RECENZE: Robert Galbraith, Volání kukačky

Klasická anglická detektivní škola. Vynikající exemplář. Tato dvě prohlášení (protože to ani nejsou celé věty) by klidně mohla stačit. Řeknou vše a ušetříme za virtuální papír.  Kdo miluje detektivky, stejně nedokáže odolat, a kdo miluje Pottera taky ne. Je mi ovšem jasné, že za to by mě ani šéfredaktor ani nakladatel nepochválili. Nezbývá mi nic jiného, než to vzít trochu víc zeširoka… ale stejně trvám na tom, že se nakonec nedozvíte nic jiného, než co je obsaženo v úvodních šesti slovech.

Pouze v případě, že jste se posledních několik týdnů od data, kdy Volání kukačky vyšlo v češtině, vyskytovali na služební cestě na Mars (nebo do podobně vzdálené končiny), mohla vás minout informace, kdo je spisovatel Robert Galbraith a odkud se vzal v mudlovském světě, když o něm nikdy nikdo neslyšel.  To se mu lehce psala prvotina, když si ho přičarovala sama duchovní máti Harryho Pottera. Ponechme stranou spekulace o tom, proč to J. K. Rowlingová udělala a jestli kýžená informace o skutečném původci detektivky prosákla omylem nebo řízeně a jestli to zvýšilo prodeje předtím, nebo až potom. Nic z toho totiž neovlivní tu nejdůležitější věc a tou je kvalita knihy.

Tolik k teorii. A teď trochu praxe. Napsat skutečně dobrou, čtivou a na konci překvapivou detektivku je určitě umění. Stavba příběhu je jednoznačně daná a nedá se na ní mnoho změnit, natož inovovat. Zároveň ale, pokud chcete přitáhnout a udržet čtenářovu pozornost, musíte umět víc, než jen odříkat zpaměti desatero pátera Knoxe.  V téhle branži nejspíš platí to samé, co v kuchyni – recept v kuchařce si umí přečíst každý, kdo absolvoval základní školu. Ovšem připravit podle něj chutnou krmi už svede jen někdo. A v případě, že ten někdo je už úspěšný trochu jinde (asi jako kdyby mistr cukrář začal dělat steaky), je to pro něj ještě o velký kapánek těžší. Dle mého názoru se J. K. Rowlingové podařilo překročit se soukromým očkem Cormoranem Strikem a jeho sekretářkou Robin svůj vlastní stín. Prostřednictvím neexistujícího veterána z Afgánistánu (a teď mám na mysli fiktivního spisovatele Galbraitha, nikoliv detektiva) se jí podařilo dokázat, že je tak obratná spisovatelka, jak o ní tvrdili mnozí po dokončení série o Harry Potterovi a popírali někteří po vydání Prázdného místa.

V prologu popsaná sebevražda známé top modelky Luly sloužící jako hlavní zápletka celého příběhu je na první pohled neuvěřitelně banální. Autorka ji ovšem dokázala vytěžit jako šikovný prospektor zlatý důl – až do posledního zrnka. Ať už jde o fakt, že si po velmi dlouhou dobu vystačí jen s jednou mrtvolou, nebo o skutečnost, že z vás víc než jednou udělá blázny, protože si budete myslet, že něco víte, ale příběh vás o pár stránek dál vyvede z omylu! Ačkoliv je to kniha úctyhodná (úctyhodnější než většina detektivek od Agathy Christie), ačkoliv je plná různých popisů osob i prostředí a ačkoliv se v ní místy vlastně vůbec nic neděje, přesto vás nutí obracet stránky, hltat kapitoly a sem tam si i okusovat nehty.  Obratně si pohrává nejen se slovy (na čemž má jistě nemalý podíl i precizní práce překladatele Ladislava Šenkyříka) ale i se čtenářem, mezi řečí představuje soukromý život hlavních hrdinů a jen tak mimochodem vás znovu a znovu zavádí na falešnou stopu.

Nevím, jestli se od J. K. Rowlingové ještě někdy dočkáme nějakého fantasy příběhu, ale i kdyby měla zůstat už „jen“ autorkou detektivek a společenských románů, nemuselo by to nikoho mrzet. Cormoran Strike je totiž naprosto stejně sympatický (a zároveň hendykepovaný) jako Harry a to se počítá. Nejen vědeckým a fantastickým čtením je člověk živ a trocha detektivní fantazie ještě nikoho nezabila. Tedy kromě obětí v knihách. Jenže bez nich by to bohužel nešlo.

Na závěr se mi vnucuje zcela neodbytně jedna otázka: Co má společného Hercule Poirot a Phil Marlowe? Tedy kromě toho, že jsou to fiktivní soukromá očka. Jsou to slavná soukromá očka a téměř každý jména těchto moderních detektivních hrdinů zná. Dopustím se nevyžádané prognózy a budu doufat, že Volání kukačky je ve skutečnosti prvním chutným steakem, který výrobna Galbraith & Rowlingová vyprodukovala, a že nezůstane jen u toho jednoho a Cormoran se časem zařadí po bok svých (zatím) slavnějších kolegů.

P.S. Já jsem vám to na začátku říkala…

Robert Galbraith, Volání kukačky
Nakladatelství: Plus
Překlad: Ladislav Šenkyřík
Obálka: Sian Wilson
Rok vydání: 2014
Vazba: pevná
Počet stran:
Cena: 369,- Kč

Recenzi napsala: Monika Slíva Dvořáková