RECENZE: Jindřich Rohlík, Země bez zákona

Už první slova dají tušit, že tohle bude jízda - a to rovnou na dvou ořích. Na westernovém hněďákovi, který je rychlý, majitele baví a dobře se ovládá a pak na středověkém grošákovi, který tu je nejspíš jen proto, že se autorovi líbí. Tedy, jízda jak pro milovníky westernů, tak i pro zapálené vyznavače fantasy (nutno dodat, že také i těm už uhašeným se bude kniha líbit).

 

Míchat žánry a bavit čtenáře tímto způsobem bylo u autorů vždycky vcelku oblíbené. Pokud bych to vztáhl na western, máme tu spoustu fůzí westernu a sci-fi (kteréžto spojení je opravdu lákavé), jmenoval bych třebas Hvězdné honáky od Jiřího W. Procházky, a pak také hromadu smíchanin westernu a fantasy (což se k sobě moc nehodí, ale o tom až později), jmenovitě Chřestýš Callahan od Juraje Červenáka. Od Země bez zákona můžete chtít vybalancovaný mezižánrový zážitek, protože pak rozhodně nebudete zklamaní. Ale pokud jste fanoušek jen westernu nebo jen fantasy, a budete chtít, aby se zrovna z toho vašeho objevilo co nejvíc, asi se nevyhnete várce smíšených pocitů.

 

 

Země bez zákona začíná pozvolna a lehounce - ale o to poctivější kanonáda se pak spustí! Autor Jindřich Rohlík prostě umí udávat vyprávění takt. Popisy postav a situací mají šťávu, člověk se opravdu od srdce zasměje. Situační humor ovládá také víc než dobře. Dialogy jsou nenucené, inteligentně napsané (těžké najít někoho, kdo umí psát rozhovory) a každá postava má svůj vlastní způsob vyjadřování - bojovník mluví jako bojovník, farmář mluví jako farmář a tupec (v tomto případě půlobr) marně hledá ta správná slova. V knize tedy padá jedna hláška za druhou (bylo by s podivem, kdyby ne, protože zrovna ti dva půlobři k tomu fakt nahrávají), až z toho slzy tečou a břicho bolí. Nicméně, tohle je dost překvapivé, protože jde o autorovu prvotinu a jen zlomek prvotin dosahuje nějakých kvalit - chtělo by se říct. Kdo se ale ve sféře SFFH už nějakou dobu pohybuje, určitě zaregistroval autorovo jméno v různých sbornících. A kdo si občas rád zapaří a devadesátá léta ho neminula, tak nejspíš hrál i Brány Skeldalu, hru, kterou Rohlík vytvořil a která ho proslavila. Pokud patříte do jedné z těchto skupin (v nejlepším do obou), určitě si dokážete představit, čeho všeho je schopen.

 

 

Hlavní hrdina je svou málomluvností, strohostí a chladem, který je z něj cítit, hotový sympaťák a jen velmi málo lidí by si ho hned neoblíbilo. Občas se na někoho Wahargem zakření, občas někoho tvrdě ignoruje a zřídkakdy něco prohodí - ovšem když už, tak je to hláška, která stojí za to. Komu škubl koutek při jméně hlavního hrdiny - ano, kniha se odehrává ve světě Bran Skeldalu. Dále je také správně šedý - ani vyloženě kladná postava, ani vyloženě záporná - sic by se na první pohled mohlo zdát, že jde o dobráka, který jen všude odkládá své nejtvrdší a nejzlejší pohledy.

 

Kombinace žánrů a stylu psaní už sama o sobě nahrává autorovi v tom, aby si udržel čtenářovu pozornost. Nicméně, hlavním trumfem je příběh, který je pořádně chytlavý, dramatický a velmi dobře vyeskalovaný. Spíše než typickou fantasy zápletku nabízí typickou westernovou. Což není na škodu, protože je to pro fantasy žánr ještě pořád závan svěžího větru - ačkoliv nevýhodou je, že občas budete přemýšlet, jestli by Země nakonec nebyla lepší počtení v čistě westernovém kabátu. Považte sami, zda se vám k poledním duelům, páchnoucím salónům (i s těmi typickými dvířky), shánění krav do stád, boj s mocným velkostatkářem o pozemky a stáda, hodí meče a magie.  Musím se přiznat, že jsem měl občas chutě vrazit do rukou hlavní postavy dva colty a fantasy složku úplně vypustit - a ano, fungovalo by to stejně dobře.

 

Hlavním mínusem knihy... dobrá, není to hlavní mínus knihy jako takový; hlavní mínus jen z toho důvodu, protože jiný zápor jsem prostě nenašel. Tedy, záporem je příběh - lépe řečeno, jeho linearita. Čtenáře nečekají žádné větší odbočky, vrstvy nebo vyprávění ostatních postav. Vše se děje tady a teď, tomuto člověku a spěje to po úsečce z bodu A do bodu B. Není to tak úplně na škodu, protože je díky tomu kniha zbavena všelijakých zbytečností a vykecávek, nicméně, na konci to tvrdě pocítíte. Na samotném konci jsem si opravdu přál pobýt s hrdiny ještě aspoň chvilku. Ale o to větší bude mít čtenář důvod se těšit na pokračování - tedy, pokud bude...