RECENZE: O. S. Card, Říše

Mám s tím totiž hned dva zásadní problémy; vysvětlím:

1) Není to mistrovské dílo!

I kdyby bylo sebelepší, je to Cardův poměrně nový román (z roku 2006) a mezi světové klasiky prověřené časem jej prostě ani při nejlepší vůli řadit nelze. Velmi kontrastně to působí již při nahlédnutí do dalších titulů této edice, kde mimo jiné najdete taková jména jako je Lem, Pohl, Aldis, Silverberg, Kuttner či Gibson s jejich nejslavnějšími pracemi, které nyní pamatují již i více jak tři, čtyři dekády.

Já samozřejmě netvrdím, že si O.S.Card nezaslouží místo mezi těmito jmény – jeho romány z Enderova cyklu, oceněné prestižními tituly HUGO i NEBULA, by v této edici jistě nezapadly, naopak. Ale toto již neplatí o Říši.

2) Není to sci-fi!

V knize samotné se o ní americký vydavatel, i autor sám, vyjadřuje jako o politické fikci; což je mimochodem velmi trefné zařazení, naprosto odpovídající námětu i zpracování románu/novely. S tím co je běžně považováno za science-fiction nelze toto dílo nijak zaměňovat či jej do této žánrové oblasti zařazovat.

Takže o co tady vlastně jde?

Přiznám se, že nepatřím mezi příznivce konspiračních teorií, moderních společenských paranoií a schizofrenních scénářů o tajných templářských společenstvech, Novém Řádu, Iluminátech či oficiálně neexistujících vládních organizacích USA, které mají prsty v celosvětovém dění. Tím samozřejmě nechci tvrdit, že takováto společenstva či vlivy neexistují, jen jsem osobně již jaksi zahlcen rychlostí jakou na nás producenti (jedno jestli filmoví či knižní) v poslední dekádě chrlí jednu apokalypticko-konspirační vizi za druhou. Naštěstí o tomto Říše není.

Tento román se nesnaží o vytažení „kostlivce ze skříně“ v podobě nějakého znovuobjeveného ultra-tajného řádu, který by svými machinacemi způsobil zkázu lidstva nebo alespoň celým Spojeným státům, ne. Ani uměle nepropojuje zdánlivě nesouvisející mocenské vlivy a společenská paradigmata do nových souvislostí s cílem u čtenáře vyvolat (pro vyšší prodejnost toliko potřebný) „wau efekt“.

Card nám v románu Říše, který se pohybuje svým rozsahem na pomezí novely a románu, předvádí svou vizi řetězce hypotetických politických událostí na vnitroamerické scéně, které ve své kauzalitě vrcholí jakousi novou verzí americké občanské války. Jak následně v autorově doslovu (který mimo jiné doporučuji nepřeskočit!) pochopíte, nejedná se dokonce o původní autorskou myšlenku, ale o nápad převzatý, který Card dostal za úkol zpracovat do beletristické podoby.

O.S.Card se v Říši otevřeně zamýšlí nad aktuálními principy fungování demokracie a její obhajoby z pohledu běžného občana. Klade si principielní otázky co nastane, když se křehká rovnováha změní; kdo následně bude bojovat za její znovuobnovení a komu naopak vznikající chaos může posloužit k naplnění jeho vlastních cílů. Zamýšlí se nad pozicí hrdiny v kontextu dějin lidstva i nad silou/slabostí mlčící většiny. Pokládá si velmi aktuální a bolestivé otázky, na které současná garnitura ve spojených státech zatím sama nezná odpověď.

Celé by to mohlo dopadnout velmi špatně, kdyby Card nebyl tak zkušený spisovatel, který si poctivě téma nastudoval a během psaní knihy se průběžně radil se spoustou odborníků, jenž  se v této problematice orientují. Díky dobré přípravě a této pomoci „zvenčí“ se mu podařilo vytvořit román, který je vnitřně konzistentní, má hlavu i patu, zápletku i závěr.

Nelze rovněž opomenout jeho enormní vypravěčský talent a poutavý styl, lehkost s jakou se autor umí vyjadřovat jakoby „mimoděk“, což umožňuje i z relativně nezáživného tématu (věc názoru, vím…) vykřesat poměrně poutavé čtení. Víc ale nečekejte…

V rozsahu díla ani hloubce myšlenky totiž nedokázal Card překročit svůj stín (nebo ten Enderův… J) a celek působí spíše jako studie / filozofický traktát, který aby byl lépe stravitelný, je vyprávěn formou čtivého příběhu.

Následnému pocitu z určitě novelovitosti – nedotaženosti - dutosti se však nezbavíte ani po dočtení celé knihy. Charaktery samotné, byť poutavé v lehkostech vzájemných dialogů, působí skicovitě a nedokončeně. Nemají dostatečný prostor si čtenáře podmanit a „vtáhnout do hry“.

Příběh samotný je jednoduchý a lineární – slouží jako nosný pilíř k navěšení ideologického poselství, nic víc od něj ale nečekejte. Občasné akční/vojenské sekvence dodávají ději určitý šmrnc i tempo, ale i zde znovu platí, že z nich cítíte jakousi křečovitost nebo spíš nezájem ze strany samotného autora tyto části děje považovat za něco víc, než jen hybateli příběhu tím správným směrem.

Nejcennější části románu proto zůstává myšlenka samotná – rozbor a kritika ideologie, kterou měl Card potřebu touto formou převyprávět. Zbytek knihy je sice stále čtivý, ale již jen jakýsi obal nebo možná lépe slámová výplň.

Pokud je tedy politické dění světa (zejména v USA) a jeho hypotetický další vývoj téma, které vás osobně zajímá a chtěli byste si o něm přečíst čtenářsky poutavou formou, poté mohu Říši bezezbytku doporučit. Pokud ale čekáte sci-fi dosahující kvalit enderova cyklu, budete v tomto případě spíš zklamáni.

Hodnocení: 60%

Říše
/The Empire/
Card, Orson Scott
nakladatel: Laser-books
překlad: Milan Žáček
obálka: Michal Kuba
Počet stran: 424 stran
Cena: 289 Kč