LIDÉ: Cherie Priest (*1975)

Článek od: Martin Šust - 13.09.2011

Americká autorka fantastiky, narozena 30. července 1975 ve floridské Tampě, jako dítě z armádní rodiny se spolu s rodinou dost často stěhovala po Spojených státech. V roce 1998 dokončila bakalářská studia angličtiny a o tři roky později rovněž magisterská studia řečnictví. Vyrostla jako členka církve adventistů sedmého dne, dnes se už ale k žádnému náboženství nehlásí. Dvanáct let žila v Chattanooze ve státě Tennessee, což využila i ve své první románové sérii, dnes bydlí spolu s manželem v Seattlu v americkém státu Washington. Vedle beletrie píše také knižní recenze, je redaktorkou v malém, ale progresivním nakladatelství Subterranean Press.

Upozornila na sebe hned svým krátkým debutovým románem Four and Twenty Blackbirds (2003), jenž nejprve vydala v malém oblastním nakladatelství. Značnou část románu vydala na pokračování rovněž na svém blogu LiveJournal a to s takovým úspěchem, že vedle čtenářského zájmu vzbudila značnou pozornost i na straně nakladatelů. Od té doby na blogu často a ráda prezentuje ukázky rozpracovaných prací. Tento postup se jí ostatně více než vyplatil a záhy získala smlouvu na celou trilogii u velkého nakladatelství Tor Books. Románový debut přepracovala a rozšířila v podobě úvodního dílu série Eden Moore: Four and Twenty Blackbirds (2005), Wings to the Kingdom (2006) a Not Flesh Nor Feathers (2007), v němž rozvíjí specifický subžánr tzv. jižanské gotiky obohacený o prvky fantastiky. Jen volně navazující příběhy odvážné mladé dívky vyrůstající se schopností komunikovat s duchy, sleduje nejprve její snahu odkrýt kořeny svého mimořádného nadání prostřednictvím svízelného zkoumání rodinné historie. Netradičně pojaté okultní thrillery obdařené sympatickou postavou paranormální vyšetřovatelky vynesly autorce vlnu ovací, díky níž se z ní záhy stala jedna z výrazných postav nastupující žánrové generace.

Po dokončení trilogie se věnovala hned několika samostatným projektům, ovšem ve zpětném pohledu se jedná o méně významné práce. Krátký román Dreadful Skin (2007) rozdělila do tří časově oddělených částí, v nichž se irská jeptiška snaží dopadnout a zlikvidovat vraždícího vlkodlaka a přitom se sama nakazí skrze jeho krev. Úvodní část románu vyšla rovněž samostatně na pokračování pod názvem „The Wreck of Mary Byrd“ (2006). V románu Fathom (2008) je lidstvo ohrožováno prastarou vodní čarodějnicí, která touží vzbudit mořského leviatana a znovunastolit vládu dávných bohů. Samostatně vydaná hororová novela Those Who Went Remain There Still (2008) se vrací na konec devatenáctého století, kdy se příslušníci dvou rodů vydávají pátrat po poslední vůli svého stařešiny na místo, kde se více než sto let skrývá kdysi vážně zraněné okřídlené monstrum. Ačkoli se těmto pracím nedostalo takové pozornosti, jako tomu bylo u předchozí trilogie, narůstající řady autorčiných příznivců přesto nezklamaly.

Ve svém dosud nejznámějším románu Boneshaker (2009-Locus, nom. Hugo a Nebula, česky Zemětřas/Triton 2011) s úspěchem vstoupila na území v současnosti značně populárního steampunkového subžánru. V alternativním světě konce devatenáctého století stále ještě probíhá americká občanská válka. Město Seattle bylo z velké části zničeno a jeho obyvatelé se po zásahu jedovatým plynem proměnili v zombie. Do zdí obehnaného ghetta se vydává chlapec Zeke v touze po očištění jména a pověsti otce, jemuž je tragédie kladena za vinu. Na krajně nebezpečné území neváhá v touze po ochraně dítěte vstoupit i chlapcova matka. Klasické prvky oblíbené viktoriánské éry tu sice v podstatě chybí, ovšem všechny ostatní subžánrové motivy se objevují v hojné míře včetně šílených vědců a rozmanitých podivných existencí. Navíc steampunkové prostředí americké občanské války rozhodně není tak notoricky známé jako špinavé ulice viktoriánského Londýna. Jakýmsi „mezidílem“ je samostatná novela či spíše kratší román Clementine (2010), v němž se bývalá konfederační špionka ve vládních službách spojí po zradě nadřízených se stíhanou kořistí, uprchlým otrokem a vzdušným pirátem, jenž ukořistil důležitý armádní materiál. Válečná sestra z románu Dreadnought(2010) je na cestě napříč Spojenými státy, aby na smrtelné posteli navštívila svého otce, ovšem ke vší smůle nastoupí do vlaku, jehož záhadný vojenský obsah hraje podle všeho důležitou roli v probíhajících bojích občanské války.V současnosti se Priestová chystá sérii rozšířit romány Ganymede (2011), Inexplicable (2012) a dosud nepotvrzeným titulem s pracovním názvem Jaracanda (připravuje se). Prozatím se zdá, že se jí ve steampunkovém prostředí opravdu líbí a série by se tak mohla dočkat několika dalších volně souvisejících dílů.

Romány Bloodshot (2011) a Hellbent (2011) jsou úvodními svazky nové románové série The Cheshire Red Report, v níž představila atraktivní postavu upírky, jež proslula troufalými krádežemi umění nevyčíslitelné hodnoty a vzácných šperků. Jako zlodějka k pronajmutí se neváhá pustit i do nanejvýš riskantních krádeží, ve kterých bývají zapleteni nejen vládní složky, ale i jiné bytosti nepřirozeného charakteru. Kratším pracím se Priestová začala věnovat až od roku 2006 a dosud jich vydala pouze čtrnáct. V prostředí série The Clockwork Century se odehrávají povídky „Tanglefoot“ (Subterranean Magazine 2008) a „Reluctance“ (The Living Dead II, ed. John Joseph Adams 2010). Přispět by měla i do knihy Fort Freak (2011) spadající do dlouhotrvající superhrdinské série Wild Cards editora George R. R. Martina. Cherie Priestová je talentovanou autorkou vtipné, zábavné a přitom chytré a vcelku netradiční fantastiky, která se na poli dnes tak populárních subžánrů paranormální fantastiky, městské fantasy či steampunku rozhodně neztrácí, ba naopak, s přehledem sráží většinu konkurence na kolena. Autorčiny internetové stránky najdete na adrese http://www.cheriepriest.com/ a za návštěvu jistě stojí i stránky http://theclockworkcentury.com/, které se věnují populární knižní sérii.

Copyright © 2011 by Martin Šust (použití jakékoli části textu je povoleno pouze se souhlasem autora)

Medailonek je součástí románu Zemětřas chystaného Tritonem v září 2011.

Přidat komentář