RECENZE: Michael A. Stackpole, Kartomancie

Divoká magie, stále působící bez jakékoli kontroly v Ixyllu, mě naštěstí nesežehla. Vyvázla jsem živá a zdravá i z několika velkých bitev s neznámými tvory deroucími se z moře a zaplavujícími zemi na mnoha místech zároveň. Byla jsem svědkem zvláštních Kelesových snů. Snů, které si zatím ani on sám neumí moc vysvětlit. A co jsou sny proti schopnostem skrytým v jeho (zatím nic netušícím) těle a mysli. Ani Jorim si není jistý tím, kdo nebo co vlastně je. Když se mu nakonec potvrdí ty nejčernější(?) představy, jimž nechtěl ani za mák věřit, není si pro změnu jistý tím, že se mu líbí, co o sobě zjistil. Ani další hrdinové eposu před mými zraky nezaháleli a činili se, seč jim síly stačily, aby dostáli svým závazkům, ať už jsou jakékoli. A byrokracie bují a spřádá svoje plány jako armáda pavouků sedících tiše uprostřed své sítě a vysílá bezvýznamné pěšáky, aby opravovali trhliny. Když při tom náhodou zahynou, bude to pro blaho země a ta jim přece bude navždy vděčná! Dokud je síť byrokracie dostatečně pevná, nemůže se nic stát. To ona drží všechny a všechno pohromadě. To ona je věčná, protože udržuje řád světa. Ne! Ona sama je jediným a správným řádem světa, a jestliže je kvůli tomu třeba proti sobě poštvat jednotlivá knížectví a jednoho knížete nahradit jiným, postará se i o to. Je řádem, který popírá důvod své vlastní existence psychopatickým lpěním na vlastní existenci, a to za jakoukoli cenu. I za cenu absolutního zaslepení, protože pro stromy nevidí les.  Má tolik očí a uší v celém císařství, a přesto nevidí, jaká zkáza se blíží. Proti ní je žabomyší válčení knížat a lordů jen hrou štěňat v uhláku. A upachtění ministři si při hašení požáru ve zmíněném uhláku jaksi nevšimnou, že jim mezitím chytila celá stodola a začínají jim doutnat vlastní honosná roucha. Nastal čas, aby se Císařovna konečně vrátila a pokusila se zakročit. Snad ještě není pozdě…

Uf. Přiznám se, že druhý díl Věku objevů mě stál trochu sil. Jazyk je stále skvělý, zápletky mistrné a bez logických děr a podivností, věci do sebe zapadají velmi přesvědčivě, dějové zvraty vám občas otvírají sanici údivem, a přesto… Kartomancie na mě působila poněkud rozvlekle a místy až nezáživně. Nemám příliš v lásce intriky za každou cenu a těmi se to zde jen hemží. Kníže Pyrust proti Cyronovi, Cyron proti lordům, Keles a Pyrustova manželka proti Pyrustovi, byrokracie proti všem a za chvíli mi šla hlava kolem ze všech těch jmen a dohod a zrad. Mám raději putování a dobrodružství a řešení situací za pochodu než salonní tlachání o čemkoli.

Tajný atlas mi chvílemi připomínal svou stavbou děje (a hlavně plastičností postav) mezi čtenáři velmi oblíbené dílo jistého amerického fantasy autora, podle něhož nyní HBO natáčí třetí řadu úspěšného seriálu, bohužel se to M. A. Stackpolovi nepodařilo (alespoň pro mě) ve druhé knize ustát. Děj je natolik roztříštěný množstvím postav a podzápletek, že je takřka nemožné si udržet přehled a už se mi pak ani nechtělo nikomu fandit. Pokud jste přečetli první díl, stojí ale rozhodně za to vytrvat, a pokud jste milovníky politického intrikaření a místo pohádky na dobrou noc si pouštíte interpelace z parlamentu, případně soudní procesy s (ne)oblíbenými politiky, pravděpodobně budete slintat blahem a volat hosana a aleluja! Děj Kartomancie navazuje na Tajný atlas vcelku plynule a jen místy stručně nastiňuje, co se odehrávalo v první knize, takže neruší žádnými vleklými popisy a vysvětlováním předchozího děje. Uvidíme, jak se s osudem všichni (nejen hrdinové, ale i autor) poperou v závěrečném díle nazvaném Nový svět.

P. S. Rozhodně vytrvám, protože mě samotnou zajímá, jak si s tou šlamastykou nakonec všichni poradí:-)

Michaeel A. Stackpole: Kartomancie (2. díl trilogie Věk objevů) (ukázka)
Nakladatelství: Triton/Epocha
Obálka: Lubomír Kupčík
Překlad: Marek Čtrnáct
Rok vydání: 2012
Vazba: pevná
Počet stran: 470
Cena: 389,- Kč