr Sedzivoj jej zná, zná i tajemství Bratrstva Druhé cesty. Bude muset zahynout?
Pokračování příhod tří vpravdě neobvyklých dívek - Stanislavy, Kateřiny a princezny Moniky. Stejně jako v předchozích Sestřenkách se i zde vypravěčský talent mistra polské fantastiky zaskví v plné síle a snad vynahradí i dlouhá léta čekání na pokračování nezapomenutelného příběhu.