LIDÉ: James Herbert (* 8.4.1943 - + 20.3.2013)

James Herbert se narodil v londýnském East Endu 8. dubna 1943. Ve věku deseti let získal stipendium na gymnáziu St. Aloysius v severolondýnském Highgate. V šestnácti začal studovat grafický design, tisk a fotografii na věhlasné Hornsey College of Art. Po studiích si našel práci v reklamní agentuře a dotáhl to až na výtvarného ředitele a vedoucího skupiny.

S psaním začal ve věku osmadvaceti let. O deset měsíců dokončil krátký román The Rats (č. Krysy, Mustang 1995, Alpress 2003), ve kterém vyčaroval Londýn přemnožený masožravými hlodavci. Rukopis odeslal šesti nakladatelům, ale pouze tři odpověděli. Z nich pak dva román odmítli a třetí přijal. Kniha vyšla v roce 1974 a stala se bestsellerem, když během tří týdnů bylo prodáno sto tisíc kopií, což Herberta napevno ustanovilo britským vůdčím autorem hororů a jedním z nejpopulárnějších anglických romanopisců.

Autor třiadvaceti románů James Herbert byl publikován ve čtyřiatřiceti jazycích včetně ruštiny a čínštiny a celosvětově se prodalo více jak 54 miliónů svazků jeho knih. Mezi ně patří The Fog (Mlha, Mustang 1996), The Dark, The Survivor, The Magic Cottage, Sepulchre, Haunted (Lovec duchů, Svoboda 1994), Fluke (Fluke, Mustang 1995) a Creed (Creedovo krédo, Mustang 1996), a samozřejmě trilogie The Rats (Krysy, Doupě a Panství, česky Mustang ), všechny se staly klasikou hororového žánru, zatímco jeho poslední bestsellery zahrnující tituly Portent, The Ghosts of Sleath, ’48, Others, Once… (česky Kdysi, BB art 2003), Nobody True a The Secret of Crickley Hall, které zvýšily jeho reputaci jako autora originálních a promyšlených děl. Poslední vydaný román Ash vyšel v roce 2012 a je tedy třetím příběhem s ústředním hrdinou Davidem Ashem zaměstnancem Institutu pro výzkum paranormálních jevů, kterého jsme v češtině poznali v knize Lovec duchů.

Čtyři z jeho románů se dočkaly filmových adaptací (The Rats, The Survivor, Fluke a Haunted). Magic Cottage byl převeden do dramatické formy pro rádio (Radio 4) a The Secret of Crickley Hall bylo vysíláno BBC One jako třídílná minisérie.

V roce 2010 byl James Herbert oceněn řádem britského impéria (OBE) a titulem Velmistr žánru na světovém setkání fanoušků hororu (World Horror Convention).

Se svou ženou Eileen se oženil koncem šedesátých let (1967/1968). Eileen Jamese přežila společně s dcerami Kerry, Emmou a Casey.

Jeremy Trevathan, Herbertův vydavatel, řekl:

"Jim Herbert byl jedním z klíčových autorů žánru, v němž dosáhl vrcholu v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století. Skutečným svědectvím o jeho psaní a trvalé tvořivosti je také to, že se jeho knihy stávaly bestsellery až do jeho smrti.Dočkal se vzácné pocty, když se jeho romány staly žánrovou klasikou již během jeho života. Jeho smrt znamená odchod velikána populární literatury 20. století."

James Herbert zemřel 20. března 2013 ve spánku ve svém domově v  Woodmancote (Henfield, West Sussex).

Zdroje: www.james-herbert.co.uk, www.legie.info, www.daemon.cz, archiv SciFiWorldu, www.locusmag.com, a www.csfd.cz

Autorův úvod v českém vydání románu Mlha (The Fog; č. Mustang 1996):

Mlha mi přinesla spoustu nepřátel. Naštěstí však také spoustu přátel.

První vydání vyšlo v roce 1975 (napsal jsem ji v roce 1974), kdy byly v módě špionážní příběhy a historické romance. Ve Spojených státech se zvolna proslavoval William Peter Blatty s filmem Exorcista (č. Vymítač ďábla, pozn. redakce) a také se začínalo mluvit o novém zajímavém spisovateli jménem Stephen King. Anglii poněkud rozvířil nový druh hororu, vyprávějící o volně se pohybujících krysích mutantech v londýnském East Endu, příběh, jenž pramálo přihlížel ke konvenční umírněnosti v zobrazování násilí a jeho následků. Kniha, která (řečeno doslova) mířila přímo do slabin. Krysy byl můj první pokus o román. Mlha byla druhým.

Ať tak či tak, byly to počáteční pokusy o stále větší otevřenost ve vyprávění, příběhy, které se zřídka zastavily před vyjádřením skutečné fyzické reality hrůzy. Soudě podle okamžitého zájmu veřejnesti - jak o román, tak o film -, byla tato skutečnost potlačována příliš dlouho (jestli se okamžité zdravé rozšiřování proměnilo v nezdravé okouzlení, je jiná věc).

Čtenáři a filmoví diváci už nechtěli být pouze strašeni, chtěli být i šokováni.

Je však přesto Mlha, příběh o vraždě, šílenství a mrzačení, v hrůzách tak otevřená, jak to její dlouhotrvající popularita naznačuje? Ve srovnání s dnešními měřítky určitě ne. Ale v roce 1975, kdy byla zveřejněna poprvé? I to je však sporné. Ramsey Campbell, patrně jeden z nejváženějších autorů tohoto žánru, ji ohodnotil takto: "Mlha obsazuje pozoruhodně málo doslovných popisů násilí, přestože dva z nich jsou tak hrůzné a tíživé, že prostupují celou knihu... Herbert se soustředí především na vykreslování scény (občas komické) noční můry a většina epizod je spíše hrůzyplná než naplněná přímým násilím." Já si myslím - a to jsem vypozoroval, tímto se nebráním -, že mnoho kontroverzního extrémismu je spíše v mysli čtenáře než na stránkách knihy. Stejně se však musím přiznat, že mě potěšilo, jak jsou mé obrazy působivé.

Přesto všechno mě však toto nové vydání lákalo k přepisování, k zaoblování příliš ostrých hran, a možná i k hlubšímu propracování některých postav. Přece jsem po desítce dalších románů a z toho vyplývající určité praxi musel získat nové zkušenosti.

Kdybych to býval udělal, zradil bych originál? Pro mě je Mlha poctivým odrazem stavu hororu v sedmdesátých letech, jež se občas obracel zpátky do let padesátých i dřívějších, čímž byla splacena pocta (byť podvědomě) Wellsovi, Wyndhamovi a Knealovi - za Válku světů, Den trifidů a Quatermasse -, a přesto pevně směřoval do let osmdesátých. Příběh je k závěrečnému vyvrcholení nesen čirou energií a vypilování by mohlo její sílu vysát. Myslím, že změny by byly jenom mým zbytečným požitkářstvím.

Kromě toho bestii mám rád takovou, jaká je.

James Herbert
Sussex 1988