RECENZE: Matthew Ward, Odkaz oceli (Legacy 2)

"Něco procitá. Něco, co mělo dál spát." (str. 292)

Série Legacy od britského spisovatele Matthewa Warda je vyloženě čtenářským rájem pro milovníky kolosálních epických fantasy. Už první díl, Odkaz popela, se pyšnil úctyhodným rozsahem 791 stran a druhý rozhodně nezaostává – Odkaz oceli, prostřední část chystané trilogie, jíž se u nás zhostilo nakladatelství Host, přináší těch stránek už přes osm stovek.

V o ždibec gigantičtějším pokračování se M. Ward po uplynutí roku od předešlých událostí vrací zpět do Trezijské republiky a Chadárské říše. Opět rozehrál několik příběhových linií v čele s Džosirim a hliněno-porcelánovou Anastázií, císařem a jeho dcerou Mellanou či nemilosrdným Vraním sněmem a rozhodil spletitou síť složitých vztahů, intrik, zrad a krveprolití. Tentokrát však více zapojil i nadpřirozené síly a samotné božstvo. A jakmile se začnou do lidských sporů míchat bohové, vždycky to zavání průšvihem.

Matthew Ward je bezesporu výborným vypravěčem. Oplývá úctyhodnou slovní zásobou, bujnou fantazií či moderním a zvláštně elegantním stylem vyprávění, navíc příběh předkládá do sebemenších detailů – což na jednu stranu dodává na autenticitě, avšak na tu druhou výrazně zpomaluje dění. Velkým kladem jsou popisy jednotlivých bitev, jejichž podrobnou důkladnost si požitkáři bojových scén zamilují, nejednoznačný vývoj postav a zevrubný wordbuilding – Wardův svět je nadmíru zajímavý a neustále se rozrůstající, obohacený o různé bytosti, legendy a střípky historie.

O akci a dramatické zvraty rozhodně není nouze, ironií ovšem je, že v čem Odkaz oceli vyniká, v tom i poněkud ztrácí. Je více než znát, že Ward si v detailech vyloženě libuje. Válečné střety díky nim sice nabývají na uvěřitelnosti a epičnosti, v jistých momentech je však nadbytek popisování (ke všemu ve spojení s nemalým množstvím občas podobných jmen) spíše na škodu. Zejména začátek působí chaoticky, začíst se a zorientovat se tak může nějakou dobu trvat, a závěrečná, zbytečně natažená část ztrácí na dramatičnosti.

Zatímco předchozí Odkaz popela dýchal středověkou atmosférou okořeněnou špetkou nadpřirozena, pokračování v tomto ohledu působí, jako by spisovateli poněkud ujela ruka. To, co magií obdařené postavy dělalo výjimečnými, ale stále lidsky přemožitelnými, najednou jako by přeteklo a učinilo z nich neporazitelné reky. Sice to na sebe nějakým prazvláštním způsobem skvěle navazuje, nicméně se možná stejně jako já při čtení nedokážete zbavit dojmu, že už je těch čarovných schopností na jednoho krapet moc.

Nutno podotknout, že i přes nebetyčné množství osob si Ward pohrál s jednotlivými charaktery vcelku precizně. Ti, co přežili první díl, se vyvíjí spolu s dějem. Nabývají i ztrácí na moci, tají, chybují, činí těžká rozhodnutí, intrikují, politikaří, čelí všelikým dramatům, ztrátám i důsledkům svých činů či voleb, podléhají citům, víře, naději i lidskosti… A autor je rozhodně nešetří – je dost možné, že pokud si někoho oblíbíte, za pár (set) stran už lamentujete nad jeho smrtí. Myslím, že Matthew Ward by v tomto ohledu mohl směle konkurovat G. R. R. Martinovi.

Trilogie Legacy je dle mého skromného názoru vhodná převážně pro čtenáře libující si v epice v pravém slova smyslu – spousta zvratů, dlouhé a krvavé bitvy, důsledné budování fiktivních království a jejich politiky, velké množství postav… Tenhle spisovatel vám rozhodně nedá nic zadarmo, skutečně se nejedná o jednoduché čtení – vhodí vás do svého světa jako neplavce do divoké řeky a je jen na vás, zda se necháte strhnout, či se utopíte. Pokud ale udržíte hlavu nad hladinou, věřím, že si příběh Džosiriho a jeho (ne)přátel užijete stejně jako já.

Odkaz oceli
Matthew Ward

Překlad: Daniela Orlando
Série: Trilogie Legacy, 2. díl
Vydavatelství: Host
Žánr: fantasy
Počet stran: 815
Doporučená cena: 649 Kč