RECENZE: Michael R. Fletcher, Nespasitelní

Po čerstvém větru je ve fantasy vždycky velká poptávka, a jakmile vypadá něco na první pohled neobvykle, jako tato kniha, vyplatí se tomu věnovat pozornost. Alespoň většinou.

Nespasitelní mají mnoho problémů a tím prvním je ono „na první pohled“. Na druhý a každý další je to totiž jeden z nejobyčejnějších, nejpřímočařejších příběhů, jaké si v současné fantasy můžete přečíst, kterému by spíš než roztažení na několikadílnou sérii slušelo zkrácení na hutnou novelu. Je tu ovšem také spousta pořádně špinavé a sprosté polevy, která ve spojení s dobře zvládnutým řemeslem činí z knihy přinejmenším snesitelný zážitek. Ve výsledku připomíná má čtenářská zkušenost s tímto svazkem klasický „love-hate“ vztah.

Nic pro němčináře

Tedy pokud nejste lingvistický masochista. Autor, ač sám Kanaďan, se rozhodl téměř vše ve svém světě, od různých druhů pomatenců (kolem nichž se děj točí) až po vlastní jména, nazvat německy. Což může být zábavné ozvláštnění, pokud vám němčina zní jako španělská vesnice. Pokud jste se o ni ale někdy alespoň otřeli, rychle zjistíte, že autor šel cestou naprosté, bezostyšné doslovnosti. Takže nám servíruje vládce, co se jmenuje Král, schizofreničku jménem Mnoho je jedno či medvědodlaka Medvěda. Cílem bylo nepochybně navodit dojem hravosti, ale to by musel v oné tvorbě jmen existovat nějaký druhý plán. Když se zůstane u prvního, poukazuje to spíše na lenost.
Kde na to naopak Fletcher s originalitou kápnul, je samotný koncept světa, v němž zmínění pomatenci fungují místo mágů, věštců, tvaroměnců a všemožné další obvykle kouzelné havěti. Každý takový pomatenec trpí jedním hlavním bludem (s výjimkou Komorbidiků, k nimž vám dostatečnou nápovědu dá slovo komorbidita…), a čím víc je o něm přesvědčen, tím spíše dokáže reálně ovlivnit svět a ostatní kolem sebe. Všichni tihle lidé si přitom dobře uvědomují, že ve skutečnosti jsou šílení a jen čekají, kdy se jejich příčetnost definitivně roztříští a oni shoří v jasném plameni (v případě Hassenbrandů doslova). Pro zkušeného fantasy čtenáře nejde o nic, v čem by se nedokázal rychle zorientovat nebo co by ho mělo nějak šokovat, ale příjemná změna to přeci jen je.

Hanební pancharti

Největší devízou knihy jsou jednoznačně postavy, především hlavní trojka „hrdinů“. Uvozovky jsou tu na místě více než kdy jindy, protože tohle rozhodně nejsou hrdinové, ale nejsou to ani klasičtí antihrdinové. Spíše trojice lidských pijavic klopýtajících napříč velkými událostmi a snažících se neumřít na rýmu. A možná proto to jsou takoví sympaťáci a vztahy mezi nimi tak dobře fungují. Člověk jim věří každý chrchel, ublížený pohled a vlastně i to, že oni – ne autor – mohou za to, že příběh je takový… nijaký…, protože každý jejich plán jim tak nějak automaticky vybouchne.
Od redaktorky této knihy se k nám dostala slova přirovnání ke Kronice Netesaného trůnu od Briana Staveleyho, minimálně co se právě čerstvého větru v současné fantasy týče. Nuže, Nespasitelní se pohybují někde těsně pod kotníky čehokoli, co prozatím napsal Brian Staveley, čili přirovnání to nebylo úplně šťastné, ale je třeba uznat, že laťka je tu opravdu vysoko.
Není to rozhodně špatná kniha, ani náhodou! Kdyby byla třikrát kratší, jízdu s ústředním triem pijavic a všemi těmi blázny okolo bych si nejspíš užil tak, že bych šel do absolutního hodnocení. Takhle je velká zrada, že skončila v podstatě uprostřed slova, nevybíravě si tak vynucujíc začtení se do druhého dílu. Což nejspíš s lehkým skřípěním zubů udělám. „Love-hate“. Snad se tenhle vztah s dalšími knihami překlopí na tu správnou stranu.

Nespasitelní
Michael R. Fletcher
Nakladatelství: Fantom Print
Překlad: Zdeněk Milata
Rok vydání: 2020
Počet stran: 416
Cena: 399,- Kč