Otevřený dopis čtenářům

O Brokilonu, edičním plánu, vesmíru, životě a vůbec

Vážení čtenáři,

vzhledem k tomu, že jsem byl v poslední době jak přáteli, tak čtenáři několikrát dotázán, co se to vlastně děje, proč vychází v Brokilonu tak málo knih a jestli "jsme to už náhodou nezabalili", dovolil jsem si pro vysvětlení sepsat tento elaborát.

S edičním plánem nakladatelství Brokilon se to má tak: po několika letech zkušeností jsem zjistil, že se v Brokilonu s železnou pravidelností střídá rok štědrý s rokem hubeným. V roce 2011 vyšlo čtrnáct knih, v roce 2012 jich bylo pouhých šest, v roce 2013 opět čtrnáct a rok 2014 se v tomto ohledu jeví jako v posledních letech zdaleka nejméně úspěšný. Na tomto místě, pokud mohu, si dovolím jednu dlouhou a velmi osobní odbočku.

Nakladatelství Brokilon jsem zakládal proto, abych si splnil klukovský sen - chtěl jsem, aby se mi to, co mě až fanaticky baví (tedy knihy), stalo zároveň zaměstnáním, prací, zdrojem obživy. V knižním byznysu se pohybuji prakticky od maturity v roce 1994. Letos je to tedy dvacet let. Brokilon je o něco mladší, v tomto roce oslavil patnácté výročí vzniku.

Celou dobu je Brokilon firmou jednoho člověka a nemá žádné zaměstnance - pouze externí spolupracovníky, najímané na konkrétní práce. Je to tak správně, nikdy nebylo mým záměrem budovat obří firmu s hromadou lidí, šílenou agendou, vozovým parkem, kancelářemi zabírajícími celé jedno patro administrativní budovy, spletitou počítačovou sítí, podnikovými teambuildingy a dalšími věcmi. Nic proti nim - dokážu si představit, že by mě podobnou firmu také bavilo vlastnit nebo v ní pracovat jako zaměstnanec (ostatně, šest let jsem pracoval v nakladatelství Wales - a byla to krásná léta, jen byl čas posunout se dál), jenže Brokilon je malý a bez zaměstnanců právě proto, aby byl flexibilní, aby nebyl vázán odpovědností za zaměstnance a mohlo v něm vycházet to, co považuji za kvalitní a přitom zábavné čtení. A aby občas mohl prodělat na nějaké knize nebo další části cyklu jen proto, že cítím, že je správné tenhle titul vydat. Řečeno trochu s nadsázkou, abych si prostě mohl dělat, co se mi zamane.

Tento koncept ale v sobě skrývá dvě zákeřná nebezpečí - prvním jsou vnější vlivy, druhým pak vlivy vnitřní. Ve chvíli, kdy nakladatelství nemá zaměstnance, je jakákoli okolnost, která mě odláká od práce, přímo fatální - není, kdo by mě nahradil a práce stojí. Vnější okolností, proč se letos opravdu nedařilo, se stal mimo jiné nový román Andrzeje Sapkowského "Bouřková sezóna". Někteří z vás možná vědí, že nakladatelství Leonardo, které knihy A. Sapkowského vydává, patří mé matce a když před pěti lety zemřel můj otec, musel jsem jen nahradit v redaktorském křesle a mamince s vedením firmy pomoci. Zpočátku to nebylo jednoduché, ale dnes již Leonardo redaktorsky vedu a Brokilon také pro Leonardo zajišťuje distribuci celé produkce (jinak řečeno, distribuuji maminčiny knihy). Za normálních okolností obojí v podstatě bez potíží zvládám, ovšem nový román o Zaklínači je řádově jiný objem práce, než jakákoli jiná kniha - asi si to dovedete představit. Ale ani to není hlavní důvod, proč se Brokilonu letos tolik nedařilo.

Oním důvodem je totiž zmiňované druhé nebezpečí - to vnitřní. Zjistil jsem totiž, že tuto práci dělám už příliš dlouho, že jsem z ní tak trochu unavený a někdy už mě ani nebaví. Před třemi lety jsem tedy oprášil koníčka z mládí (jak někteří možná víte), koupil si basovou kytaru, začal cvičit a vrátil se k muzice. Po půlroce cvičení jsem si našel na inzerát kapelu a dostal se s nimi i na pódia. Přestože všichni v kapele děláme muziku proto, že nás baví a žádné velké ambice jsme ani neměli, asi nejsme úplně špatní, takže se dostavil úspěch, se kterým jsme nepočítali - letos počátkem roku jsme nahrávali album v Itálii pro vydavatelskou firmu s celosvětovou distribucí a v polovině roku deska vyšla. Na unavený mozek to byl přímo balzám, ale nakladatelství - přiznávám - poněkud trpělo. S vydáním debutového alba a souvisejícími věcmi má kapela mnohem víc práce, než má třeba autor s vydáním knihy, což jsme zpočátku netušili. (A kdyby vás to náhodou zajímalo, jmenujeme se Passion For Sorrow a máme vlastní webovky, Facebook i profil na Bandzone.cz, můžete se mrknout.)

Nu, a ve chvíli, kdy skončil kolotoč kolem vydání desky, rychle jsem naskočil zpátky do vydavatelského kolotoče - jako znovuzrozený. Jak se bohužel ukázalo, tak pouze psychicky, fyzicky jsem na tom byl poněkud hůře. Poslední kapkou byla právě distribuce nového Zaklínače, na kterém jsem si takovým způsobem zničil namáhaná záda, že jsem se nemohl pohnout, jedl jsem prášky a nebyl schopen pracovat. Což byl důvod, proč letos před Vánoci Brokilon vydává pouze jedinou knihu, Tenký led Honzy Hlávky a Jany Vybíralové.

Nicméně, abych se obloukem vrátil zpět na začátek. Jestliže rok 2014 byl pro Brokilon rokem hubeným, měl by být rok 2015 rokem tučným - a prozatím tomu vše nasvědčuje. Část knih, které letos nestihly vyjít, jsou těsně před redakčním dokončením a v roce 2015 vyjdou určitě. Další podklady se utěšeně scházejí a vydrží-li zdraví, měl by být příští rok rokem rekordním. Mimo jiné chystám:

- dvě knihy Juraje Červenáka
- tři knihy Vladimíra Šlechty
- nejméně tři svazky edice Evropská space opera
- novou edici Brokilon Alternativa
- dvě knihy Petra Heteši (plus další pouze v elektronické verzi)
- dvě pokračování Upírů z Morganville
- a snad Petra Neomillnerová dodá novou Lotu a konečně vyjdou i třetí Zástupci noci Glena Cooka.

Celkově to dělá přes dvacet knih. Uvidím, jak se plán podaří dodržet, ale vlastně jsem už dlouho nebyl tak optimistický. Ediční plán zveřejním na konci letošního roku, pak uvidíte sami - a čekají vás i některá překvapení...

Takže, vážení čtenáři. Děkuji za vaši přízeň, vážím si jí - i proto jsem se dovolil vás obtěžovat tímto sáhodlouhým výlevem, protože jsem měl pocit, že si zasloužíte vysvětlení. Budu doufat, že i nadále budete mít Brokilon rádi - a pokud máte jakékoli dotazy, připomínky, komentáře nebo se chcete podělit o své názory, napište mi e-mail, nebo diskutujte třeba na brokilonovském Facebooku. Rád si přečtu vaše názory a odpovím na otázky.

Všem, kdo tohle vydrželi číst až do konce, ještě jednou díky a přeji krásný den.


Robert Pilch
Nakladatelství Brokilon
26. listopadu 2014