LITERATURA: Strašliví dospělí v Rychlých šípech 2

(Dokončení z minula)

Jak jsem už psal, někteří dospělí vypadají v seriálu Rychlé šípy strašidelně až obludně. Jako monstra. Dnes si dočtěme, na kterých místech je tomu tak konkrétně. (Následující titulky jsou názvy jednotlivých pokračování kultovního seriálu.)

Rychlé šípy v ohni pátrání

Jaroslav Foglar nejen že stvořil mýtus, ale tvořil ho úplně nepokrytě. Už zaživa. A právě drze mýtotvorným je taky tento díl jeho příběhů o známém klubu.

Zápletka je velmi svébytná: čtenáři Mladého hlasatele tu hledají Rychlé šípy a Rychlé šípy tu naopak a místo toho najdou vlastní čtenáře! Což je vcelku geniální pointa, ale nejen, že najdou, chlapci Rychlých šípů tyto své čtenáře dokonce i zachrání z podzemí, načež...

...se vypaří za roh. „Viděli jsme je, mluvili s nimi, a přece nám to v naší ulici nikdy nikdo neuvěří!!“ dočítáme se v bílém obláčku – a totálně mýtotvornou se ostatně už těsně po druhé světové válce stala i minisérie s Písklounem a Tlouštíkem, jenom druhý z nichž mohl posléze býti „nejšťastnějším chlapcem, protože VIDĚL Rychlé šípy“. Ale k věci: V příběhuV ohni pátrání působí krajně nedůvěryhodně až strašidelně „podzemní muž“ (opět v placaté čepici) obsluhující z podzemí páku nákladního výtahu.

Rychlé šípy hledají Tondu Pírka, Rychlé šípy pomáhají Tondovi Pírků

Tak trochu obludou je hospodský s velkým nosem, který nechal Rychlé šípy přespat „v prázdném sále, dvě koruny za osobu“. Jako chlapci mi tedy hned připadal podezřelý. Ukázalo se, že i právem. V dalším pokračování působí se svíčkou ještě děsuplněji, když je odhaleno, že chlapcům pustě lhal. Inu, dospělý, a to ani nemusel být politikem:-).

Rychlé šípy objevují psí hřbitov

Hle, další lidské monstrum. Nazval bych jej Fialovým mužem. Vyskytuje se zde s klackem, který se ježí samými hřebíky (jako Štětináčovo temeno) a... Mučil a vraždil ve sklepě.

Nejméně osm psů tu mezi činžáky oddělat a upravil jim poté úhledné hrobečky s daty.

Čím se asi Foglar inspiroval? Nevíme, ale možná nejspíše psím hřbitovem jisté šlechtičny v Kunštátě na Moravě: http://www.turistika.cz/fotogalerie/20529/psi-hrbitov-kunstat..

Rychlé šípy prchají ze skal

A je to tady opět: stokrát v seriálu provařená dvojice.

V jeskynním brlohu totiž žijí dva chlápci. Jeden v ploché čepici, ten druhý ve fialovém a v klobouku. Inu, „banda tulácká“.

Na vrub Jana Fischera tohle ale přičíst nelze, protože díl výjimečně nakreslil Bohumír Čermák. Nebezpečněji a strašidelněji působí individuum v klobouku.

Piskloun a Tlouštík ve spárech Bratrstva

"Monstrem" je jen domnělý dospělý se škatulí na hlavě, který ve dvorečcích hledá cestu k nádraží. Vlastně ale ani moc strašidelně nepůsobí a předem víme, že je poskládán z malých hochů (připomínám tu však i Barkerovu hororovou povídku Města v horách:-).

Chlapci, pravda, nepočítali se Štětináčovou myškou.

Rychlé šípy na pouti

Je pouťový vyvolávač příšerou? Trochu. Uchopí totiž - najednou - Jindru Hojera za rameno a ačkoli jinak „dělá humor“, já bych ho na sebe býti Jindrou sahat nenechal.

Ale uznávám, tady je to diskutabilní a Hojer se tváří dotčeně spíš proto, že vychází jako „nejhloupější dítě“.

Foglarem odpozorovaná situace? Možná. Scénáře pro Fischera byly rozhodně extrémně podrobné.

Rychlé šípy poctivými nálezci

„Jenom" dospělý bídník-lhář, a to muž úplně jiného typu než dosavadní zloději. Elegán. Zpočátku je milý, ale přejde k násilí. Na chlapcích. Odstínění výrazů v jeho tváři je přitom věrohodné, pan Fischer svoji práci skutečně uměl. Ale na druhé straně? Ne, tohoto muže nelze označit přímo za monstrum.

Rychlé šípy vnikají do chlapeckého domova

Vrátný. Ale toho se taky moc nelekneme. I když běsní. Ale všimněte si tedy aspoň, že je nakreslený podle slavného komika němé éry Jamese Finlaysona - známého hlavně z komedií s Laurelem a Hardym.

Je to tak. I proto asi řádí dědek tak mile - a také v dalších třech dílech. Ale Rychlonožkovi nakonec ještě zasalutuje. Ehm, ehm, nechci předbíhat v čase, ale tato krátká série je vlastně hotových Šest medvědů s Cibulkou.

Kočičí pracka chystá léčku

Kořenářka. I ona ale docela milá.

Jenže jenom na prvním obrázku. Když pak líčí uspávací vlivy koření, je z ní rázem druhá Jeremiáška. A Bratrstvo kočičí pracky? Vizuálně babu doplňuje. Jen Jan Fischer tohle uměl.

Rychlé šípy v komediantském voze, Provazolezcovým dětem pomoženo

Když jsem jako dítě dostal příslušný sešit Rychlých šípů, otevřel jsem jej a zase rychle zavřel. Šklebil se na mě totiž hrozný cirkusák v tureckém fezu!

Právě k tomuto chlapovi jsem se pak znovu vystrašeně prodíral odpředu a poctivě. Ve tváři má určitě trochu zla! Anebo i víc!

V dalším pokračování dostane málem Metelku, ale ten shora zdvihne provaz. Ze skály. A jsou zachráněni. Terénem. I ten totiž Foglarovi hrával v ději. A jak. A hrával ve městě i tady na venkově.

Vysvědčení – úřední listina!

Otce s odepnutým opaskem za monstrum nepovažujme, ale na paměti mějme, že „Slávek“ Foglar výprasky nezažil. Tatínek mu zemřel, když mu byli čtyři roky. I tohle pro něj byl tedy horor.

Rychlé šípy utíkají s Kuliferdou

Stařec v klobouku a s petrolejkou se povedl. Stvůra. Sice nakonec Šípům odpustí, ale úvodní výraz ho regulérně pasuje do galerie několika předních monster celého seriálu. Opravdický OHAVA, jak sortu vnímal i jiný klasik Roald Dahl.

Rychlé šípy svědky zlého činu

Opět (jen) pár zlodějíčků. A placaté čepice. Mají je oba. Tento díl vyšel 2. 3. 1948 a oni nejsou monstry, ale vlastně sympatickými chlapy dělajícími jen svou práci.

Vše přitom podivně připomíná scénu okopírovanou z nějakého starého francouzského filmu či ze Zlodějů kol (Itálie 1948).

Rychlé šípy v biografu

Hnědý pán v kině tlačí nadloktí do hrudi vedle sedícího Jarky a nepůsobí vůbec sympaticky. Na začátku dílu na zemi najde Jindrův lístek a na konci se zaslouží o Metelkovo vykázání. Mezi čímž hocha obtěžoval.

Rychlé šípy jdou za uprchlíky

Vyšlo 23. 3. 1948. Uprchlí kluci „zdrhli“ kvůli vysvědčení, ale bezpochyby jde o líčení lovu na emigranty. Lov dostanou ho na starost právě Rychlé šípy - od otce uprchlíků, ze kterého jde v jeho naštvání sice strach. Ale to je taky vše.

Nedivím se tomu tátovi. Opravdu prý jde totiž jen o špatné známky, kvůli čemu děti utekly.

Rychlé šípy prohánějí šmelináře

Tak tohohle pána je mi spíš líto. Jeho příběh vyšel 13. 4. 1948 a nebyl už později vydáván. Plným právem.

Rychlonožka ve snu vynálezcem

Rychlonožkův tatínek se v seriálu stále měnil a tady působí dost nebezpečně, ale Rychlonožka pak dostal taťuldu hodnějšího – a viz poklidnější už vstávání v Rychlonožka ve snu ředitelem školy.

Rychlé šípy v údolí záhad

Nový kreslíř Marko Čermák se poprvé pokouší o Foglarova dospěláka-monstrum. Marně.

Cesta do záhadného domu

Druhý Čermákův pokus je lepší, i když jen v případě posledního obrázku, kde si to muž šlape se svítilnou.

Rychlé šípy prokazují svou nevinu

Marko dospělé „zlochy“ neuměl, anebo rozhodně ne tak jako nenahraditelný Fischer. Důkazem nechť je i běsnící pán s holí. „Co je to tu za rámus – ven bando, ven…“ Ale ani mu pořádně nevidíme do tváře. Nedokonalé, odbyté. Omlouvám se, Marko, a vím, žes to kreslil hrozně rychle.

Rychlé šípy a vykradač chat, Rychlé šípy proti ozbrojenému lupiči

Rychlé šípy sice někdo vůbec poprvé ohrožuje nožem, ale to příběhu nepomůže a chlap je sice drsňák, toť však vše. U Fischera sálalo z monster i nebezpečí jakéhosi jiného typu.

Rychlé šípy nosí v zimě čepice

Pana Hartusila, kvůli němuž dostal Rosťa „zápal mozkových blan, nebo co", tu zmíním, ale nebudu jej víc komentovat. Anebo přece?

Takhle SKUTEČNĚ vypadají lidé, zatímco u Fischera jsme si prohlíželi mistrné karikatury. Jsou to dvě možné cesty, pravda.

Rychlé šípy zápolí s Jedovatým dědkem

A tato postava? Je skutečně totožná se „starým Duškem“, který kdysi nařezal Dlouhému Bidlu? Je. V Čermákově podání ale působí až moc obyčejně.

Rychlé šípy v roli detektivů, Rychlé šípy běží za zloději kufrů

A co tito zloději, ne už kol? Jsou jen odrostlejšími mladíky-surovci a nepůsobí monstrózně, ale jen lidsky. Výrazy – i při dopadení – Marko vystihl bravurně.

Rychlé šípy řeší zamotaný spor

A další normální rodič, pán, který nafackuje cizímu klukovi - a facky počítá. Jsme ve skutečném, nekarikovaném světě, který je bohužel na hony vzdálen legendárnímu Fischerovu království a už to zkrátka není jako ten věčný doják Hospůdko známá na návsi za můstkem, kam chodil táta na trumpetu hrát... A to je taky vše o monstrózních dospělých v Rychlých šípech.