FILM: Pád Bílého domu (Olympus Has Fallen)

Dobyt a obsazen. Aby to však bylo možné, museli tvůrci scénáře vytvořit i předpoklady, které na svých stránkách nejlépe zformuloval František Fuka (tj. co vše by muselo být ostrahou Domu náhodou zanedbáno), a pokud bych tu chtěl Fukův článek nadbytečně shrnout, pak by stačilo napsat, že tento kritik označuje první část filmu za zajímavou, ale zbytek za nudu. Má pravdu?

Pokusím se - radši - dát dohromady vlastní minirecenzi sám, než abych rovnou odpovídal, a začnu základním „obchodním“ problémem. Tento film nemá hvězdu.

Tedy opravuji, jedna charismatická herecká hvězda tam přece je, a to pan Morgan Freeman, ze kterého tu dočasně udělali náhradního prezidenta Spojených států, nicméně to nestačí. Nestačí to - a záhy pochopíme jedno. A co? Myslím, že to, že v tomhle případě producent usoudil, že už samo téma jest natolik neotřelé a efektní, že do sedadel vtáhne dostatečný počet platících lidí... i bez filmových hvězd. Podle mě se však producent zmýlil. Aspoň v jedné z dalších hlavních rolí (tedy když nepočítám náhradního prezidenta) se měla vyskytovat ještě jedna skutečná hvězda typu Harrisona Forda. Ale není po ní potuchy.

Dobrá. Prozkoumejme teď po Fukovi i jiných znovu to zbývající, a tedy příběh a ony efekty.

Uděláme-li to, zjistíme, že je většina filmu (skutečně) krajně nepravděpodobná a že hrdinské činy jediného bodyguarda v druhé části zůstaly zcela za hranicí hodnou jakéhokoli uvěření. A blíží se, řekl bych, trapasu.

Prvnímu z vícera. Navíc... Ono (nepochybné) klišé s prezidentovou ženou, ono klišé, které celkem „bere“ Fuka, ono klišé s kráskou, z jejíž smrti se onen chrabrý bodyguard má novou akcí po letech jaksi vykoupit a očistit, je klišé přílišné. Provařené. Alias je to trapas dvě. Co za to tedy vůbec stojí, abyste zaplatili sto šedesát korun?

Samozřejmě celý úvod filmu, a to si nejen myslím, to vím. Slušné (byť ne spielbergovsky skvostné) natočení útoku na Bílý dům ze vzduchu i zničení tamního monolitu (který se chvíli sesouvá sám do sebe ve stylu Dvojčat), to je tedy skutečně je NĚCO psaného velkými písmeny, co zde ještě nikdy k vidění nebylo a asi už taky znovu nebude.

Je to (a nyní zavzpomínám na hodně vzdálenou minulost) asi jako ústřední scéna z filmu Studený jako kámen, ale dvacetkrát znásobená.

Nářez. I včetně té děravěné americké vlajky anebo porůznu odletujících „civilů“. A tento nářez „se vidět musí“. Jenže producenti? Pochopili právě to, že se „to vidět musí“, a tak zbytek filmu už zůstal jen úděsným blouděním Domem, ve kterém se zabíjí a zabíjí, ale nudně, a ve kterém jediný hrdina zmůže vše.

Inu, zabil všechny, inu zabili i film. Ale muselo to být natočeno, to taky chápu, a nebude to zapomenuto. Ani však to, že snímek opakovaně akcentuje brutalitu (jak tu ze strany teroristů, tak tu ze strany hodného hrdiny), a tím si přidává body nejlacinějším možným způsobem (jako i nový Lesní duch).

Chci nicméně zdůraznit jedno. Podobné „obrazy“ na plátně lze bez debat označit i za jakousi psychoterapii společnosti a je hodně pravdy na tom, že se možná méně pravděpodobně přihodí, co už jednou bylo takhle uměle ztvárněno. Že se to ve skutečnosti už spíše nestane.

Anebo ano?

Nevím. Ale film rozhodně není návodný. Naopak se mi zdál Korejce - i jakékoli teroristy - spíš varující. Na jistém levelu zaň tedy můžeme Hollywoodu i poděkovat a lze ten film dokonce zařadit do příhradky "katastrofické" a i do tzv. spekulativní fantastiky, ale... Ale to je taky vše.

Pád Bílého domu
Olympus Has Fallen
Pád Bieleho domu

Akční / Thriller
USA, 2013, 119 min

Režie:Antoine Fuqua
Scénář:Creighton Rothenberger, Katrin Benedikt
Hudba:Trevor Morris
Hrají:Gerard Butler, Morgan Freeman, Finley Jacobsen, Radha Mitchell, Aaron Eckhart, Dylan McDermott, Ashley Judd, Cole Hauser, Melissa Leo, Tory Kittles, Angela Bassett, Robert Forster, Rick Yune, Phil Austin, Philippe Radelet, Shane Land, David Joseph Martinez, Arden Cho