Soutěžní příspěvek: Miroslava Čermáková, Letadlo

Milá redakce Sardenu,

zírám na kruh z kamenů a v zubech střídavě drtím modlitby a zaklínadla.

Ani jedno nepomáhá.

Ptáte se, jakou knihu bych za nic na světě nevyměnila? Chcete to slyšet? A když vám to prozradím, pošlete mi ji co nejdříve?

Ne, že bych na vás nějak tlačila, ale…

Fajn.

Nejdřív musím přestat hypnotizovat pohledem ty pitomé kameny.

Takže – kde jsme skončili? Aha, už vím. Jakou knihu bych za nic nevyměnila.

Před několika hodinami jsem měla jasno a za rozhodnutím si stála pevně, ale nechtějte vědět, kam mě můj postoj zavedl. Do situace, kdy civím na kamenný kruh a hlavně na to, co je v něm.

Respektive, co v něm není.

***

Začalo to nevinně zrovna v okamžiku, kdy jsem četla napínavou knížku Horoucí srdce. Ne, že bych to měla s volbou čtiva do letadla jednoduché.

Doma bylo na výběr z několika opravdu kvalitních knih jako: Ferda mravenec, příručka Jak přežít a Seznam vinných etiket a jejich vyobrazení, avšak já si vybrala jasného vítěze červené knihovny. Ani nespočítám, kolikrát jsem musela při čtení přestat a zamáčknout slzu dojetí nad rafinovaností děje, inteligencí autorky a nebetyčnou sebedůvěrou nakladatele.

„Dámy a pánové, zapněte si prosím bezpečnostní pásy. Právě prolétáváme oblastí nečekaných turbulencí a – “

Nikdy mi nebylo souzeno se dozvědět, co měla letuška na mysli. Probrala jsem se na pobřeží osamělého ostrova, naprosto sama, pokud nepočítám Horoucí srdce, které jsem stihla zachránit jako jedinou věc ze všech.

Škoda, že mi je teď leda k podpalu, kdybych… kdybych sakra věděla, jak se ten pitomý oheň rozdělává! Kdybych u sebe místo jednoho z nejčtenějších žánrů měla příručku Jak přežít!

P.S.: Milá redakce, prosím, zašlete mi po poštovním holubovi tu s rozšířeným vydáním obohaceném o kapitolu věnující se životě na opuštěném ostrově.

S díky Vaše navěky vděčná čtenářka

M.