RECENZE: R.J. Pineiro, Pád

Jako bájný Fénix či spíše šílená vakoveverka létavá si plachtí Jack Taylor ve vnějších vrstvách atmosféry, přitom padá těsně pod hranicí rychlosti zvuku a ještě si to stíhá neskutečně užívat.

Jack Taylor prošel výcvikem jednotek SEAL, který úspěšně absolvuje jen nepatrné procentu vojáků. Málokdo zvládne velmi tvrdý výcvik až na hranici lidských možností, výcvik vštípený až do DNA. Instruktoři do Jacka natloukli, aby se nikdy nevzdával a probíjel se dál, aby pohlédl smrti do očí a počkal, až ona mrkne první. A že se jí na vojenských misích po celém světě nahleděl do očí dost – ona byla vždy tím, kdo to vzdal.

Jack Taylor miluje nápor adrenalinu, okamžiky těsně před extrémní akcí. Chvíle, které by pro ostatní byly noční můrou, si on vychutnává. Pracuje jako pokusný králík, testuje prototypy armádní výstroje pro Pentagon. Nikdo není tak zkušený a náležitě šílený, proto je ideálním adeptem pro NASA k uskutečnění orbitálního skoku ve speciální kombinéze v rámci projektu výstižně nazvaného Phoenix. Jack se vrhá do prázdnoty, překonává rychlost zvuku, proráží zvukovou bariéru a řítí se k zemi nadzvukovou rychlostí, rychleji než proudová stíhačka. Podaří se mu oklamat, ohnout a předefinovat fyzikální zákony, které se ho pokouší roztrhat a spálit? Pak se stane to, co by nikdo nepředpokládal, Pád má nečekaný spád.

Projektu Phoenix a celé knize vládne ideální silná trojka – Pete Flaherty, skvělý organizátor a šéf projektu, také kamarád manželů Taylorových, mozek Angela Taylorová a svaly Jack Taylor. Geniální vědkyně Angela s brilantním myšlením dřívějšího hackera od Anonymous je autorkou speciálního skafandru na vesmírný seskok. Pozor, má i šikovné ruce, neboť je schopná, takříkajíc na koleně, spíchnout na průmyslovém šicím stroji skafandr. (To si nedovedu představit, kdysi jsem na těchto strojích šila, díkybohu ne vrstvy odolných materiálů, zdá se mi to nereálné více než skok z vesmíru.) Jack nepředstavuje jen svaly, kromě nich vlastní i inteligenci a nebojácnou povahu. Hlavně absolvoval tvrdý výcvik, dokonce se vyrovná i upířímu hrdinovi z Žambochova Visio in Extremis: v krizi se vše okolo něj zpomalí, takže má dost času reagovat.

Proti trojici stojí mocný a všeho schopný George Hastings, paranoidní generál ministerstva obrany. Věří jen sobě, učil se z Hitlerova Mein Kampfu a Sun-c'ova Umění války. Ovládá lidi na všech významných místech, i v FBI, a jejich rodiny drží jako rukojmí. Šikanu povýšil na úroveň umění. Myslí si, že je všemocný a že nikdo není tak schopný jako on. Kdo ovládá technologie, ovládá svět, nejcennější věc na světě jsou data, v tom se nemýlí. Mýlí se však v Jackovi, podceňovat ho se nevyplácí, je lepší se mu klidit z cesty.

Každá kapitola je uvedená citátem, tento mi zůstal v paměti: Temnota nedokáže zahnat temnotu, to umí jenom světlo. – Martin Luther King (str. 357)

Pád má pro čtenáře jednu velkou technickou slabinu – v rámci každé kapitoly sledujeme dvě roviny vyprávění se stejnými hrdiny – ovšem přechod od jedné linie ke druhé hlásí jen mezera v textu, takže orientace je nesnadná a leckdy se nepovede. Čtete, čtete a až po několika odstavcích poznáte, že jste jinde. Jasný čtenářský diskomfort.

V anotaci je kniha přirovnávána k Marťanovi Andyho Weira. Přemýšlela jsem, jestli je to jen marketingový tah nebo mají knihy opravdu něco společného. Společného toho mají dost. Za prvé – obě knihy na čtenáře chrlí spoustu technických údajů. Málokdo pracuje v CERNu na urychlovači částic, či se zaobírá teorií strun nebo je jen „prostý“ astrofyzik. Ani počítačových mágů světového formátu nebude mezi čtenáři mnoho. Jelikož všechna vysvětlení zní reálně, i když leckdy šíleně, nezbývá nic jiného než autorovi věřit. Nebo pochybovat, ale to vyjde nastejno. Přesně jako v Marťanovi. Za druhé – Jack Taylor je stejný MacGyver jako Mark Watney. Oba jsou mimořádně vybavení pro přežití. Kreativně vymýšlí geniální řešení, a to za pochodu a pod tlakem. I konec obou knih je podobný, to za třetí. A samozřejmě že je přirovnání k úspěšnému, už zfilmovanému a oceněnému (dva Zlaté glóby) Marťanovi dobrým marketingovým tahem. Obálka knihy připomíná originál, ovšem troufám si tvrdit, že ho předčila. To ráda vidím, aspoň v knihkupectvích nezapadne.

R. J. Pineiro, vystudovaný elektroinženýr, pracoval v počítačovém průmyslu, než se stal spisovatelem na plný úvazek. Také jeho koníčky – má černý pás v bojových uměních, miluje sporty a zbraně – mu pomáhají při psaní, a díky tomu text působí autenticky. I to má společné s autorem Marťana, oba pánové (snad) vědí, o čem píší. Tedy čtvrtá podobnost. Čeští čtenáři si měli možnost zatím přečíst jen jednu Pineirovu knihu, a to 01-01-00, která se však s velkým čtenářským ohlasem nesetkala. Pád je přitom už sedmnáctou autorovou knihou a vypadá to, že velice úspěšnou. A stejně jako Marťan se má, dle informace na autorových stránkách, dočkat filmové adaptace, ovšem ve formě seriálu. Že by pátá podobnost?

R. J. Pineiro, Pád/The Fall

Nakladatel: Baronet
Překlad: Dana Chodilová
Obálka: Emil Křižka
Redakce: Jiří Chodil, Daniela Čermáková
Rok vydání: 2016
Počet stran: 408
Rozměr: 120 x 195 mm
Provedení: pevná vazba
Cena: 359 Kč