TG: Házecí (a vystřelovací) polomaketa „Dusty“

Letadla u nás doma patří téměř k členům rodiny, takže když jsem objevil upoutávku na nový film dvojice Disney a Pixar „Planes“, bylo jasné, že nás čeká v srpnu návštěva kina.

Abych trochu zpříjemnil nervózní čekání:-), rozhodl jsem se dětem vyrobit malé házecí (případně vystřelovací) éro, které bude připomínat Dustyho.

Zadání tedy bylo jasné, stačilo sednout k počítači, vytvořit návrh a jednotlivé díly. Základní požadavek – podobnost s předlohou bude splněn spíš povrchovou úpravou, jinak éro doznalo dost změn. Důvodem je snadná výroba a také alespoň nějaká rozumná létavost.

Náhled výkresu je tady, stačí kliknout a máte ho doma:-).

Co budete potřebovat?

– Základním materiálem je balza, ideálně „lehká“ tloušťky 3 a 1mm (koupíte v každé modelářské prodejně, ale pokud máte souseda modeláře, množství, které potřebujete Vám určitě rád věnuje); nebude-li k dispozici lehká balza, pak stavte ze standardní, ale povrchovou úpravu bych udělal fixami

• Pak potřebujete kousíček překližky tloušťky 1mm – použijete ji na nos letadla, který jí zpevníte a pomůže Vám vytvořit kapsičku na zátěž; umím si představit, že čumák místo z překližky vyříznete třeba z plastového kelímku
• Olůvko na zátěž – na tuhle drobotinu používám rybářské broky
• Lak a ředidlo – jednotlivé díly jsem lakoval zaponovým lakem, určitě vystačíte i s bežným nitrolakem
• Lepidlo – výběr je veliký, já používám jak vteřinové lepidlo, tak i klasický Kanagom (naředěný nitroředidlem nebo acetonem); pokud lepíte vteřiňákem, doporučuji si koupit i rozlepovač
• Papírová krepová páska pro broušení – vysvětlím níže
• Pro vystřelování modelu se bude hodit stará propiska:-) a guma 3x1mm (nebo 2×1)
• Pokud se rozhodnete pro povrchovou úpravu airbrushem, asi už zkušenosti máte, takže i víte, jaké barvy a jak použít
• V případě, že stříkat nebudete, lze provést povrchovku fixkami; barvení štětcem moc nedoporučuji kvůli hmostnosti – mám na mysli velké plochy, nějaký proužek, oko, pusu asi klidně štětcem udělat lze.
• Pokud jde o nářadí, vystačíte se skalpelem (nebo žiletkou – kdysi jsme si je rozstříhavali na půl a přelepovali náplastí), brusným papírem (jemným, hrubost třeba 180, doporučuji nalepit na špalíček pro lepší práci)

Postup práce je jednoduchý.

Fáze 1: Začínáme vytisknutím dílů a jejich nalepením na balzu (překližku) tuhým kancelářským lepidlem. Po zaschnutí pak díly vyřízeneme a papír opatrně odstraníme. Pokud někde nejde dolů, dá se lehce odbrousit brusným papírem.

Ocasní plochy a díly čumáku pouze přebrousíme a dáme stranou. V trupu vyřízneme otvor pro křídlo a zátěž. Za odtokovou hranou křídla se trup postupně zužuje na tloušťku 1mm, takže vezmeme brusný papír a zbrousíme.
Takhle to vypadá (už je přilepený čumák z překližky):

Fáze 2: „Nejsložitější“ je křídlo, které vybrousíme do profilu.

Vyřízneme ho vcelku, tzn. že si budete muset ozrcadlit z výkresu druhou půlku křídla anebo si celé křídlo snadno stáhnout TADY.
Ještě před před broušením profilu ale vybrousíme na spodní straně křídla mírný negativ (0,5mm) – říká se tomu geometrické zkroucení křídla a fakt je dobré to udělat. Co plní za funkci lze v pohodě vygůglit a nebudu tady s tím obtěžovat.

Teď vybrousíme profil – doporučuji si na vrchol profilu nalepit krepovou pásku, která Vám zajistí, že neodbrousíte materiál tam, kde odbrousit nechcete – obecně lze takhle pohodlně brousit téměř všechno, oblepíte páskou a brousíte.
Profil vybrušte přibližně, on je stejně tzv. „CKD“, tedy „Co Křivítko Dalo“.

Takže, pokud je vybroušeno a máme zkontrolováno, že křídlo pasuje do trupu, rozřízneme ho a slepíme do vzepětí dle výkresu.

Fáze 3: Pak dáme první lak. Zásadní pravidlo zní: HODNĚ ŘEDIT, 1:1 je strašně husté:-), takže ještě přidejte ředidlo.
Po zaschnutí laku (nitro schne opravdu rychle) vše obrousíme a lakování zopakujeme.
Pokud se chystáme na barevnou povrchovku, lakování ukončíme. Pokud budeme létat bez povrchovky, můžeme dát ještě jeden lak.
Vše slepíme dohromady, samozřejmě, kontrolujeme kolmost – trochu pečlivosti se bude hodit. Pokud máme slepeno, doporučuji udělat základní vyvážení modelu (těžiště je vyznačeno na výkrese).
Takhle nějak to vypadá slepené:

A pozor, už teď se dá jít létat:-). Postup zalétávání ale popíšu až na konci.

Tedy, ono už není moc co psát, stačilo už jen vymaskovat plochy maskovací páskou a postupně nastříkat. Takhle nějak to přibývá:-).

Fáze 4: Můžete si všimnout, že pod čumákem se nám objevil takový kolíček – ten slouží k vystřelování modelu gumou. Na výkrese není zakreslen, ale myslím, že ho snadno každý dodělá. Je vyrobený z bambusové špejle.
Pro vystřelování pak můžete vyrobit následující „prak“. Poslouží stará propiska, kterou vykucháme, uděláme oko z gumy 3×1 (2×1) a protáhneme ho špičkou propisky. Zasekne se o uzel a je hotovo.
Takhle nějak to vypadá:

Jdeme létat

Tak, máme hotovo, model je vyvážený podle těžiště na výkrese a je hezké počasí (nefouká vítr) – to všechno jsou nutné (nikoli postačující) podmínky úspěchu:-).
Nejprve model „zakloužeme“. To se lehce liší pro leváky a praváky, já si dovolím popsat postup pro leváky. Praváci si jen vše otočí:-).
Za bezvětří (nebo hodně mírného větru) házedlo hodíme (vypustíme mírně skloněné k zemi – VYpustíme, nikoli upustíme:-)) – v případě onoho mírného větru házíme PROTI větru.
– letadlo jde prudce k zemi …………. zkusíme „natáhnout“ výškovku, pokud to nepomůže, bude třeba ubrat zátěž
– letadlo „houpe“ …………………… přidáme zátěž (posuneme těžiště dopředu)
– zároveň se snažíme dosáhnout letu do pravé (praváci do levé) široké zatáčky (přihýbáním směrovky)

Kluz máme tedy seřízený, éro po vyhození pomalu klouže k zemi v široké pravé / levé zatáčce
Teď zkusíme ostřejší hod… Tady to bude chtít trpělivost – model vyhazujeme (leváci) s levým náklonem do levé spirály pod úhlem cca 40° – zní to složitě, ale

zvládnete to.
Pokud je vše v pořádku, model přejde na vrcholu spirály do pravé klouzavé zatáčky. Pokud není vše v pořádku, může se stát, že model se na vrcholu „zastaví“ a namíří si to skoro kolmo do země. Pokud to model přežil:-), zkuste přidat zátěž, natáhnout výškovku a znovu zaklouzat. Mělo by to pomoct:-).

My jsme zalétli éro následujícně:

1. přesně bylo třeba udělat to, co jsem popsal výše – letadlo šlo rychle k zemi – natáhli jsme (ohnuli, samozřejmě s citem, výškovku nahoru)
2. let byl podstatně lepší, ale se zhoupnutím – přidali jsme dva broky
3. kluz byl výborný (modeláře prosím o nesrovnávání s účelovými házedly:-)), letadlo letělo přímo
4. ohnutím směrovky jsme nastavili a vyladili pravou zatáčku
5. následoval ostrý hod a opět, přesně dle popisu, pád po čumáku – letadlo přežilo v pohodě; přidali jsme brok a znovu zaklouzali (bylo nutné víc natáhnout výškovku); jinými slovy jsme zvětšili úhel seřízení
6. další ostrý hod, perfektní přechod do kluzu, který byl u země prodloužen zřejmě nějakým závanem a skončil až u kolegy modeláře v kufru auta:-)

Z výše uvedeného plyne, že bych klidně při stavbě dalšího kousku zvětšil úhel náběhu křídla na 2° oproti výkresu. Ale každý model, byť stavěný podle stejných podkladů se bude lišit svými vlastnostmi, takže je to na Vás:-).

Na úplný závěr důkaz, že jsem si to nestavěl pro sebe:-). Jak můžete vidět na poslední fotce, pokud se dobře vybavíte (jen jsme tedy nechali doma stoleček, za což jsem dostal co proto:-)), vydrží děti na letišti i v čase, kdy létá někdo jiný. Navíc, dotazy typu:“co mám nakreslit“ ve chvíli, kdy bojujete s větrem, dokážou člověka slušně zocelit:-).

Sice jsem psal o úplném závěru, ale přece jen ještě něco… Máte v ruce sice lehounkou věc, ale ta věc se umí pohybovat vzduchem poměrně rychle, čímž se může stát i nebezpečnou.
Docela vážně upozorňuji, že budete-li provozovat ostřejší hody, mějte své ratolesti u sebe a házejte letadlo tam, kde je k tomu vhodný prostor. Na dětském hřišti to rozhodně není.
Pro případ vystřelování prakem platí opatrnost dvojnásob.
Prostě dodržujme určité zásady, ať si náš „letecký den“ užijeme.

Menší děti těžko zvládnou zmiňované ostré hody a bude jim bohatě stačit, když vyladíte kluz letadla tak, aby se širokou zatáčkou skoro vrátilo k Vám a přistálo. Dceři je sedm let a z povedeného klouznutí je nadšená. Prudký hod (není to první házedýlko, které provozujeme) obvykle končí lepením ulomených částí letadla.