FILM: Vem si mou duši (My Soul To Take)

Recenze: Vem si mou duši [My Soul To Take] - 20%

Malým americkým městem zmítá hrůza. Několik lidí bylo zavražděno "Rozparovačem" s velkou kudlou. Chlapík je doma se svou těhotnou manželkou a my zjišťujeme, že chlapík má rozdvojenou osobnost a "skrývá se v něm" Rozparovač.

Líbilo se mi, že to, co píšu v úvodu, se stalo během prvních pár minut a docela jsem se těšil, jak bude toto drama rozehráno. Bohužel, staly se dvě nepříjemné věci, které jsem možná měl očekávat:

1) Během několika následujících minut "Rozparovač" získal navrch, zabil těhotnou manželku, zabil několik policajtů, nechal se postřelit, cestou do nemocnice zabil několik dalších policajtů a utekl ze sanitky neznámo kam.

2) Objevil se titulek "O 16 let později".

Je právě 16. výročí vražd a současně slaví 16. narozeniny sedm dětí, které se ve městě narodily (většinou předčasně) v noc oněch vražd a obecně se má za to, že do nich vstoupila zlá duše Rozparovače - což se zdá být potvrzeno skutečností, že těch sedm děcek je nějak "psychicky propojeno", mají strašidelné halucinace a občas se jim strašidelně mění hlas. Těchto sedm děcek pořádá každý rok oslavu "Rozparovačova dne", kdy si o něm vyprávějí strašidelné historky. A tohoto dne se Rozparovač objeví (i s nožem) a začne vraždit.

Tento film Wese Cravena má sedm hlavních hrdinů a mnoho vedlejších hrdinů. Jinými slovy, je v něm sakra moc nesympatických uječených teenagerů s psychologickými problémy.

Film se mohl ubírat mnoha zajímavými cestičkami, ale místo toho zdegeneruje v úplně nejdebilnější a nejlínější variantu klasické teenagerské vyvražďovačky, kdy hrdinové (hlavní i vedlejší) postupně umírají, zabíjeni někým, kdo vypadá jako Hagrid z Harryho Pottera (nekecám) a divák má být na trní, kdo je vlastně vrahem.

Možností je hodně. Vrahem může být:
1) Původní Rozparovač, který se 16 let někde ukrýval a teď se vrátil.
2) Některé ze sedmi "jeho dětí" (maskované), možná aniž by o tom samo vědělo, protože má "po tátovi" taky rozdvojenou osobnost.
3) Někdo starší, kdo pamatoval původní vraždy a byl jimi poznamenán.
4) Nějaký nadpřirozený bubák / duch kondora (nechtějte vědět detaily), protože je to všechno magické prokletí / něčí sen / atd...

Jinými slovy, od začátku víme, že vrah může být úplně kdokoliv, takže když se nakonec dozvíme, kdo to byl (a je to jedna ze čtyř výše zmíněných možností), není na tom naprosto nic zajímavého.

K tomu si připočtěme, že vraždy nejsou nijak moc krvavé a už vůbec ne zajímavé (prostě nůž do břicha / do krku a konec).

K tomu si připočtěme, že mezi vraždami se řeší kdo by mohl být vrah, což (jak jsem napsal výše) není ani v nejmenším zajímavé, většina hrdinů je opravdu extrémně nesympatická a musejí kvůli debilnímu scénáři vypouštět z úst neuvěřitelné demence, například: "Něco se musí stát v den našich šestnáctých narozenin, protože nás je sedm a 16 = 1 + 6 = 7!!!"

Je překvapivé, že se nám Wes Craven snaží s naprostou vážností servírovat přesně ta nejdebilnější klišé, ze kterých si dělal legraci ve svých Vřískotech.

P.S: Navzdory českému názvu ve filmu nejde o žádné braní ničích duší, je to verš z dětské říkanky.

P.P.S: Netuším proč je film ve 3D, nic trojrozměrně zajímavého v něm není.

Převzato z filmového blogu Františka Fuky FFFILM.fuxoft.cz. FFFilm, jehož autorem je František Fuka, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nezasahujte do díla 3.0 Česko.