(NE)RECENZE: Jiří Kulhánek, Noční klub 1

Přečetl jsem jednu pro mne doposud neznámou knihu napsanou jedním, pro mě doposud neznámým, autorem a rozhodl se pro prostý, leč mnohdy nesnadný úkol. Napsat o ní pár slov...
Úvodem musím říci, že já sám dělím všechny knihy pouze na dva druhy. Ty první, které po několika dnech odkládám s tím, že si je někdy dočtu a nikdy se tak nestane. Ty druhé, které rovněž odkládám po několika dnech ovšem s tím, že si je rozhodně někdy musím přečíst znovu. Asi to zná každý čtenář, kterého kniha dokáže „chytnout“. Skluz v práci nebo ve škole, světlo v ložnici dlouho do noci, ranní unavené oči podlité krví, nepřítomný zamyšlený pohled. Dokonce jsem jednoho ráno začten do této knihy přejel cílovou stanici v metru a to se mi za střízlivého stavu obvykle nestává! Nutno podotknout, že Noční klub Jiřího Kulhánka pro mne rozhodně zapadl do druhé kategorie. Tedy – chytne a nepustí.

Takže o čem že to vlastně je? Protože nechci sebrat trumfy z autorových rukou a už vůbec ne z rukou čtenáře, musím velmi opatrně a neurčitě konstatovat, že na své si přijdou milovníci temných časů, tajemných zvratů a posmrtných životů. Krev a střelný prach jsou cítit na míle daleko. Smrt číhá na každém rohu a že má mnoho tváří nám autor dává najevo od samotného počátku až do konce. Po stránkách se valí vnitřnosti za zvuku motorových pil a z věčně nabitých pistolí neustále stoupá kouř. Přestože se neřadím mezi „slabé nátury“, musím uznat, že dobře psaná literatura je v tomto ohledu horší než film, protože bujná fantazie nezná hranic. Asi 7x se mi během čtení udělalo opravdu nevolno, i když to v důsledku nebylo ani tak vskutku reálnými krvavými scénami. Mnohem citelněji mne totiž zasáhl osud lidí. Tím nejzajímavějším z mého osobního pohledu se totiž jeví právě dějová linie a hlavně psychologie postav. Strukturou je děj knihy velmi poutavý, plný obratů a nečekaných událostí (zdaleka zapomeňte na nějaké vzorové „happy endy“), ovšem originální z mého pohledu je především to, jak zachází Kulhánek s postavami. Ten tam je bájný nesmrtelný ruský bohatýr. Jen co si nějakou z postav oblíbíte, se sevřeným srdcem na sucho polknete a oko se zaleskne, když o ni na další stránce nečekaně přijdete. Některé z „hrdinů“ jsem málem oplakal a to se mi běžně nestává. I tento fakt přidává příběhu na realitě. Když k tomu všemu přidáte velmi dobrou propracovanost postav, ze kterých přímo čiší upřímné myšlenky, ale hlavně pocity, které se úzce prolínají s těmi Vašimi, záhy zjistíte, že vám celé dílo „leze pod kůži“ a začínáte žít s ním. Ale to už jste v moci nočního klubu. Ne, vy se stáváte nočním klubem...

A proč vlastně? Snad je to i díky prostředí současnosti, do kterého umístil autor své dílko. Je velmi reálné. Praha, stejně tak jako další destinace, do kterých se podíváme, včetně těch exotických, doslova čiší realitou. Místopisné názvy nás podvědomě, avšak velmi účinně vtáhnou do děje, pokud odpovídají realitě. Ale stejně tak je to se vším ostatním. Fantasii čtenáře doslova stimulují detailní popisy lokalit, situací, pocitů, myšlenek...neutopit se v návalu podrobností a přesto tu a tam věnovat pozornost každému detailu, to je pro mě umění, nebo spíše cit, který nesmí dobrému autorovi chybět. Když do děje vstoupí i prvky fantastické, dokonale splynou s prostředím reálným a jsou podávány tak logicky, že jsem v ně snadno uvěřil. Kde se jen autor dozvěděl tolik podrobností o upírech? Skutečně je to všechno jen plod jeho fantasie. Jsou tak reální, tak lidští.

A co závěrem? Noční klub Jiřího Kulhánka vřele doporučuji všem a to i těm, kteří neholdují vodopádům krve a podrobné anatomii lidského těla. Pokud totiž budou pozorní, tak i za těmi praskajícími kostmi a výkřiky bolesti najdou zdánlivě neobyčejné lidi i jiná stvoření, která jsou nám však velmi blízká. Možná tak blízká, že nám z toho jde až mráz po zádech...

Jiří Kulhánek: Noční klub I. Vyšlo 2002 a 2004. Cena 248 Kč, počet stran 410.

Milan Březina