FILM: Hobit 2: Šmakova dračí poušť

Začíná to až tak důvěrně blízko vzpomínkám a srdci, že by jeden dojetím zaplakal hned s prvním záběrem a jedním malým-velkým hereckým návratem. Pak už tu stojí celá stopáž Šmakovy dračí pouště před stejně obtížným úkolem, jaký měly blahé paměti Dvě věže: poprat se s prokletím prostředních dílů. A dělá to s takovou ctí, že se mi zrychluje tep z představy, jak skvělá bude, až všechna kolečka zapadnou do sebe s napojením závěru trilogie.

Digitálně-pastelový trend, který nastolila Neočekávaná cesta, samozřejmě pokračuje. Jestli je na něčem na první pohled vidět, že tohle není Pán prstenů, je to právě vizuální podoba. Mnozí na ni nadávají a obviňují Jacksona, že se zbláznil a zamiloval se do zeleného plátna. Uniká jim, že za tím, jak je důsledná, nemůže být pouhé šílenství, naopak – tvoří jeden ze základních kamenů toho, co dělá filmového Hobita Hobitem a co jej staví úplně mimo původní trilogii a jakoukoli možnost smysluplného srovnávání.

Druhou věcí je příběh. Filmový Hobit je sice po roztažení na téměř devítihodinový opus tomu knižnímu dost vzdálen, ale lano mezi nimi rozhodně není přetrženo, naopak. Tam kde má kniha hravou pohádku, má film komediální bandu trpaslíků a velkou spoustu akce. Ani jedno z nich ale nemá, nemůže a ani nechce mít osudovou epičnost a rozmáchlost Pána prstenů. Filmový Hobit po ní sice pošilhává temnými tóny, dodanými linkou kolem Dol Gulduru a Nekromanta, ale pořád to není totéž: tahle temnota je toliko vstřícnou rukou nataženou ke vzdálenému bratranci, ale stále tak úplně nespojuje oba světy (Hobita a Pána prstenů) dohromady. Zůstává spíše na domácím hřišti a dělá z akční pohádky temnou akční pohádku.

Co tam ta ženská dělá? Uchvacuje!

Takže ano, Pán prstenů je na první dobrou prostě lepší: protože má neskutečně košatější příběh. Hobit si ale na své půdě stojí dost pevně. A Šmakova dračí poušť je nejlepší fantasy film za posledních deset let. Proč? Protože má všechno: hrdiny, kteří se z ušmudlaných vandráků probojují až na vrchol (co Thorin, ale Bard!), komediální postavy (přičemž vyloženě infantilní vtípky jsou proti jedničce omezeny na minimum), mocné čaroděje (Gandalf dává víc než za celou původní trilogii), postavy obtížené temnými tajemstvími, sžírajícími duši (Bilbovo sžívání se s prstenem je boží a z Thorina se stává solidní cvok) i milostné trojúhelníky. K tomu obrovskou dávku potvor k likvidaci, nádherné exteriéry i interiéry a epickou hudbu. Všechno dohromady v perfektně vyváženém mixu a při vší nostalgii po čemkoli prostě nelze vymyslet, jak v dnešní době uplést ještě lepší fantasy.

Zvláštní pochvalu si přitom zaslouží postava, jejíž zjevení a působení odtrhává film od předlohy víc než cokoli jiného: čarokrásná elfka Tauriel. Evangeline Lilly si je dobře vědoma, že pravděpodobně dostala svou životní roli a vytřískává z ní, co to jde. A na rozdíl od postav, které jsou ve vleku příběhově předem nastavených rolí, si tahle elfka s drzým výrazem dělá tak nějak, co se jí zachce, i kdyby to mělo znamenat značně nezvyklé rozmnožovací praktiky. A vnáší tak do filmu pořádně svěží vítr.

Elfové vůbec vládnou. Taurielin šéf Thranduil začíná aspirovat na nejzajímavější postavu celé trilogie a větřím, že rozšířená verze pro něj bude mít připraveno ještě pár lahůdek, které ho na tu pozici rovnou katapultují. A Legolas jezdí na skřetech s takovou grácií, že mu odpustíte i ty odulé tvářičky.

Rychlé a zběsilé

Při dvojce Hobita se toho dá dělat spoustu: smát se, zadržovat dech, bát se o hrdiny, slintat nad každým slovem, které Cumberbatchovým hlasem pronese nový nejlepší filmový drak všech dob. Snad jen na dojaté štkaní tu nedojde, ale na to bude víc než dost prostoru ve trojce. Jackson rozhodně nebude ke svým hrdinům o nic milejší než Tolkien v předloze, takže to bude velkolepý masakr.

Abych přiznal barvu, je tam poměrně dost nelogičností a něco maličko hluchých míst. Ale ty první jsou toho druhu, jako když promyslíte staré Star Wars a plácnete se do čela. Nebudete je ale proto milovat o nic méně. A ty druhé se uprostřed vší té zábavy ztratí. Navíc je nejspíš, jak už to u Jacksonovy Středozemě bývá, zalátá prodloužená verze.

Z Hobita nejspíš nebudeme nikdy citovat celé scény, milovat jeho postavy celým srdcem a všechno to ostatní, co máme spojeno s Pánem prstenů. Důležité ale je, že Peter Jackson je naplno zpátky, aby všem těm špatným a ještě horším epigonům ukázal, jak se to má dělat. Třikrát hurá a děkujeme, Pídžeji.

Hobit: Šmakova dračí poušt
Režie: Peter Jackson
Hrají: Martin Freeman, Ian McKellen, Benedict Cumberbatch, Lee Pace, Richard Armitage 

V kinech ČR a SR od 12.12. 2014