RECENZE: Brent Weeks, Oko temnoty

Brenta Weekse asi znáte díky kultovní trilogii o asasínovi Kylaru Sternovi Noční anděl. Autor sám se narodil v Montaně. Poté co získal diplom na Hillsdale College, se dle svých vlastních slov krátce procházel zemí jako Caine v seriálu Kung-Fu, vysedával v barech a kazil mládež (ne vždy naráz). Začal psát na barové ubrousky, pak na rozvrhy a nakonec na plný úvazek. Občas mu za to někdo zaplatil. Nyní žije v Oregonu se svou ženou Kristi (zdroj: www.legie.info) a pokračuje na dalším Světlonošovi. V to poslední alespoň pevně doufám. Oko temnoty je třetím střípkem Weeksovi barevné mozaiky. Původně se mělo jednat o trilogii, ale už teď je jasné, že bude minimálně další tlustá kniha a čekání na ni bude ještě mučivější než čekání na Oko temnoty.

A teď něco o jeho postavách:

Gavin Guile je „The Prism“ neboli „arcimág“ v českém překladu a jeho úkolem je vyrovnávat světovou rovnováhu v Sedmi satrapiích, likvidovat padlé mágy a bránit katastrofám. K tomu využívá světla, které umí spoutat do fyzické podoby nazvané luxin. Při svém časovém vytížení si však najde čas i na malá tajemství. Mezi přední z nich patří jeho bratr Dazen, v těsném závleku vede nemanželský syn Kip, vášnivá láska k Černé strážkyni a arcimágovy vlastní hříchy.

Další důležitou postavou cyklu je kadet Černé stráže Kip „medvědoželva“, Kip Lamač, Kip Světlonoš nebo skromněji Drzoun Kip. Tu poslední přezdívku si dal sám a právem. Za jeho obratný jazyk by se nestyděl ani Tyrion Lannister. Je tisíc situací, kdy by bylo vhodné mlčet. Kip není hlupák, Kip to ví, ale jeho pusa stejně jede nezřízeně dál. Oponenti pukají vzteky jako přezrálé dýně a vy řičíte smíchy a myslíte si: Jen do toho! Nandej jim to, Kipe!

Jak Gavin, tak i Kip mají své ženské protějšky: Černá strážkyně Karris od Bílého dubu a horkokrevná barvomagička v jedné osobě. Její vztah k arcimágovi je poněkud choulostivého ražení. Na Kipa zbývá nejprve generálská dcerka Liv Danavisová a později otrokyně Teia. A ještě později... Ale to se teprve uvidí. Nepřítelem číslo jedna je Andross Guile, Gavinův otec, Kipův dědeček a „nejzapšklejší pavouk ve všech sedmi satrapiích,“ který jim všem ve druhém a pak i třetím díle pořádně zatápí.  

Vydány zatím jsou: Černý arcimág, Oslnivá čepel a Oko temnoty. To, co zpočátku působí jako heroický epos říznutý pořádnou dávkou akce, se mění ve vztahovou fantasy, v níž každá postava je světem sama o sobě. Válečné konflikty, magie mající svá přísná pravidla a pomýlený arcimágův kult, to vše jsou jen kulisy (velmi výpravné kulisy!) v nichž se odehrávají osobní dramata hlavních aktérů. Oko temnoty nás na rozdíl od předchozích dvou knih ušetří krutostí války a nezavede nás ani na jedno bojiště. Větší část děje se odehrává v Chromerii, která je politickým centrem všech Sedmi satrapií, a hlavní slovo budou mít intriky. Naši hrdinové jsou po infarktovém závěru Oslnivé čepele oslabeni, divy, na které jsme u nich byli zvyklí, konat nemohou nebo nesmějí, a často bojují o holý život.

První a ještě druhý díl byl příběhem arcimága. Oko temnoty je již jenom příběhem člověka. Dejte někomu divotvornou moc, mocenské postavení prvního muže v říši a nakonec i ženu, po které celý život toužil. A potom mu to vše seberte. V jediný okamžik, na jediný zátah z něj udělejte toho posledního otroka a zadumaně sledujte, jak to s ním zamává.

Autoři jsou perverzní... A vězte, že v této knize se o své hrdiny bát budete.

Pokud jste si oblíbili morbidní scény z Nočního anděla, tak si i tady přijdete na své. Jedna z důležitých postav si říká „Vražda ostrý“ a když už se děje to, co má dotyčný ve jménu, tak se vším všudy. Detailní likvidaci stop nevyjímaje. Ačkoliv po třetí stránce se takový cit pro detail začne zajídat. To je úskalím tlustých knih. Všeho je v nich mnoho. Jeden příklad za všechny: trenažer v podobě Kipova výcviku vesele pokračuje dál. Bojové sekvence jsou detailní a uvěřitelné, ale... jsou zoufale dlouhé. A pak je tu pár výkřiků do tmy v podobě nových potrhlých postav a nešťastně zvolené změny formy vyprávění z er formy na ich formu. Pokud je přeskočíte – některé k tomu svou rozvleklostí doslova svádí - bude vás na konci čekat nemilé překvapení: I tyto scény jsou důležité.   

Navzdory objemu stran Oko temnoty nepůsobí roztříštěným dojmem a kvalitu drží stále hodně vysoko. Světlonoš má ambice stát se několikadílným cyklem, a aby se v něm nikdo neztrácel, nakladatel byl laskavý a obohatil všechny díly mapkou a poslední dva také Rejstříkem postav (úplně všechny postavy tam ale bohužel nejsou) a Slovníčkem důležitých pojmů. České obálky se mi osobně oproti původním studeným líbí daleko víc. Jen škoda, že kniha neušla řádění tiskařského šotka, který má na svědomí těch několik překlepů na posledních stránkách.  

Stránky autora: http://www.brentweeks.com

Trailer k prvnímu dílu „The Black Prism“ (u nás vyšlo jako Černý arcimág):https://www.youtube.com/watch?v=k06jBvBQwKQ

Můj verdikt: 90%  

Oko temnoty

Autor: Brent Weeks

Překlad: Petra Kubašková

Nakladatelství: Fantom Print

Vazba: Brož

Počet stran: 688

Cena: 459 Kč

Rok vydání: 2015