RECENZE: Patrick Zandl, Koncernová pětiletka

Tak abych vás nenabuzoval zbytečně, abych nenapínal vaši fantazii, o co že to vlastně půjde, dovolím si ocitovat anotaci:

Denně si kupujete moje noviny, díváte se na moji televizi, posloucháte moje rádia, večer si sednete k časopisům, které vydávám, nebo si otevřete knihu z mého nakladatelství. Když zavolám premiérovi na mobil, přeruší zasedání vlády, a dokonce i zubařka na mě má čas ještě tento týden. Vedu mediální koncern zaměstnávající tolik lidí, že by dali dohromady menší městys. Kdybych vám řekl, kolik dělá můj plat, záviděli byste mi. A víte co? Já udělám něco lepšího. Řeknu vám, jak žiju. Abyste mi závidět přestali…

Hlavní hrdina, ředitel mediálního koncernu, přezdívaný Žertva má problém, a to nikoli v práci, ale hlavně doma. Žena se mu odcizila na maximální možnou úroveň a neustále mizí někam za přáteli, resp. hlavně za jedním z nich. A znáte to - kamarád taky rád. Všichni přátelé Žertvovi říkají, že to je konec, tenhle vztah se slepit nedá, ale on tomu stále ještě nevěří, a proto nastupuje klasické řešení, které nikdy nefungovalo a nikdy fungovat nebude. Začne si hledat milenku, aby rozdmýchal v manželce plamen žárlivosti.  

Tahle rodinná pohroma spolu s Žertvovými pokusy o nalezení milenky po chatu, řízením mediálního koncernu a narážkami na naši nedávnou historii dávají dohromady opravdu dobrý, velice zábavný mix. Dozvíte se například spoustu zákulisních praktik z řízení novin, proč byl první Superb tak podobný Octavii a hlavně, jak neřešit manželskou krizi. I když je Koncernová pětiletka již poměrně starý kousek, jen oprášený a konečně knižně vydaný (byla napsána před Flotilou Země jako blog), stále budí dojem aktuálnosti a člověk se u ní dost nasměje, čtenář znalý politické situace před pár lety ještě o trochu víc. Bez zajímavosti pak není určitě ani doslov, ve kterém se dozvíte, jak kniha vznikla, a že byly časy, kdy si polovina internetu myslela, že Žertva je zrovna jejich šéf.

Je ale pár věcí, které mi na knize vadí. Zaprvé Žertvova malá dcera se chová na svůj věk naprosto nereálně, je sice “roztomilá a na svůj věk vyspělá”, ale pochybuju, že čtyřleté dítě (i kdyby bylo stokrát deformované prací svého otce) bude zajímat, kdo je prezidentem (Klaus), a navrhovat jeho vhodnou alternativu (O. Motejl). Slibované vyléčení ze závisti mě nepřešlo. Žertva má totiž naprosto běžné problémy, se kterými se potýká dejme tomu třetina populace (proto je to taky tak vtipné), ale má na jejich řešení o hodně víc peněz a prostředků vůbec. Kdo s normální prací si může dovolit zabalit to v rachotě kdykoli dřív a jet za milenkou z Prahy do Brna? A kdo může poslat někoho z brněnské pobočky, aby koupil růži a donesl ji milence, i kdyby firma, v níž pracuje, tu pobočku měla? Zkrátka Žertva mě nepřesvědčil, že je na tom bůhvíjak špatně, vlastně, vždyť on je na tom opravdu dobře, jediná jeho smůla je morální kocovina, která je notabene naprosto zbytečná, protože tu hlavní práci na rozkladu jeho rodiny odvedla už manželka. No a konečně, ten konec! Přišel mi jednak nereálný a také zbytečný. Těžko ho jinak popsat, aniž bych spoileroval.

Přes moje výtky je Koncernová pětiletka fajn čtení, které můžu všem čtenářům jen doporučit. Je to nenáročná oddechová kniha do každé čtečky. Ano čtete správně. Koncernová pětiletka je totiž první čistě elektronickou českou komerční knihou, a to uznáte, je taky trochu sci-fi.

http://www.palmknihy.cz/web/kniha/koncernova-petiletka (Pozor, v komentářích se spoileruje.)