RECENZE: Robert Bloch: Psycho

Poměrně záhy totiž začíná být jasné, že děvče není žádné neviňátko, za nesnáze si z velké části může samo a krátké neplánované zastavení v Batesově motelu výrazným způsobem ovlivní její plány na světlé zítřky. Ani s tou osamělostí to není tak úplně pravda, protože dívka má v patách soukromého detektiva, jenž má za úkol zajistit pro realitní společnost zpronevěřené peníze, a brzy se k němu přidává i sestra zmizelé a její přítel, kteří se snaží zjistit, proč s nimi nečekaně přerušila kontakt. Že se osudy všech postav dříve či později musí protnout v Normanově noclehárně, asi nikoho nepřekvapí, otázkou však zůstává, jestli z ní vůbec někdo dokáže vyváznout živý.

Psycho už má za sebou nějaký ten pátek na pultech světových knihkupectví, ale již po pár stránkách je příjemné zjistit, že se to na ní nijak výrazně nepodepsalo. Příběhy totiž rozdělujeme jen na dobré nebo špatné, a pokud jsou ještě navíc podloženy zajímavým námětem, literární kvalitě nedokáže na kráse ubrat ani pořádně dlouhý zub času. Současní autoři by se určitě více vyřádili v některých explicitních scénách, ale jak už u stejné látky řekl i sám mistr Hitchcock – mnohdy je lepší jen lehce naznačit, protože sebevětší a drsnější popisnost nikdy nepřekoná vlastí divákovu či čtenářovu představivost. Velmi příjemným bonusem pro dnešní uspěchanou dobu je celkový rozsah necelých sto osmdesáti stran, kdy není prakticky žádný prostor pro vatovou vycpávku a neustále se něco děje.

Robert Bloch také několikrát využije zajímavý vypravěčský postup, kdy je některá z dílčích kapitol příběhu vyprávěna jednou z postav, aby čtenáři v jejím průběhu plynule ukázal, jak stejné či navazující události ze svého pohledu vnímá některá jiná. Přehledná základní kostra příběhu k něčemu podobnému přímo vybízí bez nutnosti zbytečného přidávání dalších opakovacích stran textu, a než se příjemně pomalejším retro stylem vyprávění začneme nudit, jsme na poslední stránce, kde můžeme pouze uznale pokývat hlavou. Pokud tedy venkovní vedra překonají únosnou mez a budete mít chuť na trochu nenáročného, místy trošku lekavého čtiva, Psycho rozhodně nemůže zklamat. V rámci žánru bych se ho i po všech těch letech nebál zařadit mezi velmi slušný nadprůměr, a pokud zrovna neholdujete italské "řeznické" škole, pak dokonce i absolutní špičku.

Až dosud jsem si dával velký pozor, abych se vyhnul veškerým spoilerům, přestože pochybuju, že se mezi čtenáři Sardenu najde někdo, kdo nezná alespoň základní premisu Psycha nebo neviděl Hitchcockovo filmové zpracování. Pokud to tak je, pak už byste v této chvíli měli mít všechny potřebné informace, které měly napovědět, jestli je to kniha pro vás, či nikoliv, a dále již raději nečtěte.

Sám sebe považuji za znalce a nadšeného fanouška filmového a knižního braku, proto jsem nabídku recenzi Psycha přijal, i když jsem tušil, že v rámci nezaujatého pohledu to bude trošku oříšek. Dovedu si totiž představit, jak bych asi byl z knihy nadšený, kdybych už předem neznal závěrečnou pointu. I v tomto ohledu zůstává plusem celkový rozumný rozsah a naopak si můžete s pobaveným úsměvem vychutnávat pasáže, kdy se mezi sebou dohaduje Norman s matkou a společně přemýšlí, jak se v nedaleké bažině nějak elegantně zbavit potíží, které se jim začaly kupit v pronajatých pokojích. Prostě pocit velmi podobný tomu, jako když znovu se znovu podíváte na Šestý smysl nebo si přečtete Klub rváčů. Ten stejný příběh, tytéž postavy, a přesto je to všechno najednou úplně jinak. V tomto případě bych pak celkové hodnocení ponechal u toho velmi slušného nadprůměru, kdy kniha určitě uspokojí všechny, kteří se chtějí dozvědět, jak to s Normanem vlastně bylo "doopravdy", protože zejména po vizuální stránce vypadá trochu jinak, než jsme zvyklí. Na druhou stranu, pokud již předem víte, k jakému se příběh ubírá konci, nic lepšího nebo zajímavější v knize nenajdete, ale i tak si dovolím připomenout, že to je spíše problém předem informovaného čtenáře, nikoliv knihy samotné, a není důvod jí kvůli tomu zatracovat.

Robert Bloch v průběhu let připsal ještě další dvě pokračování, ale ta nejsou nijak propojená s filmovým ani seriálovým světem. Druhý díl je již nyní k dostání i u nás, třetí se chystá do konce prázdnin. Obě synopse ale zní trošku divočeji (natáčení filmu o událostech v Batesově motelu, do kterého nečekaně „vpadne“ Norman utíkající z psychiatrické léčebny a cirkusové panoptikum s robotickými modely Normana a jeho matky), takže už se bude jednat nejspíš jen o volbu pro skutečné fanoušky. Chápu, že v současné době zájmu nebyla autorská práva určitě nijak levnou záležitostí, ale možná by stačilo všechny tři knihy vydat v jednom větším souborném vydání, přestože po stránce obálky a úpravy nelze Psychu opravdu nic vytknout.

Robert Bloch: Psycho
Překlad: Lumír Mikulka
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2014
Vazba: pevná
Počet stran: 176
Cena: 249,-Kč
Recenzi napsal: Milan Nerad