REPORTÁŽ: CONiáš 2012

Na letošním CONiáši v pražské Městské knihovně jste mohli potkat spoustu slavných lidí. Pravda, z těch, kteří se den předtím zúčastnili mega-supr-trupr párty časopisu Pevnost, došli jen ti, kdo se stihli opít dost rychle, aby se vyspali. Čili Míla Linc, Michael Bronec, Honza Dobiáš, Františka Vrbenská, Pavel Renčín, Leonard Medek, nebo Honza Kovanic. Celou akci pak s vervou sobě vlastní moderoval Martin D. Antonín, který (jako vždy) moc pěkně vrzal kůží.

Abyste věděli, chodit do knihovny je radost. Knihovnice jsou milé, pěkné a při příchodu vám dají placku. Placatka by v těchto těžkých časech možná bodla víc, ale pivo se i v knihovním baru točí dál. No a než si nad ním stačíte popovídat se známými a dojít si na oběd s redakcí konkurenční Fantasy Planet (čistě v rámci průmyslové špionáže, samozřejmě), část programu, začínajícího v krutě ranní hodinu, o desáté, zmizí v nenávratnu a je třeba ji ponechat čtenářově fantazii, či vzpomínkám těch šťastnějších.

Nicméně pizzu dělají za rohem dobrou a přednášku Leoše Kyši o všech možných koncích si nemohl nechat ujít nikdo. Rozhodně ne plný sál fantazáků, z nichž – jak se kupodivu ukázalo – jsou všichni stejní cynici a skeptici, jako onen člen klubu Sisyfos, kterému pro jeho recenzentskou nemilosrdnost přezdívají Řezník. Ovšem na svou příležitost čekal především pán, který ze zadních řad děsivému buldokovi za řečnickým pultíkem bez bázně a hany dokazoval, že všechny teorie o konci světa jsou pravdivé a na dně Černého moře opravdu leží loď Luka Skywalkera. „Jen se smějte,“ nesla se sálem jeho slova s prorockým přesvědčením toho, kdo ví, že se bude smát naposledy. Co když má pravdu? Pak nás ochraňuj Kyša…

Nejlepší přednáškou celého dne byla rozhodně následující divadelní estráda Míly Lince, který častým opakováním sousloví „konec světa“ dokonce dovedně zakryl skutečnost, že jeho prezentace nemá s tématem conu nic společného. Jako by to ale vadilo, když si pozval na pódium svého magnificentního přítele, profesionálně amatérského divadelníka pana Čóryho, který odvedl obrovský kus improvizační práce na úspěšné dramatizaci některých pasáží z Lincova nového románu. S excelentním hereckým výkonem a přesto skromností sobě vlastní po jeho boku vystoupil mezi jinými i autor těchto řádků, který si roli Pokřivence zopakoval již podruhé, a na němž bylo vidět, že se do postavy od posledka vžil a vdechl jí neskutečnou životnost. A pozadu nezůstal ani sám Linc v roli zemanovy dcery, či klekač Antonín, který si ho málem vzal. Celé představení pak mělo díky výjimečné souhře všech zúčastněných tu správnou grády a ve všech směrech předčilo chotěbořské premiérové vystoupení, kde na sebe všechnu pozornost strhl „takový ten hlučný pán v pozdně-středních letech“, jak jistého známého cyberpunkového spisovatele označil zdroj, který si nepřál být jmenován.

Michael Bronec a Jan Dobiáš si na chvíli zabrali pódium, aby za pomoci nikoho menšího než Leonarda Medka pokřtili Dobiášovu novou knihu. Pokud čtou tyto řádky příslušníci Policie ČR, křtilo se samozřejmě mlékem, ale jinak to bylo výbornou archivní whisky. Tedy soudě podle spokojeného kmotrova výrazu.

Sál se pak opravdu pořádně zaplnil, když na své místo usedl Jan Kantůrek. Divíte se? Ne. Jeho přednesy pasáží z knih Terryho Prattcheta, v nichž se zabývá příjezdem čtyř jezdců Apokalypsy, byly naprosto brilantní, nejen díky obsahu, ale hlavně tím, s jakou vervou přednášející měnil hlasy, prozpěvoval a celkově příběh oživoval.

Když už chcete s něčím skoncovat, pusťte k tomu někoho, kdo to udělá pořádně. Tím se knihovničtí řídili, a tak se na pódium jako poslední vyhoupl Pavel Renčín, který zase jednou zničil svět, především pak Čechy a Moravu. A šlo to i bez grafů, které si zapomněl doma. Stačilo, když si vylezl na židli a ukázal, jak vysoko ta šipka v nich končila. No opravdu. Takhle vysoko.

Jakmile ho udatné knihovnice z té židle konečně dostaly dolů, vyhlásily výsledky letní komiksové soutěže na téma konec světa. Sarden všem vítězům gratuluje a těšíme se na slíbenou e-knihu, obsahující nejen jejich dílka, ale i hostující mini-povídku Petra Schinka.

Během následné besedy se zúčastněnými spisovateli jsme se dozvěděli, že Jan Kovanic by se svou rozjitřenou fantazií mohl začít psát sci-fi, Martin D. Antonín je pod vší tou černou kůží jemný filozof s vážným existenciálním problémem a podle Leonarda Medka končí svět na Jižním městě.

Domů a dospat předchozí náročné dny se zdálo být jasnou volbou. CONiáš 2012 byl rozhodně skvělou akcí, s dvousethlavou účastí a přesto stále příjemně komorní atmosférou a nepřišli-li jste, nenechte si ujít příští ročník. I pokud svět v prosinci náhodou neskončí, organizátoři se tím nenechají odradit a slibují pořádnou post-apokalypsu. Zombie style.

Zdroj fotografií: FB Vojtěch Rabyniuk.