RECENZE: Jeaniene Frost, Na půl cesty do hrobu (Noční lovci 1)

Ze všeho nejdříve, než se vůbec dostanu k ději knihy, pojďme si trochu zabádat:

Romance jako literární žánr je lyricko-epická báseň, většinou o lásce (nejenom mezi lidmi, ale i k vlasti, národu, atd). Na rozdíl od balad nemá pochmurný nebo tragický děj.

Upír (nebo také vampýr) je tvor vyskytující se v mýtech, legendách, hororech a fantasy, živící se krví, kterou pije svým - zpravidla lidským - obětem.

Slovní spojení „upíří romance“ je tedy vlastně protimluv a do nebe volající (promiňte mi ten výraz) pitomost. Použijeme-li však zcela zvrácenou (upíří) logiku, jsme doma a lyricko-epická báseň, rozhodně o lásce (nejenom mezi lidmi, ale hlavně k jiným pronárodům) je na světě. Pochmurný nebo tragický děj se jaksi rozumí samosebou.

A přesně to dostanete, pokud otevřete Na půl cesty do hrobu. Catherine Crawfieldová je poloviční upírka po otci. Nikdy ho neviděla, ale z duše ho nenávidí za to, co jí způsobil, za to, že od malička musela snášet ústrky a pohrdání od okolního světa, ačkoli nikdo neměl ve skutečnosti tušení, kým opravdu ta divná zrzavá holka je. Teď je jí dvaadvacet a od svých šestnácti zabíjí s požehnáním vlastní matky upíry s jediným cílem – pomstít se, a tiše doufá, že narazí také na svého papá a bude mít možnost i jemu pustit trochu stříbra do žil. Všichni upíři jsou stvůry a nezaslouží si nic než definitivní smrt. Přesně tohle slýchávala Cat (jak si nechává říkat, když je na lovu) od útlého věku a považuje to za absolutní status quo. Jenže pak v baru narazí místo na dalšího z upířích zelenáčů (co se takřka dobrovolně vrhají proti naostřené špici) na mistra upíra a věci se začnou odehrávat úplně jinak, než očekává. Bones je staletý, zatraceně pohledný a přitažlivý upír, ale také lovec odměn a chladnokrevný zabiják vlastní rasy a překvapivě nabídne Cat spolupráci za přesně stanovených podmínek místo toho, aby jí na místě posvačil. Od toho okamžiku naberou věci (ne)čekaný spád a nic v životě už nebude pro Catherine jednoznačné, ať už se bude jednat o základní hodnoty, morálku, city, sex, a nakonec i holý život.

Jeaniene Frost se podařilo napsat velmi čtivý román s přesně odměřeným mixem ingrediencí. Tak jako do Caprese patří bazalka a olivový olej, ale nesmí se to přehnat, protože pak to není k jídlu, hledá každý upíromilec (či možná spíše upíromilka) v žánrových knihách přesnou a vyváženou dávku lásky, nenávisti, krve a zabíjení. Nic nesmí chybět, ale ničeho nesmí být moc. Pokud se to povede, zhltnete knihu jedním dechem, nadskakujíc na židli nad jejími zvraty a vzrušujícím dějem a ani si nestačíte všimnout, že mezitím přišel večer a je potřeba obložit dveře česnekem, případně vyjít do ulic – to záleží na tom, ke které straně upíří večeře se řadíte.

Dostojevský to sice není, ale za zmínku stojí fakt, že při četbě víc než párkrát narazíte na věci, které nabízejí pohled na naší vznešenou lidskou rasu skrze upíří optiku, a není to věru přitažlivé pokoukání. Jak pravil jeden moudrý pán, vše je relativní…

P. S.: Pokud vás to chytne jako mě, vězte, že druhý díl by měl vyjít už v srpnu:-)

Jeaniene Frost: Na půl cesty do hrobu (Noční lovci 1)
Překlad: Zuzana Ľalíková
Nakladatelství: Fantom Print
Obálka: Larry Rostant
Rok vydání: 2012
ISBN: 978-80-7398-168-6
Vazba: pevná
Počet stran: 271
Cena: 249,- Kč