RECENZE: Juraj Červenák, Zlato Arkony 1

Na ostrově Rujana se to bouří. Aelfové - cizí nájezdníci s bílou kůží a hadíma očima si rozhodli vzít to, co není jejich. Pod jejich náporem postupně padají všichni, kromě Arkony, v jejíž svatyni se nachází obrovský poklad a stává se tak jasným cílem dobyvatelů. Ale ještě jedno náporu odolává náporu a to i přes fakt, že jeho kníže Kručina chlastá jako duha a je totálně na dně. A právě sem přijíždí Rogan s Goryvladem na výzvu arkonských kněží, aby ostrovu pomohli.

Ze všeho nejdříve postaví na nohy Kručinu, aby za ním táhla armáda, pak už jenom vyrazí mezi ostatní knížata a začnou sbírat vojsko, které by porazilo cizáky a odrazilo útok od svatyně.

Už podle popisu nás čeká další fantasy příběh s prvky historie, v němž dominují zejména hlášky a svižná akce podaná filmovým popisem. Ano, skutečně tomu tak je. Kromě toho autor do hry zapojuje i menší porci intrik a skvělou charakteristiku postav, díky níž se nejedná jen o pouhé papírové loutky, ale lidi z masa a krve. Červenákovy postavy nejsou hrdiny, ale obyčejnými bytostmi se všedními starostmi, jež nemají daleko k těm z antických tragédií. Krásně je to vidět již na zmíněném Kručinovi, který se dal na chlastání kvůli ztrátě svých synů. Osobně jsem si vzpomněl na krále Theodena z Pána Prstenů. Ocenit taky musím nápad s aelfy – u nás jsou známí především elfové, takže mě potěšilo, že nám autor rozšířil obzory o jejich zlé příbuzné. Sice tu nenarazíme na pořádného záporáka, protože se Roganovi pletou pod nohy zatím jen poskoci, ale konec románu dává zcela jasně najevo, že do útoku vyrazí sám největší zloduch tohoto dvoudílného svazku.

Zdá se, že je všechno absolutně v pořádku a všechno zůstalo při starém, přesně tak jak si pamatujeme z předchozí trilogie a povídkové sbírky. Inu, všechno ne. Něco se opravdu přeci jen změnilo. Tím, kdo se změnil, jsou samotní Rogan a Goryvlad. Tedy především Rogan, protože Goryvlad je pořád stejný a svému parťákovi se přizpůsobuje. Zatímco v minulosti byl Rogan především bojovník, stojící vždycky v čele, dnes je na tom úplně jinak. Jasně, pořád se zdatně ohání Krutomorem a střílí skvěle z luku, ale jeho povaha je jiná. Víc než přímé akci dává přednost intrikování a nejrůznějším fíglům, jimiž láká spojence na svou stranu. Mnohem víc má tak k Merlinovi nebo Gandalfovi v temnějších tónech. Ostatně jeho vztah s Kručinou lehce připomínal vztah Merlina a Uthera Pendragona.

Možná to některým čtenářům nebude úplně po chuti, ale je nutné si uvědomit, že Červenák za ta léta od posledního černokněžnického příběhu, respektive příběhů (Válka s běsy) udělal coby autor obrovský krok vpřed a prostě už píše a uvažuje jinak. I přes zmíněný posun k hlavní postavě do intrikánské polohy, je to pořád Červenák a černokněžník, jak ho máme rádi.

S ohledem na fakt, že nás druhá polovina příběhu teprve čeká, je na nějaké předčasné hodnocení ještě čas. Nicméně i tak můžu říct, že pokud toužíte po fantasy literatuře na dlouhé zimní večery, jste tu určitě na správné adrese.

Červenák, Juraj 
Zlato Arkony 1 
Nakladatel: Brokilon 
Překlad: Robert Pilch 
Obálka: Michal Ivan
Rok vydání: 2012
Počet stran: 298
Cena: 258 Kč