REPORTÁŽ: Předávání cen Akademie SFFH 2012

Asi jsem nebyl sám, koho překvapilo, že tentokrát nemoderuje Richard Klíčník. Richard byl přítomen, ale měl na starosti nejen fotografování, ale také předávání a přebírání cen. Navrch zodpovědně moderovat by už nemohl.

Moderování bylo svěřeno dvojici Chiory a Dizzy (Tomáš Skoupý a Tomáš Randus) známé dosud spíše z menších conů, např. Opatconu. Dva komedianti jsou víc než jeden a ceremoniál zpestřili vzájemným špičkováním. Předávání docela odsýpalo, přičemž Zdeněk Rampas oba borce z první řady režíroval (frenetické signalizování povelů jako zpomalte, zrychlete, máte dost času, vymyslete teď nějakou improvizaci, host má zpoždění, ukončete to rychle, Stephen Clarke už je tady).

První sérii cen předal s grácií sobě vlastní sám Richard Klíčník, dalších několik sličná zástupkyně významného sponzora z IT branže. Když se pořad přehoupl přes polovinu, předal významnější ceny Martin Gilar. Tento známý emigrant, spisovatel, vědecký pracovník a přispěvatel do Interkomu se zároveň zařadil mezi sponzory ceremonie.

Moderátoři nebyli na zábavu sami - mnozí ocenění si neodpustili ani dost pichlavé a ironické žerty. Od Leonarda Medka, vítěze ceny za nejlepší povídku, nějakou sžíravou poznámku asi čekal každý. Nikdo nebyl překvapen, když utrousil sarkasmus na adresu své konkurence. Vtipem ale sršel i jindy mlčenlivý Tomáš Němec, který si pro cenu za nejlepší časopis přišel i se svou spolušéfredaktorkou Alžbětou Lexovou. Na malém pódiu byl docela mumraj.

Největší taškařici obecenstvu ale připravil sám Zdeněk Rampas. Stephenu Clarkovi, který měl předat hlavní cenu, (prý omylem) podstrčil obálku s loňským vítězem. Když zahraniční host snaživě přeslabikoval česko-italskou kombinaci jména autora a titulu, vyskočil režisér na pódium a vyhlásil cenu sám. Zástupkyně nakladatelství Albatros se zhostila role překladatelky a překvapenému britskému spisovateli situaci vysvětlovala.

Moderátoři pak jako součást omluvy vyhlásili soutěž o své honoráře, kterých se výherci z publika nadšeně ujali.

Vítězové i poražení se pak sešli v blízké restauraci, nosící jméno slavného spisovatele O´Briena, a slavili, nebo sbírali inspiraci pro další tvůrčí rok. Ale to už je jiný příběh.