Rozhovor s Martinem Stručovským

Po sérii rozhovorů s českými autory fantastiky jsme pro změnu vyzpovídali samotného hlavního hybatele sardenského soukolí.

Jméno Martin Stručovský je drtivé většině našich pravidelných čtenářů známo, objevuje se již dlouhou dobu pod sardenskými recenzemi, články, reportážemi a rozhovory, ale přesto se sluší ho trochu blíže představit.

Martin se narodil před čtyřiadvaceti lety v jižních Čechách a v současné době studuje Západočeskou univerzitu v Plzni. Než se řízením okolností stal šéfredaktorem našeho webu, zástupcoval zde, takže viděl veškerou práci zevnitř a velmi dobře věděl, jaké veslo od Honzy Pechance přebírá.

Ačkoliv titul šéfredaktora zní hrozivě a v každé redakci je jeho nositel větším či menším postrachem pro všechny redaktory, v čistě dobrovolnické organizaci, jako je ta naše, se mají okolnosti trochu jinak. Martin je hlavně srdcař, který všechno dělá s ohromným nasazením, a kamarád, který se vždycky snaží hledat to nejschůdnější řešení pro všechny. Teprve delší čas na šéfovské židli ukáže, jestli taky bude muset občas na nás pouštět hrůzu, ale vzhledem k tomu, že tady všichni děláme z čistého přesvědčení a zapálení pro věc, k něčemu takovému asi nejspíš nikdy nedojde:-) Takže zpovídat kolegu a kamaráda (daleko víc než šéfa, už jenom proto, že to označení sám nemá rád) byl příjemně strávený čas a nezbývá mi než doufat, že si jeho odpovědi užijete stejně jako já:-)

Martine, co bylo tou poslední pověstnou kapkou, která zapříčinila, že jsi po jistém váhání nakonec kývnul na šéfredaktorování Sardenu?

Nevím, jestli se dá mluvit o "poslední kapce", ale byl tu web s novým vzhledem, skvělý redakční tým a především třináctiletá historie, nemluvě o tom, že Honza Pechanec vytvořil Sardenu jméno, a kdo někdy něco podobného budoval, mi jistě dá za pravdu, že se to nedělá vůbec snadno. Nemluvě o zklamaných čtenářích a redaktorech. Přišlo mi teda líto, aby Sarden najednou skončil. Navíc mě Honza po celé moje působení na Sardenu zaučoval. Těžko říct, proč zrovna mě. Možná proto, že jsem mu do toho od svých dětských let na Sardenu tak nějak fušoval.

Zvládáš kromě studia na vysoké a opatrování věčného virtuálního sardenského dítka vůbec ještě něco dalšího?

Když nepočítám jednu epizodu Doctora Who před spaním nebo občasnou návštěvu hospody, tak ne. Můj život se v současnosti točí kolem Sardenu a školy. Jsem ve třetím, státnicovém ročníku, takže si naši čtenáři určitě dokážou představit, jaký je to záhul. Naštěstí mám schopnou zástupkyni a armádu redaktorů, kteří mi s prací na Sardenu hodně pomáhají. Ostatně, kdyby nebylo jich, tak by asi Sarden skončil.

Jakými lidmi se rád obklopuješ a s kým by ses rozhodně nesnesl v jedné místnosti?

Spíš než lidmi se víc obklopuji knihami/filmy. Nejsem totiž moc společenský člověk, ale... zjistil jsem, že nejvíc času trávím se ženami. Asi to není náhoda, že teď máme víc redaktorek než redaktorů:-). Jinak mám ale rád lidi přátelské, hodné, pokud si s nimi můžu pokecat o knihách či filmech, tak jsem ještě radši. A s kým bych se nesnesl? Určitě s blbci, kteří jsou namyšlení až na půdu a myslí si, že se svět točí hlavně kolem nich.

Co nám prozradíš o své minulosti, současnosti a budoucnosti?

K prozrazování toho asi moc není. Jsem úplně obyčejný člověk, který se v jedenácti nachomýtnul k fantastice a rád by teď udělal státnice a dostal se na další studium. Budoucnost? No nejsem Sibyla ani Libuše, takže si netroufám odhadnout. Zjistil jsem, že život je jak rozbouřené moře a nikdy nevíš, kam tě zanese. Já jen doufám, že se budu pohybovat v literární branži, moji blízcí budou zdraví a Sarden bude pořád existovat. Ať už pod dozorem mým nebo jiného schopného člověka, kterému jednou předám veslo.

Ovlivnila tě nějaká kniha na dlouhou dobu, třeba tak, že jsi objevil nový žánr, kterého ses do té doby “bál”?

Myslím si, že žádného žánru jsem se nikdy nebál. A jestli mě ovlivnila nějaká kniha? No jasně! A ne jedna. Můj život totiž formovaly hned tři knihy. Tou první je první díl Harryho Pottera. Díky němu jsem se začal pohybovat ve fantastice a objevil jsem hodně pozoruhodných světů a skvělých autorů. Hřebík první. Druhá kniha, která mě ovlivnila, je Líheň Mirka Žambocha. Díky téhle knize jsem zjistil, že existuje něco jako česká fantastika a že se knihy tohohle žánru se píší taky u nás. Ano, tyhle knihy můžou za to, že dneska straším na Sardenu, a především díky Líhni jsem poznal spoustu skvělých lidí. Hřebík druhý. A poslední kniha jsou Krvavé diamanty Phillipa Kerra, kterou mi kdysi doporučil tehdejší šéfredaktor Pevnosti Tomáš Němec (díky, Tome). Tahle kniha určitě zapříčinila, že jsem se stal fanouškem detektivky.

Kromě knih mě ale ovlivnilo i mnoho lidí, kterých si velmi vážím. Zmínit určitě musím spisovatele Jiří W. Procházku, který mě tahal za uši za moje první (příšerné) texty, spisovatelku Františku Vrbenskou, která mě stále podporuje. Zapomenout nesmím ani na Honzu Pechance, který si mě pořád hřeje jako hada na prsou, Toma Němce, představujícího pro mě vzor šéfredaktora, a samozřejmě na mojí učitelku ze střední Kláru Smolíkovou, která mi ukázala, že člověk si má jít za svými sny a pokusit se si je splnit.

Hodláš být jen “pouhým” literárním teoretikem, redaktorem, editorem a tím vším, co s těmi činnostmi souvisí, nebo se v budoucnu můžeme od tebe dočkat i beletrie? A co by tě bavilo psát?

Určitě bych jednou rád napsal něco vlastního. K tomu už vlastně došlo, když pod pojmem vlastní budeme chápat povídky, které vyšly na Mfantasy, na Fanzinu nebo ve sborníku Dračí řád. Ale vím, co myslíš. V současné době je ve velice předběžném jednání sbírka mých akčních vypalovaček, v nichž mixuji fantastiku s gangsterkou. Ale bude záležet na nakladateli, zda se mu bude líbit testovací povídka. Příští rok by mi měla vyjít povídka v jedné připravované antologii, pokud ji teda dopíšu a pokud ji přijmou. A co by mě bavilo psát... Nejsem žánrově vyhraněný (ok, upírskou romanci ani nic podobného bych asi nepsal) a jde mi víc o příběh než o žánr. Ale mým velkým snem je napsat si detektivku. V poslední době to ve mně bublá a cítím touhu to alespoň zkusit, takže to bude asi první věc, na kterou se po státnicích vrhnu.

U jaké knihy (mám na mysli žánr) si stoprocentně odpočineš?

Jak jsem řekl, nejsem žánrově vyhraněný a dokážu si odpočinout takřka u čehokoliv. Teď jsem naposledy četl Dotek temnoty Dennise Lehaneho, u toho jsem si skvěle oddáchnul. Jinak ale odpočívám hlavně u seriálů a třeba Doctor Who je pro mě perfektní relax.

Prozraď na závěr, jaké by sis splnil přání, kdybys byl zlatou rybkou, nebo džinem z láhve?

Aby všichni, které mám rád, byli zdraví a šťastní. Čím jsem starší, tím víc zjišťuji, že tyhle dvě věci jsou nejdůležitější a že si je nekoupíš za všechny prachy světa.

Martine, díky za rozhovor.

Otázky pokládala Monika Slíva Dvořáková

Foto: archiv, Jarda Houdek