RECENZE: Simon Hawke, Časoválky

Nakolik si vzpomínám, prvním opusem Simona Hawka, který u nás vyšel, byl v roce 1992 nebo tak nějak román Batman: Honba za fantómem. Přesně vám to nepovím: tu knihu jsem už dávno komusi věnoval, nebyla nic moc a jenom zabírala místo v knihovně. Třetím byla před několika lety nevímkolikadílná fantasy sága; o té vám neřeknu, ani jak se jmenovala (myslím, že to bylo cosi se sluncem, ale přísahat bych na to nemohl), neboť v té době už jsem se o tlusto- a mnohašpalkové fantasy série přestal zajímat: lezou do peněz a až na řídké výjimky jsou všechny na jedno brdo. No, abych jejich autorům nekřivdil - možná na dvě až tři brda, ale víc určitě ne. Ty z nich, které nesou značku TSR a bývají obvykle psány přímo podle konkrétních partií D&D, se k tomu pravidelně vyznačují i zvláště prostinkým dějem, a ta Hawkova toto označení měla. Takže jsem pouze zaregistroval, že vychází nový seriál, a pustil to z hlavy; vlastně jediné, co mne upoutalo, bylo jméno autora. Proč? Měl jsem důvod si je pamatovat.

Tím důvodem byla jeho druhá česky vydaná kniha, ta, kterou jsem v předešlém odstavci vynechal. Jmenovala se Gambit Ivanhoe a v roce 1993 ji v překladu Vladimíra Lackoviče na knihkupecké pulty vrhlo nakladatelství Baronet (nebo taky Bonus Press; záleží na tom, vezmete-li za směrodatné logo na obálce a titulním listu či údaj v tiráži). Už tehdy proskočila Ikarií zmínka, že se jedná o první román z dvanácti, a když po několika letech začalo být zřejmé, že se od Baroneta/Bonusu dalších nedočkáme, několik nás začalo přemlouvat jistého pražského nakladatele, aby se jejich vydávání ujal sám. Ten to bohužel sveřepě odmítl: jednak nerad časovky, za druhé mu to po ne zrovna komerčním úspěchu první knihy připadalo jako finanční sebevražda. A léta plynula, a plynula, a plynula... Až přišel sklonek roku dvoutisícího druhého a najednou zčistajasna BUM!!! - na trhu se bez jakéhokoliv varování objevil druhý díl. Oblažilo nás jím frenštátské nakladatelství Polaris (výkřiky "Hurá! Bravo! Jen houšť!", frenetický potlesk) a my se konečně po dlouhém čekání dovídáme, jak to bylo dál...

Obávám se, že mladší čtenáři, kteří Gambit Ivanhoe nepamatují, budou poněkud zmateni - v tiráži se sice dočtou, že Spiknutí Správců času (The Timekeeper Conspiracy) je druhým dílem série Časoválky (Time Wars), a hned vedle objeví reklamu na díl třetí, avšak nikde ani slovo o tom, kam se poděl ten první. Na druhou stranu je milé, že překladatel Josef Hořejší přejal některé (byť z puristického jazykového hlediska vlastně nepřípustné, protože čeština - aspoň ta spisovná - nedovoluje různojazyčné složeniny) termíny zavedené panem Lackovičem (nyocel, chronoplát) a tudíž mezi oběma romány zůstala zachována nejen dějová, nýbrž i stylová kontinuita; ostatně nakolik mohu soudit, oba páni překladatelé odvedli slušnou práci a jejich převody se čtou velmi dobře. Tolik k záležitostem vnějším.

Nyní se pojďme podívat na příběhy jako takové. Základní premisa Časoválek je jednoduchá a kupodivu neotřelá: po objevu cestování v čase uznaly státy a nadnárodní korporace neefektivnost válčení ve vlastním současnu a nadále se rozhodly řešit spory pod pláštíkem bitev a válek minulosti. Znesvářené strany si dohodnou místo a čas, navléknou kontingenty svých vojáků do patřičných kostýmů a vyšlou je na místo. Protože jestliže se někde (na thermopylské pláni, v salaminských vodách nebo třeba u Hradce Králové) tak jako tak navzájem vraždí tisíce mužů, kdo si všimne skupinek, vyřizujících si uprostřed válečné vřavy vlastní účty? Nikdo. Ani historici, ani - a to je důležitější - historie sama... Téhle roviny Hawkova světa si nicméně příliš neužijete. Sice se spolu s hlavním hrdinou cyklu Lucasem Priestem na počátku prvního dílu ocitnete v čele římského útoku (a pod nohama Hannibalových slonů), ale to je všechno. Lucasova příští mise se už ubírá docela jiným směrem, určujícím povahu celého seriálu: seržant Priest se stane členem zvláštního komanda s úkolem zastavit renegáta, který ukradl stroj času, odstranil anglického krále Richarda Lví Srdce a chystá se zaujmout jeho místo a - jak jinak - změnit celé dějiny. Po splnění tohoto zadání je Lucas propuštěn do civilu v hodnosti poručíka - s tím, že pokud by následně podepsal nový úvazek, nastoupí jako kapitán do speciálních oddílů, řešících přesně takovéto problémy: žádný kanónenfutr jako dřív, ale elitní časový agent. V posledním odstavci prvního dílu tak civilním životem znechucený Lucas učiní a o pokračování je vystaráno...

Že vám to něco připomíná? Ale ano, ovšem: Andersonova Stráž času. Podobně vybavení hrdinové, prakticky totožná synopse - někdo si usmyslí přepsat historii po svém a nepočetný tým klaďasů má plné ruce pazourů, aby mu v tom zabránil. K tomu připočítejte, že Simon Hawke přece jen nedisponuje tak hlubokou historickou erudicí jako P. Anderson, a výsledek rovnice je jasný - prostě jenom další ubohý plagiát... Jenže Hawke si našel dokonalou cestičku, jak z téhle kaše ven. On se ani nepokouší předstírat, že by dějepis byl jeho silnou stránkou (tedy ne víc než na povšechné úrovni laika, který si o daném období něco málo přečte); on své hrdiny vysílá nikoli do reality historické, nýbrž do reality slavných (pseudo)historických románů. To je rozdíl, který mu umožňuje rozehrát skvělou a originální hru, barvitý spektákl, v němž vlastní zápletka příběhu koreluje se čtenářovou vzpomínkou na děje té které knihy... Funguje to dokonale - pravda, s jediným předpokladem: totiž že dotyčný čtenář je dostatečně sečtělý a předlohu zná.

Vysvětlovat, do kterého proslulého románu sira Waltera Scotta se navezl Gambit Ivanhoe, je zbytečné. Na čem stojí druhý díl, jeho název neprozrazuje, takže to prozradím já: zde mají Priest a jeho společníci co dělat se všemi čtyřmi Třemi mušketýry a samozřejmě hlavně se zločinnou mylady. Bohužel autor tady trochu slevil - zatímco v otvíracím svazku sice zdánlivě probíhalo vše tak, jak to W. Scott nalinkoval, jenže vskrytu všechnu práci odřeli hlavní hrdinové (a aby taky ne, když Robin Hood je trvale zpitý ochlasta a jeho druzi banda lenochů, kteří se raději flákají po lese a pytlačí, než aby dělali něco pořádného; o tom, jak se ve skutečnosti projevila Ivanhoeova láska, spanilá lady Rowena, se ani nechci šířit), v Spiknutí strážců času k žádným velkým posunům oproti předloze nedochází. Co se děje, děje se jaksi navíc a paralelně s Dumasovým příběhem... Nebo skoro tak. Navíc se jeví jako poněkud přílišná náhoda, že časoví uprchlíci z prvního dílu (tedy z Anglie dvanáctého století) se ukrývají na potvoru zrovna v Paříži Richelieua a Ludvíka XIII., takže na ně Lucas obratem znovu narazí; chápu, že Hawke měl potřebu dát starou partu opět dohromady a jinak by to asi nešlo, ale tak trochu to tahá za vlasy. Jenže to je bohužel nezbytná libra masa, tvrdě vyžadovaná všemi seriáložrouty (vida, taky jedno nepatřičné slovo-hrubka): vidět pokud možno stále tytéž postavy ve znovu a znovu stejných situacích... I tak je to ale milé počtení, plné paranoidních špiónů a schizofrenního teroristy (on vydá za několik, takže se to srovná).

Nu, druhý díl máme za sebou a jsem zvědavý, co bude dál - už proto, že ne všechny předlohy seriálu jsou u nás obecně známy. Ve třetím pokračování nás čeká Červený Bedrník; o tom víc lidí jen slyšelo, než že by ho četlo, ale čas od času bývá v televizi k vidění filmová verze. Budiž. Ale co pak? Čtyřka se točí okolo Vězně Zendy - a to už bude problém. Pamětníci (starší než já) vzpomínají na stařičký film s Peterem Sellersem (doufám, že jsem to jméno napsal správně, nemám ho z čeho opsat; no prostě s tím, co hrál v Růžových panterech), ale já sám jsem na stručné převyprávění tohohle díla narazil pouze v Šesti mesiáších M. Frosta. Obávám se, že tam by asi stálo za to přidat na úvod krátké shrnutí originálního příběhu, jinak budou čtenáři tápat v temnotách... A ještě na jednu věc jsem zvědav: kam až to Lucas Priest dotáhne? Jak bylo řečeno, na začátku je seržant a dostane poručíka, do druhého dílu nastupuje jako kapitán. Anotace na třetí již hovoří o majorovi. Jestli to takhle půjde dál... Těch dílů je dvanáct. No schválně, počítejte se mnou: 4. díl podplukovník, 5. plukovník, 6. generálmajor, 7. generálporučík, 8. generálplukovník, 9. armádní generál. Víc šarží v době, kdy jsem byl na vojně, naše čacká ČSLA ani neměla (a americkou hodnostní stupnici, která by byla na místě, neznám), pročež nezbývá, než si pomoci výpůjčkami odjinud: v 10. dílu maršál, v jedenáctém generalissimus, ve dvanáctém... Co? Warlord of Earth, Mars and přilehlé planety? Patrně. Ledaže ho Hawke nechá sem tam nějaký ten úkol zpackat a přibrzdí mu služební postup...

Simon Hawke: Gambit Ivanhoe, Baronet/Bonus Press, Praha 1993, 231 str., cena neuvedena
Simon Hawke: Spiknutí Správců času, Polaris, Frenštát p. R. 2002, 243 str., 169 Kč