RECENZE: Chris Evans, Světlo hořících stínů (Železní elfové 2)

Major Konowa Rychlý drak byl velitel Železných elfů – elitních jednotek Kalarijského impéria. Po jednom incidentu byl však zbaven velení, pluk byl rozpuštěn a sám Konowa vyslán do vyhnanství. V Temnotě kované v ohni jsme viděli jeho návrat do imperiálních služeb i znovuobnovení Železných (ne)elfů.

Světlo hořících stínů začíná nedlouho po Temnotě a dále sledujeme osudy Železných elfů. Major Konowa se tentokrát se svým plukem vydává přes moře a vymění tak lesy za pouštní duny. V nich hodlá najít své původní elfy, bohužel pro něj se celá věc začne zamotávat ne zrovna v jeho prospěch. Místní domorodci nejsou zrovna proimperiální a princ Tykkin má v poušti vlastní plány. Do toho ještě přichází další Hvězda a vypadá to, že v hlubinách písečného moře se probudila prastará síla, o níž nikdo neví, na čí stranu se ve válce proti Stínové vládkyni postaví…

Chris Evans opět ukázal, že elfům to nesluší jen v hedvábné tunice s lukem, nýbrž i v uniformě s mušketou. Jeho Železní elfové nám ukážou fantasy přenesenou technologicky o nějaké to století dopředu. Stále zde máme elfy, skřety, draky a mágy, místo lučištníků jsou tu však mušketýři a rytíře nahradilo dělostřelectvo. Evans je povoláním historik, takže má zvládnutou jak výbavu, tak taktiku novověké armády. Také má v malíčku Richarda Sharpa, kterého krapet vykrádá, ale co už.

Oproti minulému dílu už povolil důraz na Konowu a spíše se zaměřujeme na ostatní postavy. Troufám si i říct, že pro Světlo hořících stínů se stal hlavní postavou vojín Alwyn Renwar. Což o to, on a jeho trpasličí kamarád Ymyt byli správné humorné koření minulé knihy, avšak jednomu se až zasteskne po Konowovi. I když Evans s vedlejšími postavami pracuje mnohem více než dřív, velitelovo charisma bohužel nemá nikdo.

V Temnotě kované v ohni se Evans pokoušel i o romantickou linku. Těžko říci, jestli si svoji těžkopádnost uvědomil, nicméně romantiku v Záři opustil. Bohužel opustil i bitvy. V celé knize máme jen takovou větší šarvátku v úvodu a pak kataklizmatickou bitvu na samém konci knihy, jež je však notně odfláknutá. Military fantasy bez bitev, jak je vidno, jde napsat (ona i kultovní Hvězdná pěchota má bitvu pouze v úvodu a závěru), ale je to zbytečná škoda.

Škoda je i konce, který končí odporným cliffhangerem. Přežiji to u seriálů, tam se dá ten týden počkat. Chápu to i u komiksů (i když si právě kvůli cliffhangerům čtu většinu, až když vyjdou v paperbacku), ukončit však knihu uprostřed rozhovoru (sic!) po obrovském dějovém zvratu je, dle mého, čistá prasárna. Naštěstí by třetí díl Elfů měl vyjít v češtině ještě letos.

I druhý díl Železných elfů je dobré odpočinkové čtivo. Nevyrazí dech jako první díl, ale stále se u něj dobře odpočívá, pokud máte rádi příběhy plné odvahy, cti a povinnosti (či prostě chcete vidět Sharpa s elfy). Navíc military sci-fi je na našem trhnu relativně dostatek, avšak military fantasy (navíc dobré) aby tu jeden v knihkupectví hledal půl dne. Světlo hořících stínů je dobré military i dobrá kniha.

Světlo hořících stínů /The Light of Burning Shadows/ (ukázka)
Evans, Chris
Nakladatel: Fantom Print
Překlad: Kateřina Niklová
Obálka: Roman Kýbus
Redakce: Libor Marchlík, Jiří Popiolek
Rok vydání: 2012
Počet stran: 256
Rozměr: 150 x 210
Provedení: hardback
Cena: 249 kč