Hororoví autoři doporučují

V rámci hororového maratonu jsem se zeptala několika hororových autorů, co by nám doporučili ke čtení. Stejnou otázku jsem pokládala již v minulém hororovém maratonu a můžete si je přečíst TADY.

Kateřina Malec Houfková: Mám ráda hlavně rafinovaný psychologické horor, ale zaleží taky, na co mám zrovna náladu. Ne vždy sáhnu jen po něčem sofistikovaném, své místo mají u mě v knihovně i třeba krváky od Jacka Ketchuma. V poslední době mě oslovila klasika z 50. let od Shirley Jackson Dům na kopci. Variace na příběh o strašidelném domě známe mnohé, Jacksonová ale používá dům nikoliv jako původce hrůz, ale jako katalyzátor a projektor vnitřního světa hlavní postavy. Příběh jde do hloubky, není o strašidlech kolem nás, ale o těch uvnitř nás – samota, závist, pochybnosti, obavy z budoucnosti, výčitky a duchové našich blízkých, kteří už s námi nejsou, ale stále si je nosíme v sobě. Autorka navíc skvěle ovládá hru s jazykem. Ilustrace ve vydání od Arga jsou už jen třešničkou na dortu s tíživou polevou. Mezi další mé oblíbené čtení patří slovenská Trhlina. Jozef Karika si hraje se čtenářem a pomalu, postupně utápí své postavy v iracionálnu. Daří se mu to skvěle. Pokud dáváte přednost povídkám, tak doporučuji ještě jeden klasický kousek, a to je kniha Ptáci a jiné povídky od Daphne du Maurier. Titulní povídka je hororovým fanouškům dobře známa ve filmovém podání Alfreda Hitchcocka, dalších pět povídek ale určitě nezůstává pozadu. Du Maurier je výborná při budování té správné atmosféry.

Madla Pospíšilová Karasová: Pokud bych měla doporučit jednu dvě hororové knihy (což je strašlivě těžké, protože horor je neskutečně obsáhlý žánr a já miluju příběhy z ranku temné fantastiky), tak nemůžu opomenout úžasnou Ludmilu Svozilovou a její Zemři, Kaine: Svatyně. Je to mysteriózní román šmrncnutý thrillerem, hororem a detektivkou a směsice těchto žánrů je neskutečně čtivě a chytře napsaná. Příběh pojednávající o jedné zvláštní mladé ženě, která krom toho, že umí číst myšlenky, má mnohá tajemství. Proč ve své nové práci chodí fotit mrtvé děti, jímž její kolega zavazuje oči rudým šátkem? Tím ovšem záhady nekončí. Velkolepý příběh o jedné všemocné sektě, podivném leptu, zdánlivě nesouvisejících vraždách je plný mystiky a čtenář musí u každé stránky přemýšlet nad pravdou a lží. Tento strhující román má své pokračování. Zemři, Kaine: Stín právě hltám a musím smeknout pomyslný klobouk, protože autorčin až poetický jazyk, znalost mystiky původních obyvatel Kanady se skvěle snoubí s napínavým a dechberoucím finišem předchozího příběhu.
Pokud máte v oblibě spíše útlejší knihy, bude pro vás to pravé ořechové edice Zrnka temnoty. Tyto pidi knížečky z produkce nakladatelství Golden Dog jsou výborným ukazatelem toho, co jsem tvrdila o žánrové bohatosti hororové literatury. Každé tři měsíce se tu střídají jak autoři zahraniční, tak i tuzemští, tak autoři známí s těmi novějšími, ale hlavně, každý z nich nabídne čtenáři zcela odlišný příběh. Je libo bizarro fiction z podivné zahrady s přerostlým sexuchtivým hmyzem? Nebo duchařinu? Hororový western? Či máte raději drsné post apo, z něhož běhá mráz po zádech? Nebo silný příběh o zdánlivě slabé a křehké dívce z hor prodchnutý syrovými erotickými scénami a atmosférou snově naivního magického realismu? Tak se začtěte!

Tomáš Marton: Musím se trochu krotit, protože bych mohl doporučit spoustu knih. Z těch nejnovějších určitě rád poukážu na Pomiluj smrt od Veroniky Fiedlerové. Je to skvělá svižná novela, která potěší čtenáře tajemných příběhů, které mají bohatý děj a výraznou atmosféru. Mám rád pestré pojetí příběhů a tady vedle sebe stojí horor, temná fantasy nebo thriller. Je to jednohubka (edice Zrnka temnoty). Přečtete to za chvilku, ale zážitek vám zůstane. Hodně mě bavil Dům tisíce šepotů od Grahama Mastertona. Tváří se to jako „duchařina“, ale přináší do příběhů na téma „strašidelný dům“ svěží vítr. Pomalu buduje atmosféru a odkrývá tajemství, která hlavní hrdina odhaluje jak pomyslný detektiv. To, co se v domě děje, je navíc opravdu moc zajímavé a alespoň trochu to narušuje typickou duchařskou šablonu podobných knih, kde hraje hlavní roli starý dům. Já si čtení opravdu užil, a protože letos těch knih Mastertonovi vyšlo u nás víc, tak si je seženu. No a dál radši mlčím, protože bych doporučovat ještě dlouho.

Karin Novotná: Mám k smrti ráda Kinga, takže každá knížka, kde jsou na něj nějaké narážky, je pro mě obdoba halloweenského cukrátka. Strašně mě to bavilo v Nikdy se nepřestala usmívat Martina Štefka a teď nedávno i v Dítěti tmy Míry Pecha (kterou mi Martin doporučil, takže další bod pro něj). Je tam přesná dávka (asi tři pytle) hororového feelingu – skvěle vykreslená atmosféra devadesátek, dětští hrdinové, outsideři a monstrum, kterému se musí chtě nechtě postavit. A Míra se s tím rozhodně nemazal. Trhaly se tam ruce, nohy, dloubaly oči… Mňam! TO já ráda.
Nedá mi to, abych ještě nezmínila jedno „malé“, ale mimořádně silné Zrnko temnoty – V pekle jsme všichni Hébert Madly Pospíšilové Karasové. To byla totiž vážně síla... Tolik hrůzy, beznaděje a bezmoci na jeden zátah nedáte, to mi věřte. Autorka našla inspiraci v článku o zvěrstvech, které se děly v kanadských křesťanských sirotčincích mezi lety 1936–1959! Jo, fakt to není ani sto let, co rodičům odebírali chtěné děti a zavírali je do sirotčinců. A Madle se podařilo vylíčit utrpení hlavního hrdiny tak barvitě, že jsem ho místy fyzicky cítila a kroutily se mi všechny prsty na nohou. Vítejte v pekle!

Petr Švec: Jestli existuje nějaký hororový subžánr, který hltám s větší zarputilostí než svoji milovanou gulášovku, je jím zajisté "duchařina". Přemítám, kterou bych za poslední roky vyzdvihl nad všechny ostatní, a z mysli mi pomalu vyplouvá jediné slovo: HEX. Parádní a originální román od nizozemského chlapíka Thomase Olde Heuvelta. Malebné městečko Black Spring zde sužuje přízrak prastaré čarodějnice se zašitýma očima a ústy, který se nahodile zjevuje místním obyvatelům. Během čtení mě napadaly všechny ty svízelné situace, které bych musel řešit, pokud bych v takovém prokletém městečku žil. Co kdyby se čarodějnice objevila přímo před dveřmi do koupelny a stála tam několik dní? Chodil bych se mýt do vedlejšího domu a utužoval tak sousedské vztahy? Nebo bych se snažil proplížit kolem a riskovat, že upoutám její pozornost? Možná, že její stehy už nedrží tak pevně. Možná, že by pak otevřela svoje temné oči... Ale je to opravdu čarodějnice, které bychom se měli bát? Neexistuje ještě něco horšího? Třeba bestie, která hnízdí v našem nitru a trpělivě čeká, až ji pustíme ven?
V budoucnu se také chystám podrobněji prozkoumat portfolio nakladatelství Golden Dog, které nabízí spoustu zajímavých kousků včetně kvalitních českých autorů. Božínku, tolik skvělých knih a tak málo času!

Václav Votruba: Doporučím povídku od největšího českého klasika Ladislava Klímy. Jmenuje se Jak bude po smrti a pro mě je to jedno z vrcholných děl české temné fantastiky. A pokud vás to chytne, můžete si pak dát celou Slavnou Nemesis nebo třeba Utrpení knížete Sternenhocha. Jeden poklad za druhým… až mám chuť se do toho opětovně pustit! I když… počkat… vždyť jsem to znovu četl měsíc zpátky! Obešel já polí pět…