ROZHOVOR s grafikem a spisovatelem Michalem Březinou

Michal Březina – nikoli ten krasobruslař, naštěstí – je nejen grafik. Narodil se roku 1977 v okolí Aše a v následujících letech začal poznávat, jak zábavné je udivovat učitelky českého jazyka obskurními slohovými pracemi. Své první texty uplatnil jako zpěvák několika metalových kapel (Ephell Duet, Sitra Achra, Cassage, Štáb ZS-CO, hostoval u Onanizer a Empty Feeling). V téže době také křižoval stopem po Evropě. Roku 2016 ohromil společnost Albatros Media a.s. svou hravou sci-fi Měsíční deník, jež předkládá osobité zážitky posledního českého kosmonauta Marcela Šebesty na Měsíci roku 2081. V roce 2018 vydal hororovou povídku Mensibia v antologii Uchovej mou duši (2018). V časopise Pevnost uveřejnil povídky PARAZIT a Zabiják z Kaichanu (2017). Je šéfredaktorem e-magazínu Vanili.cz, spolupracuje s časopisem Howard. Věnuje se grafickému designu. V současnosti Michal Březina spoluvytváří každou knihu nakladatelství Golden Dog. Ženatý. Má dceru Johanku.

1) Kdy jsi v sobě objevil zájem o vizuály filmů či knih? Je nějaký konkrétní poster, který tě třeba v dětství hodně zaujal?
Krátce po revoluci jsem chodil do našeho provinčního kina na skoro všechno, jednou dokonce i omylem na Pána přílivu. Tím, že na ty akční filmy chodili stejně jenom kluci, mohl jsem tam akorát okukovat plakáty. Za parádní poster z té doby považuju třeba k filmu Predator nebo Vetřelci. Nádhera. 

2) Sama jsem měla plakáty či fotkami z filmů vytapetovanou nejednu zeď, z časopisů jsem si dokonce vystřihovala filmové fotky a lepila je do „fotorománů“ a různých sešitů, trpěl jsi též podobnou obsesí? Nutkáním udělat si vlastní vizuály třeba k oblíbenému filmu?
Ano, zcela bez uzardění doznávám, že v juvenilním období jsem si pokojíček vytapetoval obrázky většinou s akčními hvězdami, a toho se tak trochu držím dodnes – pracovnu mám vylepenou plakáty k oblíbeným filmům. V našem kině se dají snadno nafasovat.

3) Vzpomeneš si na svoji první „skutečnou“ grafickou práci?
Vzpomínám si na několik reklamních prospektů kdysi v jednom grafickém studiu – moje první zaměstnání.

4) Máš mezi tou řadou vytvořených knižních obálek nějakého favorita?
Tady trochu funguje nostalgie, takže mezi svými favority mých obálek mám některé ze začátku „obálkové“ tvorby, například Utrpení těla od Monicy J. O'Rourke. Tam jsem si dost vyhrál a dokonale si to užil, zároveň to byla jedna z prvních obálek, kde jsem měl zcela volnou ruku.

5) Děláš i knižní sazbu, co tě na tom ne/baví?
Baví mě ta grafická úprava, všelijaké „kudrlinky“ navíc, které danou knihu ozvláštní, zkrátka ten vizuál, od volby fontu, hlavičky, nápisů až po třeba umístění ilustrací či jiných další fines. Nebaví mě moc, když má kniha sedmdesát kapitol, což znamená jen neustálé opakování mechanických úkonů, to už třeba u třicáté šesté začnu blbnout a dělat chyby, je to navíc zdlouhavé a docela fádní. Ale nestěžuju si.

6) Máš jako čtenář nějaký oblíbený žánr?
Fantasy, sci-fi, humorné knihy, ideálně humorné sci-fi nebo fantasy. Horory, akční a zvládnu i krimi.

7) A jako spisovatel?
Začal jsem se sci-fi, potom mě to v marné snaze napsat hutný horor hodilo k noir krimi/sci-fi a při dalším pokusu o duchařský horor zas k humornému duchařskému roadtripu. Několik let piluju román v žánru „vysoké“ fantasy. Mezitím jsem si střihl odlehčené sci-fi o cestování v čase. Oblíbených žánrů mám tedy trochu víc. Docela kolotoč, ale baví mě se točit.

8) Jen málokomu se může stát, že si k vlastní knize vytvoří celý vizuál… jaký je to pocit? Nebo je pro tebe lepší nechat to v cizích rukách?
Pocit je to skvělý, když tu možnost prostě máš, nicméně ze začátku jsem z toho byl na nervy. Neměl jsem problém komukoliv vyseknout obálku, ale pro sebe ani ťuk. Nešlo to. Dnes už s tím takový problém nemám. Jestli se mi zase někdy naskytne možnost udělat si k vlastní knize i vlastní vizuál, určitě si to náramně užiju.

9) Co tě na grafické tvorbě baví nejvíce?
Sednu si, ohulím dobrou muziku, zahledím se nyvě do zadání a nechám to chvíli působit. Jakmile se dostaví záchvat plný nápadů, začnu jej pomocí grafických programů přetavovat do konkrétní podoby. Někdy ze mě vypadne i několik návrhů, které buď sám zahodím, nebo se vycizelují po debatě s nakladatelem. Někdy je součástí zadání i dodaná ilustrace nebo konkrétní představa zadavatele, takže pak jde jen o způsoby výroby, kterou se snažím provést ze všech sil. Toto mě tedy baví. A někdy, a to je důležité, existuje určitá představa autora dané knihy, která jde mimo mé ideje (někdy i zásady), takže pak se jedná jen o rutinní výrobu grafiky – a to už mě tolik nebaví, nicméně i tak je to příjemná kratochvíle.

10) Co tě nejvíce baví při tvorbě příběhu?
Troufám si tvrdit, že to mají všichni autoři stejné. Výroba vlastního světa, vdechnutí života zajímavým postavám, dávání těchto zajímavých postav do všelijakých situací, hraní si se slovy, pilování celé té struktury příběhu, chrlení nápadů, jakási mimosmyslová interakce s hordami budoucích čtenářů…, však to sama znáš.

11) Je nějaká tvoje postava tvojí nejoblíbenější? Ke které ses nejraději vracel?
Opět asi zase platí nostalgie, proto mám rád svoji první postavu, Marcela Šebestu, dělníka z Měsíce, který nakopal zadky těm prudérním senilitům Selenitům. Na druhou stranu mám rád i aktuální postavy z knih, které zrovna vyšly, takže mi loni přirostl k srdci Dušan Hofírek, cestovatel v čase ze Zlých časů a Klára Konečná z Není nebe nad Mexikem. Nyní zrovna dodělávám to fantasy, takže nosím v srdci postavy z něj.

12) Dáváš přednost psaní nebo grafické tvorbě, když si můžeš vybrat?
Ÿÿÿÿ, baví mě obojí, to je jasný. Těžko vybrat. Obojí nejde dělat furt, jedno mi pomáhá odpočinout si od druhého. Navíc, grafika (návrh obálky) je hotová relativně za chvíli, román, to je ve srovnání běh na dlouhou trať, úplný ultramaraton.

13) S jakými nejzajímavějšími reakcemi na knižní obálky ses dosud setkal?
S reakcemi se moc nesetkávám, leda na sítích, když milí lidé píší, jak moc se jim daná obálka líbí. Někdy mi i sami autoři napíší, jak jsou nadšeni. Zdravím Madlu Pospíšilovou Karasovou, Kristinu Haidingerovou nebo Skořepovic Pavla a další! To je prostě super, to zahřeje a kope k další práci. Dost mě také těší i pozitivní reakce nakladatele, když mu předložím třeba první verzi. U Martina Štefka z Golden Dog obzvlášť. Tenhle člověk umí ocenit práci druhých, to se mi na něm zrovna moc líbí. Taky nám ta spolupráce skvěle šlape už pěknou řádku let.

14) A zajímavé reakce na své knihy?
„Tos napsal ty? Ty vole, tomu nevěřím, to je shoda jmen, ne?“

15) Co pro nás chystáš do budoucna – jak jako spisovatel, tak coby grafik?
Ještě tak pětkrát musím pročíst asi 800 stran zmiňované fantasy a pak se děj vůle Odinova. A jestli to zvládnu, dopíšu druhý díl Není nebe nad Mexikem, tam už je daný termín vydání (docela hoří), a to je na osypky, mám totiž teprve asi 30 stran. Hrůza, že? Co se týče obálek, hrne se toho na mě docela dost, nedokážu takhle z patra říct. Budou pěkné, bude se nač těšit.

ptala se Kristina Haidingerová