CON: Harry Harrison na Istroconu

Harry Harrison se narodil v roce 1925. Za druhé světové války sloužil u amerického letectva - a to dokonce u tehdy nejlepší americké techniky. Balistické počítače tehdy byly mechanické - reléové a elektronkové stroje byly spíše prototypy, než sériovými výrobky. A právě ty mechanické balistické počítače byly něco, co Harry Harrisonovi přirostlo k srdci.

Po válce se přestěhoval do New Yorku a po absolvování školy začal svoji tvůrčí kariéru na spisovatele trochu netradičně - kreslil komiksy a stal se členem sdružení newyorských SF profesionálů Hydra Club. Členem tohoto klubu byl i Damon Knight, který Harrisonovi obstaral výtvarné zakázky pro časopis Worlds Beyond. V roce 1951 také do tohoto časopisu umístil první uveřejněnou Harrisonovu povídku Rock Diver.

Harry Harrison je tělem i duší zcela ve science-fiction a fantasy vůbec není jeho koníček. Jako mimořádnou epizodu jeho života je třeba brát jeho krátkodobé působení jako editora časopisu Fantasy Fiction. Však tu také používal pseudonym Cameron Hall. V roce 1957 prodal svoji povídku Johnu Campbellovi Jr. pro Astounding. Byla to první práce ze série Stainless Steel Rat. O tom, proč zrovna z nerez oceli, HH zavzpomínal takto: když jsou domy ze dřeva a cihel, jsou tam živé krysy - až budou domy z betonu a oceli, budou tam krysy ocelové...

Život v New Yorku nedával HH příliš prostoru pro tvorbu delších prací. SF tvorba tehdy nebyla příliš ceněná - za jedno slovo cent, za celou stránku tedy celé tři dolary. I když v té době měl dolar trochu jinou hodnotu, než dnes, přesto HH hledal klidné místo na světě, kde by mohl pracovat na své první velké práci. Volba padla na Mexiko a v roce 1960 tak spatřila světlo světa knížka Deathworld I - První planeta smrti.

HH vůbec rád putuje světem. Itálie, Dánsko, Irsko jsou ty hlavní země, kde pobýval, ale také vzpomínal na svoji návštěvu v Singapuru. K tomu je třeba připočíst řadu jazyků, kterými mluví - vedle španělštiny, dánštiny a italštiny to jsou i další severské jazyky, francouzština a také esperanto. Jako jeden z nemnohých amerických spisovatelů se účastní evropských conů.

HH nemá rád armádu, vojáky a militaristickou SF. Však také jeho Bill, Galactic Hero byl míněn jako parodie. Když píše, dodržuje tvrdý režim, od rána sedí u počítače a teprve odpoledne vypíná počítač a opouští svoji pracovnu. Několikrát vzpomínal slivovici, připomínal ale, že tvořit pod parou se nedá. Na svoji návštěvu Československa v roce 1963 má vzpomínku složenou z českého piva a guláše - a z citátu pivovar je nejbezpečnější místo na světě.

Při autogramiádě byl HH dojat, když s Martinou Pilcerovou, která se zasloužila o obálku, společně pokřtili Třetí planetu smrti, která ještě voněla tiskařskou černí. Fanové nosili k podpisu také různé kuriozity - asi tou největší byl svazek Zarubežnoj fantastiky (samozřejmě, bylo to z knihovny Vlada Ríšy...), kde v ruštině vyšla jeho povídka, aniž jako obvykle v takovém případě dostal zaplaceno.

Sovětský svaz, potažmo Rusko - to bylo také zajímavé téma jeho vzpomínek. Západní autoři fantastiky tam jsou fanoušky obdivováni jako bozi (skeptik by řekl: jsou obdivováni poněkud nekriticky). Jeho ruský nakladatel jeho popularity využil zajímavým způsobem. Požádal HH, aby napsal náčrty dalších dílů Planet smrti a nechal je dopracovat ruským autorem. Takže pokud v knihkupectví nebo v antikvariátu narazíte na čtvrtou, pátou či šestou planetu smrti, pak vězte, že to je kuriozita, která si zaslouží pozornosti sběratele.

Libor Marchlík si HH usurpoval pro privátní schůzku - tak buďme zvědaví, jestli z toho bude rozhovor pro RAMAX, nebo výhodné podmínky pro vydání dalších knih HH ve Fantom Printu (sám mám jisté podezření, ale kdybych se náhodou strefil, asi by mi to Libor měl hodně za zlé).