SOBOTNÍ FILMOVÁ SRDCOVKA

Článek od: Tereza Kadečková - 29.07.2023

Je mi osm a prohrabuju se sbírkou VHSek u babičky. Mají tam toho spoustu. Mrazíka jsem viděla tenhle měsíc už patnáctkrát. Záznam ze show Davida Copperfielda asi jen třicetkrát. Matrix nechápu, ale jsou tam dost hustý souboje. Černý jestřáb sestřelen zní jako válka a tu já nemám ráda. Vetřelci. Co to je?
Ach být tak zase dítě odchované na Věřte nevěřte a bez dozoru u televize!

Popravdě parafrázuji. Nepamatuju se, kolik přesně mi bylo, když jsem tu VHSku našla. Taky si nepamatuju, v jakém pořadí jsem výše zmíněné filmy viděla. Sakryš, já si ani nepamatuju, kdy jsem Vetřelce viděla poprvé! Ale stejně jako embryo, které se těší, až se prodere ven hrudním košem, tak i Vetřelci ve mně zůstali usazení a od té doby je miluju.
Nadchnout mě filmem nebo seriálem nebylo tak těžké, ale prim u mě vždycky hrály ženské hrdinky. Xena byla můj vzor. Z Rychlé roty byla nejlepší Gedžitka. Když animáky, tak jen s děvčaty nakopávajícími zadky. Takže když jsem vložila kazetu do přehrávače a zjistila jsem, že nejenže koukám na horor (kdy by mě, malou osmiletou holčičku napadlo, že právě horory mají všechny ty silné ženské hrdinky, po kterých tak pasu) a ještě je tam úžasná Ripleyová (Sigourney Weaver), která se s tím nemaže a unese plamenomet (a ještě malou holčičku jako JÁ!), byli Vetřelci moji. Už navěky.
A Vasquezová (Jenette Goldstein), nezapomeňme na Vasquezovou. Ta ve mně probudila věcí!

Tehdy se mi povedlo krom druhého dílu vyhrabat z hromady kazet i ty ostatní. A malé holčičce se líbily a viděla je taky třicetkrát nebo čtyřicetkrát. Dnes, když si jednou za čas pustím Vetřelce, vím, že čtyřce se mám vyhýbat, trojku pořád považuju za dobrou, jednička mě nebaví tolik jako zbytek populace, ale dvojku miluju nekompromisně pořád. Fajnšmekři prominou, ale Prometheus a Covenant jsou taky dobré filmy. Suďte mě.
Nedávno jsem někde zahlédla, že malé holčičky nemají rády hnusné věci. A já říkám, že autor komentáře nezná malé holčičky. Malé holčičky hnusné věci milují. Rády se bojí. A potřebují vidět, že v těch hnusných věcech je nějaká odrostlá holčička, která se v mecha robotovi porve s Xenomorphí královnou. Dodá jim to naději do budoucna!
Ale samozřejmě… netraumatizujte své děti aktivně. Možná je jen nechte v místnosti s VHSkami (Netflixem) bez dozoru. Ony to zvládnou samy!

Komentáře

No, já tohle mám přesně naopak. Jednička je prostě klasika. Trojka se snahou o noirovou atmosféru zajímavý pokus; čtyřka, která se nebála vnést do série humor, jakbysmet. Ale dvojka, která - počínaje názvem - stojí na tom, že kopíruje příběh jedničky, akorát všeho (vetřelců, jejich protivníků, nic netušících obětí) nacpe násobně víc, je pro mne jen slaboduchým akčňákem, který na jakoukoli atmosféru zapomněl... (Jasně, mám věkovou nevýhodu: táhlo mi na třicet, když jsem ji viděl.)

Musím před autorkou smeknout.
Já se k Vetřelci (nepamatuju se už přesně, který díl) dostal taky někdy mezi sedmým a osmým rokem života, ale dopadlo to o dost jinak.
Kamarád totiž příslušnou videokazetu sebral své o deset let starší sestře a přinesl ji do školní družiny s tím, že "sestra říkala, jak se to super."  Družinářka - v těsně předdůchodovém věku -, kazetu zasunula do videopřehrávače a v klidu si odešla do kabinetu. Přivolal ji až křik dětí zděšeně prchajících od televizoru, kde si právě vetřelčí embryo klestilo cestu čímsi hrudníkem.
Pamatuju si, jak jsem se tenkrát asi tři dny bál usnout, a odvahu podívat se na vetřelčí filmy našel až někdy po třicítce.  

Se mi líbí, jak má každý jiný pohled na vetřelce

Můj žebříček: Dvojka, pak dlouho nic, pak čtyřka, pak jednička, pak dlouho nic a na závěr trojka 

A nesmí se zapomínat na Alien vs. Predator, ten by byl v první mezeře hned za dvojkou :-)

Pro mě:

Jednička a dvojka zhruba stejně. Obojí v mnohém definovalo žánr. U dvojky se mi líbí, že formálně invertovala jedničku, a přesto funguje. Jednička by byla dokonalá (zapomeňme na visící řetězy), ale zase ztrácí při druhém, třetím koukání, protože "už víme". U jedničky bylo v době uvedení asi úžasné i to, že nešlo odhadnout,kdo přežije.

Trojku mám extrémně rád a moc mě mrzí, že neexistuje "Fincherova verze". Někde mezi producentskou se zdrojem ve psu  (skvělá scéna pohřbu) a tou "speciální" verzí se zdrojem v krávě. (a zase - kdo by čekal, že Ellen skočí do pece?) Je v těsném závěsu za 1 a 2.

Čtyřka se mi v době uvedení líbila hodně - hlavně scéna nálezu klonů. Ale postupem času jsem k ní mnohem kritičtější, přes hluboké oči Winonky (a režisérskou verzi považuji za příšernou). Dnes s odstupem za trojkou. V čem ji považuji za skvělou, je postava (ne)Ellen. Ta ne-lidskost ze Sigurney vyzařuje. Promethea a Covenanta dávám stranou, i když na Covenantovi mám rád tu paniku a hysterii po útoku uvnitř lodě. Myslím, že Scott neměl universum rozšiřovat, a už vůbec vysvětlovat. AvP se snažím nevnímat, že existují.

Přidat komentář