ROZHOVOR: Vojtěch Mokrý

Nováčikom medzi autormi fantasy románov je aj Vojtěch Mokrý. Pre niekoho je to neznáme meno, iní ho poznajú ako veľmi aktívneho prispievateľa vo viacerých autorských a čitateľských skupinách na Facebooku. Jeho debut a zároveň prvá kniha plánovanej série Lesočert sa volá Cesty Kabanu. Keďže Cesty Kabanu vzbudili medzi čitateľmi kladnú odozvu, porozprávala som sa v Vojtechom Mokrým o písaní, trošku aj súkromí a hlavne o jeho knihe.

-Predstav sa nám. Na konci knihy máš krátky medailónik, ale nie každý, kto bude čítať tento rozhovor, už má tvoju knihu prečítanú. Takže čo zaujímavé by si nám o sebe povedal?
Jsem Vojtěch Mokrý a píšu temnou fantasy se slovanskou mytologií – a navíc horory. Debutoval jsem letos knihou Cesty Kabanu, prvním dílem ságy Lesočert, kterou vydalo nakladatelství Fantom Print. Kromě psaní mám na YouTube kanál Lesočert čte, kde namlouvám horory, fantasy a sci-fi povídky – vlastní i cizí.

-Kedy si začal písať a kedy si si povedal, že tvoje texty má zmysel vydať?
Psát jsem začal už na základní škole, ale dlouho to bylo jen pro sebe – nikoho jiného jsem tomu nechtěl vystavit. Zlom přišel ve chvíli, kdy jsem dopsal první ucelený text, mnohem později během covidu, a dal ho přečíst pár lidem, kterým jsem věřil, že mi řeknou pravdu, ne jen že se jim to líbí. Jejich reakce mi ukázala, že to možná má smysl zkusit i mimo šuplík.

-Viem, že si sa venoval aj poviedkovej tvorbe. Vyšla ti nejaká poviedka v antológií alebo spoločnom zborníku?
Ano, pár povídek mám venku. Třeba brzy vyjde Accabadora, nebo sám dávám dohromady antologii Hranice nepříčetnosti. Povídka Školka vyšla v antologii Příběhy noci halloweenské u Nové Formy a povídky Pivo a mír pro všechny a Díry u Sullivan Manor v časopise Pevnost. Aktuálně řeším hlavně vydání již zmíněné antologie Hranice příčetnosti, poctu H. P. Lovecraftovi, kam jsem napsal i dvě vlastní povídky. Mám hrozně rád povídkovou formu, přiznávám. Mám rád, jak se mi během psaní povídky vyčistí hlava od psaní další knihy.

-Čo ty a súťaže? Mnoho autorov sa pokúša dostať do povedomia vydavateľstiev práve cez literárne súťaže, skúšal si to aj ty?
Pár literárních soutěží jsem zkusil. Bral jsem to spíš jako zpětnou vazbu zadarmo než jako cestu k nakladateli. Myslím si však, že třeba dobré umístění v Sardenských legendách mi mohlo pomoci při hledání nakladatelství, když jsem je oslovoval.

-Kedy ti napadlo napísať román?
Postupně jsem si stavěl mapu, historii a mytologii natolik, že se mi v tom začal odehrávat konkrétní příběh – a v tu chvíli jsem věděl, že už jen tvořit svět nestačí a musím ho začít vyprávět a posouvat dál. Takže nejdřív vznikl svět, pak kousek příběhu a ten poté začal růst a roste dodnes.

-Aké žánre obľubuješ pri knihách, ktoré čítaš?
Táhne mě to k temné fantasy a hororu, ideálně s pořádně zapamatovatelným záporákem. Rád si ale odskočím i k sci-fi nebo ke krimi.

-Prečo si si vybral pri svojej prvotine práve žáner klasickej fantasy?
Protože miluju Pána prstenů, Zaklínače a Harryho Pottera. Ale k fantasy mě táhla hlavně možnost stavět vlastní svět od nuly a nechat v něm nadechnout vlastní mytologii, kterou mě fakt baví rozvíjet.

-Tvoj debut sa volá Cesty Kabanu. Ako dlho si v hlave nosil tento námet?
Nosil jsem jej v hlavě pár dní, možná pár týdnů, během kterých jsem jej ale hned i začal psát. Nebylo to něco, co se mi rodilo v hlavě léta. Napsal jsem jednoduše úvod: to je asi prvních 80 stran z knihy, jak ji čtenáři dnes znají. Ten příběh a svět pak začal sám růst... píšu jej tak jak mi přijde pod ruku. Ale na začátku byla touha psát o čertech, o jejich místě ve světě, který jsem vytvořil, a od toho se námět rozvíjel dál k ostatním rasám jako Asagorňané, Věční a další.

-Aká dlhá bola cesta od prvotného nápadu po vydanie knihy?
Dohromady to bylo bezmála pět let. Samotné psaní mi zabralo necelé dva roky, pak jsem hledal nakladatele a od podpisu smlouvy po vydání knihy uběhl ještě rok a tři měsíce.

-Začínajúci autori majú často problém svoje dielka vydať, pretože sú neznámi. Aj ty si pomerne dlho hľadal vydavateľa...
Hledání mi zabralo rok a půl – hodně záleží na tom, jak a koho oslovujete a jak dlouhý je rukopis, obzvlášť když rovnou plánujete sérii. Nakonec jsem shodu našel u Fantom Printu, kde kupodivu nevadilo i to, že Cesty Kabanu jsou první díl širší ságy. Navíc bych řekl, že jsme si sedli i lidsky a vsadili na to, že budeme spolupracovat dlouhodobě.

-Mnohí autori sa zapotia pri opravách textu, ktoré od nich vyžaduje redaktor. Občas treba prepisovať, inokedy vyhodiť časť príbehu, prípadne niečo dopísať. Ako si tieto zmeny prežíval ty?
Přiznám se, že horor je akorát úprava draftů, kdy si je dělám sám při psaní nebo na základě zpětné vazby od beta čtenářů. Zpětné vazbě pak od redaktora jsem vždy rozuměl a redakční zásahy beru jako součást procesu. Dopisování, přepisování, škrtání i debatování je toho součástí a popravdě mě to baví.

-V Ceste Kabanu využívaš slovanskú aj severskú mytológiu. Si ich fanúšik, znalec?
Znalec zdaleka nejsem, ale fanoušek ano. Od malička mě mytologie různých národů zajímá a dost jsem si k tomu při psaní Lesočerta načetl, ale za znalce bych se vážně nepovažoval. Snažím se, aby mytologie ve světě fungovala jako skutečná historie, ne jako dekorace. Ve výsledku to nesmí být jen kulisa.

-Hlavnou postavou je človek, ktorý vyrastá medzi čertami a trpaslíkmi, ktorí sú v tvojom podaní iní, ako ich poznáme z rozprávok. Prečo si si vzal za akési nosné civilizácie práve čertov a trpaslíkov?
Nechtěl jsem, aby čerti byli jen vtip nebo strašák z pohádky, ani aby trpaslíci byli jen kovářská karikatura. V mém světě jsou čerti svébytná politická frakce s vlastní historií a zájmy, a totéž platí o trpaslících – zajímalo mě, co se stane, když z nich uděláte jakési spojence se vším, co k tomu patří.

-Osud Ghana, jednej z hlavných postáv, je v literatúre aj filmovom priemysle často využívaný. Som iný, ponižujú a šikanujú ma, no ja im ukážem, že som rovnako dobrý. Prečo si si vybral takúto schému?
Šikanou Ghana se ve vyprávění moc nezabývám, myslím. Existuje na ni jen pár odkazů na začátku. A mám prostě rád Harryho Pottera. Navíc se mi líbila myšlenka použít klišé sirotka a napsat ho JINAK. Je to známé schéma, to je pravda, ale chtěl jsem ho uchopit vážněji a nezjednodušovat – nebát se ani nepříjemných důsledků toho, že je někdo jiný a společnost ho za to trestá. Cesty Kabanu nejsou vycenzurovaná kniha, takže i tahle linka má drsnější hrany, než by čtenář očekával.

-V príbehu cituješ z kníh, často odborných, a legiend sveta, ktorý si stvoril. Bolo ťažké takéto texty vymyslieť?
Asi bylo, ale mě to baví, takže to jako něco těžkého nevnímám. Legendy a citace jsou pro mě způsob, jak dát světu hloubku, aniž bych mnoho věcí musel vysvětlovat přímo v ději.

-V knihe je niekoľko dejových línií, ktorých rozuzlenie sa dozvieme až v pokračovaní ságy Lesočert. Máš ich už vopred premyslené, spoznámkované, alebo sa vyvíjajú priebežne, počas toho, ako píšeš?
Hlavní linie mám promyšlené v několika bodech, hlavně tam, kde se děj protíná napříč díly –nechávám si však prostor na to, aby se detaily doplňovaly průběžně při psaní. Ale nemám problém je změnit, pokud by mě napadlo něco lepšího – postavy si někdy samy řeknou o něco, co jsem neměl v plánu, a já je nechci na sílu měnit. Neumím si představit, že by mě nepřekvapily. Potřebuju mít tuhle jakousi nejistotu při psaní.

-Podobná otázka... Máš už rozpísaný hlavný dej a dôležité zápletky jednotlivých kníh tejto série?
Rozepsaný mám děj druhé knihy. Ale vždy mám jen nějakou představu hlavních bodů, kudy chci, aby postavy prošly k nějakému cíli, ale viz předchozí odpověď: jsem rád, když mě postavy i svět překvapí.

-Koľko kníh zo série Lesočert plánuješ napísať?
Byl bych rád, kdyby se to podařilo uzavřít do tří dílů. Ze světa Lesočerta se ale rozhodně nechci úplně odstěhovat – jakmile bude trilogie hotová, rád bych se do světa vracel dalšími příběhy, třeba o postavě Arlana a jeho parťáka Falúna.

-Jednotlivé postavy si si vymyslel, alebo majú aspoň niektoré predobraz v skutočných ľuďoch?
Myslím, že tam žádná postava není podle skutečné předlohy, ale mnoho jich může mít něco z autora, třeba Stvořitel. Už jen z podstaty věci.

-Chiko je opičiak, ktorý vďaka droge získava ľudské vlastnosti a schopnosti. Ako ti napadlo stvoriť aj takúto postavu?
Chtěl jsem postavu, která je vyloučená úplně jinak než Ghan – a přitom toho ti dva mají mnoho společného, i když zdánlivě stojí proti sobě. Oba navíc o svém původu vědí velmi málo. A droga, díky které Chiko získává lidské vlastnosti, mi zase dala prostor ukázat, že získaná moc vždycky něco stojí a že i přesto je opičák Chiko mnohem vrstavnější postavou než by se mohlo zdát, v tom zlém ale hlavně i v tom dobrém.

-Je zaujímavé, že mnoho začínajúcich autorov hneď od začiatku plánuje napísať celú sériu, hoci netušia, ako ich štýl písania čitatelia prijmú. Ty medzi nich patríš tiež. Nebojíš sa, že sériu nedokončíš?
Nejspíš mi pomáhá, že mám ten svět a postavy rád, takže si ani nepřipouštím, že bych příběh opustil nebo nedokončil.

-Chystáš sa napísať aj niečo v inom žánre ako vo fantastike?
V šuplíku mám post-apo porno. Ale nejblíž k vydání mám teď antologii Hranice příčetnosti, kterou sestavuju jako poctu H. P. Lovecraftovi a kam jsem napsal i dvě vlastní povídky – je to můj první pořádný výstřel k hororu.

-Plánuješ ešte niečo okrem série Lesočert? Na čo sa prípadne ešte môžu tvoji fanúšikovia tešiť?

Kromě dalších dílů Lesočerta běží YouTube kanál Lesočert čte, kde namlouvám horory, fantasy a sci-fi povídky. Vyvíjím i pár aplikací pro spisovatele – Píšulín Betačtenářem a Píšulín Scenáristou, obě záměrně bez AI a zcela zdarma. A nedávno jsem si taky konečně udělal vlastní web, kde vychází i Lesočertův blog.
Každopádně děkuju ti moc za rozhovor a čtenářům za to, že čtou. Díky, díky, díky!

Aj my ďakujeme Vojtovi Mokrému za rozhovor a čas, ktorý takto s nami strávil. Za celú redakciu Sardenu, a aj za čitateľov mu želám veľa skvelých nápadov a ešte mnoho vydaných kníh a poviedok.