Velké vesmírné cykly 07: Odhalený vesmír

Vesmír vůbec neví, co se tady děje. A navíc je mu úplně jedno, že to neví. Dokonce ani neví, že to neví.

Údolí vykoupení 2, str. 304

Jsou Vánoce a tak pro všechny, které série nepravidelně vycházejících článků o Velkých vesmírných cyklech zaujala, jsem připravil (alespoň jak doufám) malou lahůdku. Pokud se pročtete na závěr tohoto článku, objevíte zřejmě nejpodrobnější časovou osu historie budoucnosti Odhaleného vesmíru, jakou lze na internetu najít.

A ještě jedna poznámka – nic snad nebrání tomu, aby Velké vesmírné cykly pokračovaly i v roce 2012. Takže jako první vyjde v lednu Mars amerického spisovatele Bena Bovy.

Odhalený vesmír britského spisovatele Alastaira Reynoldse je dle mého soudu nejlepší, nejrozsáhlejší, nejpropracovanější a nejrozkošatější – a těch nej je možná ještě daleko více – new space operou, kterou lze sehnat na pultech tuzemských knihkupectví. Neznám v češtině žádný jiný cyklus, který by se s Odhaleným vesmírem mohl měřit z hlediska hloubky propracování budoucího vývoje a zejména přesvědčivosti tohoto zpracování. To ovšem neznamená, že je tento cyklus bez chyb.

Jaká je tedy historie budoucnosti Odhaleného vesmíru ve fantazii Alastaira Reynoldse?

V druhé polovině 21.století již lidstvo osídlilo téměř celou Sluneční soustavu. Přesto přetlak lidí vyvolává soupeření jednotlivých frakcí o zdroje. Možným řešením by byla kolonizace planet mimo Sluneční soustavu.

První pokus o takovouto kolonizaci je učiněn v roce 2083, kdy od Merkuru odlétá flotila 5 lodí na vícegenerační let k planetě pozemského typu v soustavě 61 Cygni A. Ovšem časová náročnost a ztráta kontaktů mezi flotilou a Zemí vede k tomu, že další pokus o vyslání vícegeneračních lodí již nebyl učiněn. Namísto toho jsou na zájmové planety vysílány reduplikační automaty, které vezou genetické matrice potřebné k vytvoření lidí – i toto řešení se však ukázalo jako nevhodné. Nakonec jediné a použitelné řešení spočívá v tom, že je vynalezen pohon umožňující vesmírné lodi dosáhnout téměř rychlost světla – a od vynalezení tohoto pohonu pak již veškerá kolonizace vesmíru se děje za jeho pomoci. Vesmírné lodě schopné dosáhnout téměř rychlosti světla se nazývají světlohonce a jejich posádku tvoří Ultrové, resp.Ultranauti (viz níže). Za pomoci světlohonců je kolonizováno více planet, cyklus se však téměř výlučně zabývá pouze planetou Žlutozemě v soustavě Epsilon Eridani a planetou Obroda v soustavě Delta Pavonis.

Přetlak na zdroje ve Sluneční soustavě je navíc umocněn i tím, že ve 22. století se počnou objevovat příznaky přicházející nové doby ledové. Z toho důvodu také postupně politická a ekonomická moc Země klesá a přesouvá se k vnějším planetám, zejména k soustavě Jupiterových měsíců. V téže době je činěn pokus o terraformaci Marsu – za tím účelem je na něm postavena vysoká zeď ohraničujíc prostor o průměru tisíc kilometrů. I tento pokus je však neúspěšný.

Postupujícím technickým vývojem vzniká v lidstvu celá řada frakcí – jsou to kupříkladu Ultrové, resp.Ultranauti (přizpůsobení k velkému přetížení, k němuž dochází ve vesmírných lodích pohybujících se rychlostí blízkou rychlosti světla), Uzení flibustýři, Ledaři (psychicky upravení pro naprostou samotu), Skřeláci (jsou modifikováni pro život ve vodě), a zejména Spojení a Demarchové. Právě tyto dvě posledně jmenované frakce nabývají v krátku největšího významu – každá z nich používá mozkové implantáty, ovšem Spojení tak činí nepoměrně více. To u nich nakonec vede v roce 2190 k tzv. Vrcholnému prozření, kdy za pomoci těchto implantátů dojde k propojení myslí všech Spojených. Naproti tomu Demarchové, případně Demarchisté (zkratka z názvu Demokratičtí anarchisté) kladou důležitost na individualitu každého jedince. Demarchové vedou se Spojenými válku (Spojení pro svůj kolektivismus a zejména kolektivní vědomí jsou obecně považováni za ohrožení všech ostatních frakcí), v níž Spojení prohrávají, a na proto na počátku 23.století zbylí Spojení, jež jsou soustředěni na Marsu, opouštějí Sluneční soustavu a odlétají do vesmíru.

Po 150 let trvajícím letu přistávají zbytky flotily, která odstartovala v roce 2083 od Země, na planetě, kterou po svém přistání nazvou Skyovo vítězství. Ihned po přistání však mezi členy jednotlivých lodí vypukne občanská válka, která pak na Skyově vítězství trvá minimálně do konce 25.století. Rovněž planeta Skyovo vítězství je pro celý cyklus důležitá.

Na planetě Žlutozemi v soustavě Epsilon Eridani započíná na počátku 24. století období nazývané belle époque – umění, kultura, věda, lékařství, prostě veškeré obory lidské činnosti tu vzkvétají. Právě tato planeta ovládaná Demarchy se stává na příštích 200 let nejdůležitější planetou lidského osídlení ve vesmíru. To je umocněno ještě tím, že relativně nedaleko od této planety je v roce 2338 objeven první Záhal – strukturovaný zámotek prostoročasu ukrývající bůhvíco. Později jsou objevovány i další Záhaly, a není se co divit, že vyspělá žlutozemská věda (a zejména rodina Sylvestů, což je nejmocnější rodina na Žlutozemi) vrhne své volné kapacity právě na jejich zkoumání. To ovšem ještě nikdo netuší, že si lidstvo počíná zahrávat s Pandořinou skříňkou.

Belle époque na planetě Žlutozemi je však násilně přerušena v roce 2510, kdy tu vypuká epidemie tavomoru – zvláštního moru napadajícího především implantáty, jež mají lidé ve svých mozcích. Důsledky pro Žlutozemi jsou katastrofální a tato planeta ztrácí v krátku své výsadní postavení mezi ostatními.

Mezi tím ovšem v průběhu prvé poloviny 26.století zkoumá poslední z rodu Sylvestů planetu Obroda v soustavě Delta Pavonis, a posléze v roce 2567 vniká do umělého objektu nacházejícího se nedaleko této planety – a tak se zakončuje cesta započavší objevením prvého Záhalu v roce 2338. Pandořina skříňka je otevřena, neboť tento umělý objekt není ničím jiným než signálním zařízením prastaré strojové civilizace nazývané Zmarové, jejichž úkolem je ničit ve vesmíru veškerý inteligentní organický život.

V roce 2632 do soustavy Delta Pavonis přilétají signálním zařízením přivolaní Zmarové a v krátku zničí celou soustavu. Naštěstí se z planety Obroda podaří evakuovat zhruba 160.000 lidí, kteří na palubě světlohonce Nostalgie nekonečna odlétají do vesmíru. Zhruba po 20-ti letech tento světlohonec přistává na planetě Ararat a lidé uprchlí z Obrody tam vytvoří soběstačnou kolonii.

Zmarů však do lidmi prozkoumaného vesmíru přilétá stále více a více, takže brzy se bojuje na mnoha frontách, a válka se Zmary se pro lidstvo nevyvíjí příliš dobře. Je možné, že na měsíci Hela v soustavě 107 Piscium se nachází tajná zbraň, kterou by bylo lze užít proti Zmarům - proto k tomuto měsíci v roce 2618 přilétá Nostalgie nekonečna. Po devíti letech se však zjistí, že žádná takováto zbraň se na Hele nenachází.

Nicméně nakonec lidstvu v jeho boji se Zmary pomůže někdy ke konci třetího tisíciletí stará vesmírná civilizace – tzv. Stavitelé hnízd (v povídce „Galaktický sever“ je překladatel Tomáš Richtr překládá jako Hnízdoši).

Alastair Reynolds počal publikovat v roce 1990 a ještě v tomto roce jeho v pořadí druhá vydaná povídka „Prodloužený spánek“ je jakýmsi prvním autorovým pokusem o literární ztvárnění světa Odhaleného vesmíru. Odehrává se na vesmírné lodi letící od Žlutozemě k Zemi, na níž prchají lidé před tavomorem. Uprostřed letu se však zjistí, že tavomorem jsou nakaženi i někteří cestující z vesmírné lodi.

Zakotvení této povídky ve světě Odhaleného vesmíru ještě není zcela přesné. Na Žlutozemi už vypukl tavomor (její děj se tedy odehrává po roce 2510), na druhé straně ovšem Země je díky nové době ledové již dávno naprosto nedůležitou planetou. V povídce jsou i další odkazy na cyklus Odhaleného vesmíru – je v ní už zmínka o mixmistrech (kteří manipulují s DNA), je v ní zmínka o planetě Skyovo vítězství či o Sylvestově institutu na Žlutozemi.

Je zcela jasně patrno, že v době vydání povídky „Prodloužený spánek“ měl už Reynolds jakoustakous představu o vesmíru, který by snad jednou v budoucnu mohl na podkladě této povídky vzniknout.

To si však ještě dlouho musel (a spolu s ním i jeho čtenáři) počkat, protože v pořadí druhá povídka patřící do cyklu Odhaleného vesmíru vyšla až po sedmi letech – v roce 1997. Povídka „Špion na Europě“ také není v cyklu přesně časově zakotvena, lze však soudit, že se odehrává ve druhé polovině 23. století (na Zemi už vypukla doba ledová) a popisuje soupeření dvou skupiny Demarchů o mocenské ovládnutí celé soustavy Jupitera.

Po dvou letech – v roce 1999 – se objevuje další povídka odehrávající se ve světě Odhaleného vesmíru. V době jejího psaní už měl zřejmě Reynolds velmi jasnou představu, jak by historie budoucnosti jeho světa mohla vypadat – a to včetně základní zápletky spočívající ve válce se Zmary. Povídka „Galaktický sever“ tak začíná v roce 2303 a končí kolem roku 40000, kdy zbytky lidstva opouštějí galaxii. V povídce jsou vůbec poprvé v cyklu zmíněny Zmarové (překladatelem Tomášem Richtrem jsou nazývání Inhibitory, což mimo jiné odpovídá originálnímu názvu), s nimiž lidstvo (a to případně za pomoci i jiných inteligentních ras) může úspěšně bojovat.  

A konečně v únoru 2000 vychází povídka „Velká marsovská zeď“ odehrávající se v roce 2205 na Marsu, kde je jedno z posledních soustředění Spojených, které ještě nebylo Koalicí pro neurální čistotu zničeno. Reynolds v této povídce přivádí na scénu figury, s nimiž se ještě velmi dopodrobna setkáme v pozdějších dílech (zejména v románu Archa) – jsou to Galiana (vůdkyně Spojených), Remontoire (přítel Galiany) a Clavain (Demarcha sympatizující se Spojenými). V závěru povídky na vesmírné lodi jménem Sandra Voiová odlétají z Marsu všichni Spojení včetně Clavaina do vesmíru.

Přímým pokračování povídky „Velká marsovská zeď“ je povídka „Ledovec“, kterou Reynolds vydává v únoru 2001. Odehrává se v roce 2217 a popisuje krátkou zastávku lodi Sandra Voiová na planetě Diadém v soustavě Ross 248.

Ještě předtím však v březnu 2000 vydává Reynolds román Odhalený vesmír, který tvoří první díl cyklu (pro česká vydání všech zatím vydaných románů volil vydavatel tu variantu, že každý román vydaný v češtině je rozdělen do dvou knih). Tento román, jeho děj lze ve stručnosti shrnout tak, že je ze strany lidí aktivováno signální zařízení, které ve vesmíru rozmístily Zmarové, je více než zdařilým debutem.

Zde učiním malou odbočku a zmíním se o charakteru Reynoldsových románů patřících do tohoto cyklu. Všechny totiž mají stejný ráz: na počátku románu je několik dějových linií (zpravidla tři), které se postupem doby k sobě přibližují až nakonec v závěru románu se spojí. Specifikem Reynoldsových románů je zároveň to, že tyto jednotlivé dějové linie se odehrávají v různých časech, a tedy že i tyto různé časy se ve finále románu spojí. V Reynoldsově budoucnosti totiž lékařská péče dosáhla bezproblémového prodloužení lidského života na 200 let i více. Připočtete-li k tomu dilataci času (světlohonce se mohou vesmírem pohybovat téměř rychlostí světla) či hibernaci lidí během letů ve vesmíru, není výjimkou, že někteří lidé jsou schopni svým životem obsáhnout dobu až pěti století. Kupříkladu Nevil Clavain se narodil v roce 2145 a zemřel až v roce 2675, Sky Haussmann (v cyklu vystupuje pod různými jmény) se narodil někdy kolem roku 2180 a do děje tato postava zasahuje ještě v roce 2618, když pro Clavaina ukradne světlohonec.

V květnu 2001 pak vychází román Kaldera, který je relativně samostatný ve vztahu k celému cyklu. Je výrazně akčnější než román Odhalený vesmír. V románu Kaldera hlavní hrdina pronásleduje z planety Skyovo vítězství až na planetu Žlutozemi vraha ženy, kterou miloval, a když jej dostihne, dozví se nemilou pravdu i o sobě. Vedlejší linií v tomto románě jsou osudy letu flotily odstartovavší v roce 2083 ze Země k planetě, která je později nazvána Skytovo vítězství.

V roce 2002 vydaný román Archa a v roce 2003 vydaný román Údolí vykoupení završují pak trilogii o boji lidstva s prastarou strojovou civilizací Zmarů.

Mimo shora uvedená díla máme ještě v češtině k dispozici povídku „Nightingaleová“ odehrávající se někdy v 26.století na planetě Skyovo vítězství po ukončení občanské války, a autor v ní popisuje, jak je těžké se vyrovnat s ne zrovna příliš lichotivou minulostí.

A tím výčet v češtině vyšlých děl končí, když do cyklu patří ještě čtyři prozatím u nás nepublikované povídky, a dále román The Prefect z roku 2007, který se odehrává na planetě Žlutozemi ještě před vypuknutím tavomoru – tedy před rokem 2510.

Na počátku tohoto článku jsem uvedl, že byť Odhalený vesmír je jedním z nejpozoruhodnějších vesmírných cyklů současnosti, není bez chyb. Jeho největší problém vidím v jevu, který sám pro sebe nazývám „násilný konec“.

Připadá mi totiž, že v některých případech autor jako by násilně a urychleně ukončuje slibně se rozvíjející děj – jako by autora najednou psaní přestalo bavit nebo jako by měl pocit, že rozsah napsané materie je postačující, a tak dílo zakončí neslaným nemastným závěrem.

Všimněte si románu Kaldera – autor v něm umně proplétá tři dějové i časové linie, které se vzájemně ovlivňují a spějí k závěrečnému vyvrcholení – a to vyvrcholení, které je ve stylu „zlosyn dostane co mu patří a jede se dál močálem černých skal“ se pak odehraje na dvou stránkách. Při prvém čtení tohoto románu jsem jím byl nadšen, a velmi dobře si pamatuji, jak jsem se stručňoučkým a předvídatelným závěrem cítil jako čtenář podveden.

Ještě markantněji to je ale patrno v celém třídílném cyklu o Zmarech. Autor nejprve ve třech románech líčí velký vesmírný střet dvou naprosto rozdílných civilizací, navíc střet, který se pro lidstvo nevyvíjí zrovna úspěšně. Tato velkolepě rozehraná partie je nakonec však ukončena v epilogu románu Údolí vykoupení, v němž se na pouhé jedné stránce dozvíme, že někdy po událostech popsaných v tomto románu narazí lidé ve vesmíru na rasu Stavitelů hnízd, a tato rasa lidstvu v jeho válce se Zmary pomůže – finito utrum, a pokud jsi čtenáři čekal něco víc, máš prostě smůlu. A to si myslím, že každý čtenář víc čekal – minimálně proto, že v povídce „Galaktický sever“ je nadhozena budoucnost lidstva až do roku 40000.

ČASOVÁ OSA:

BIBLIOGRAFIE

T r i l o g i e  o Zmarech

1. Odhalený vesmír 1 + 2 (Revelation Space; 2000), Triton 2003 
2. Archa 1 + 2 (Redemption Ark; 2002), Triton 2005
3. Údolí vykoupení 1 + 2 (Absolution Gap; 2003), Triton 2006

S a m o s t a t n é   r o m á n y

• Kaldera 1 + 2 (Chasm City; 2001), Triton 2004
• The Prefect (2007)

P o v í d k y  (dle doby vydání)

• „Prodloužený spánek“ (Dilation Sleep; mag. Interzone 1990), in Ikarie č. 7/1992
• „Špion na Europě“ (A Spy in Europa; mag. Interzone 1997), in Ikarie č. 5/2002
• „Galaktický sever“ (Galactic North; mag. Interzone 1999), in Ikarie č. 1/2003
• „Velká marsovská zeď“ (The Great Wall of Mars; mag. Spectrum 2000), in Ikarie č. 9/2004
• „Ledovec“ (Glacial; mag. Spectrum 2001), in Pevnost č. 12/2004
• Diamond Dogs (sam. vydání 2001)
• Turquoise Days (sam. vydání 2002)
• „Nightingaleová“ (Nightingale; pov. sbírka Galactic North 2006), in Ikarie č. 7/2008
• Weather (pov. sbírka Galactic North 2006)
• Grafenwelder’s Bestiary (pov. sbírka Galactic North 2006)

Dobrou zprávou je, že nakladatelství Triton plánuje na rok 2012 vydání románu Prefekt, takže pak by měl český čtenář k dispozici všechny romány patřící do tohoto obdivuhodného cyklu.