RECENZE: Robert M. Wegner: Šíp a vítr, dýka a moře (Příběhy z meekhánského pohraničí)

První díl Příběhů z Meekhánského pohraničí byl pro mě fantasy knihou roku 2011. Druhý díl způsobil o dva roky později totéž. Robert Wegner dovedl v nejlepší tradici A. Sapkowskiho dokázat, že Poláci prostě umí psát surové fantasy s prokreslenými postavami a pointou na světové úrovni. Teď nám Wegner ukazuje, že první díl nebyl pouhým štěstím začátečníka, a opravdu se v něm skrývá velký talent.

Rovněž jako původní Pohraničí je i Východ a západ rozdělen na dvě poloviny obsahující několik na sebe navazujících povídek. Zatímco příběhy hraničářů poručíka Kennetha na sebe navazovaly jen volně, v druhé knize už je propojení povídek těsnější a tvoří spíše román, který má od sebe časově oddělené kapitoly s pointou.

Jako u první části prvního Pohraničí i u druhé knihy se nejdříve podíváme mezi vojáky. Protože stejně jako severní hranice Meekhánské říše, i její východní část potřebuje stálou stráž proti vnitřním i vnějším nepřátelům. Hlavní hrdinkou je dívka Kailean z čaardanu legendárního generála Genno Laskolnyka přezdívaného Šedý vlk, jenž před lety reorganizoval říšskou jízdu, která nakonec dokázala zachránit Meekhan od podrobení kočovnými Se-kohlanďany (které si mnozí jistě pamatují z povídky Všichni jsme Meekhánci). Místo užívaní si generálských poct v hlavním městě Laskolnyk radši vede na hranici skupinku svých věrných jezdců proti neustálému nebezpečí. 

Zažijeme tak noční přepady, vojenská cvičení i adrenalinovou honičku po širých stepích. Wegner s postavami čaardanu umně pracuje a většina má prokreslený odlišný charakter, minulost i vystupování. Bohužel, když jsme s postavami správně sžiti, tak Východní část knihy najednou končí. Celá poslední povídka je pak pouze prolog k většímu dobrodružství, na které si však budeme muset počkat. 

Východ celkově připodobňuje Meekhan k Římské říši v jejích posledních dnech. Nějaké náznaky k tomu byly i v první knize, avšak až teď je vše křišťálově čistě vidět. Mocná říše založená na armádě pěších těžkooděnců se není schopná bránit jízdním kočovníkům z východu a stále více a více její vliv upadá a i samotná obrana země je přenášena na lokální „barbary“. 

Východ svým příběhovým zasazením trochu kopíruje Sever. Obavy, že by tedy i Západ kopíroval Jih, jsou však marné. Wegner opět předvede, že umí napsat i další fantasy subžánr – na Západě nás čeká typická městská fantasy. 

Velká přístavní města autory fantasy často lákají k tomu obsadit do role hlavních „hrdinů“ všelijaké zloděje, a není tomu jinak ani v Pohraničí. Hlavním hrdinou je typický zlodějíček Altsin, jenž se vinou nešťastných vnějších vlivů připlete do mocenských bojů a intrik o nadvládu nad městem. Přitom zároveň odhalí stará tajemství, která vysoce překračují nejen hranice města, ale i samotné říše. 

Druhý díl Příběhů z Meekhánského pohraničí je minimálně stejně dobrý jako ten minulý. Je více akční a výpravnější na úkor filosofování, avšak Wegnerův svět je více prokreslen a mytizován. Dá se číst rovněž samostatně, nicméně pro pochopení některých reálií je lepší začít prvním dílem – i pro radost ze znovuobjevení se některých postav.

Příběhy z meekhánského pohraničí: Šíp a vítr, dýka a moře /Opowieści z meekhańskiego pogranicza: Wschód - Zachód/
Wegner, Robert M.
Nakladatel: Laser-books
Překlad: Pavel Weigel
Obálka: Rafał Kosik
Redakce: Tomáš Jirkovský, Helena Šebestová
Rok vydání: 2013
Počet stran: 560
Rozměr: 110 x 165
Provedení: paperback
Cena: 339 Kč

Recenzi napsal: Štěpán Jura