RECENZE: Petra Neomillnerová, Amélie

Petra Neomillnerová je čtenářům domácí fantastiky známá především jako spisovatelka o drsných holkách Moire, Lotě a Tině, které se s ničím nemazlí. Jenže v trilogii o Amélii a Markétě ukázala, že se nebojí ani tak nebezpečného území jako je dětská literatura. Protože si to přiznejme, napsat knihu, která zaujme především dětské čtenáře, je skoro tak těžký úkol jako donést Prsten k Hoře osudu. Petra Neomillnerová však ukázala už dvakrát, že si s tímhle hobitím úkolem dokáže poradit a přiznejme si to hned zkraje – zvládla to i potřetí.

Síla celé série spočívá v perfektní rovnováze mezi fantastičnem a realitou. Neomillnerová si z fantasy/pohádek vybrala pouze prvek nadpřirozena. Zbytek série pak stojí hlavně na vztazích mezi duchem Amélie a lidskou dívkou Markétou. U téhle dvojice je sympatické, že jejich vztah prochází v průběhu celé trilogie určitým vývojem. Všechno začíná vyloženě optimistickým seznamováním, budováním vztahu obou hrdinek.

V jedničce (Amélie a tma)  se pak výrazně projevuje fakt, že se nejedná jen primárně o fantasy literaturu, ale také o literaturu pro mládež. V celé sérii je zabudovaný i jakýsi výchovný rámec, respektive obě protagonistky zažívají podobné radosti i trápení, jako jejich čtenářky příběhů. Amélie i Markéta žárlí, milují, trápí se, prožívají první lásky i zklamání. Knihy neposkytují přímo návod, jak se s těmihle strastmi dospívání vyrovnat, ale ukazují, že to nějakým způsobem jde. Protože, když to dokážou hrdinky, proč by nemohli i čtenáři?

Obzvlášť ve dvojce (Amélie a barevný svět) se zřetelně objevuje kontrast mezi protagonistkami. Markéta se podceňuje, myslí si, že Amélii všichni považují za naprosto dokonalou. A to ji dovádí místy až k žárlivosti, která jako by na okamžik málem jejich přátelství nabourá. Jenže přes oči zalepené žárlivosti nevnímá, že se trápí i Amélie. Neomillnerová ukazuje, že být duch není zase tak úplná výhra, protože nemůžete dělat to, co děti ve vašem věku.

Vyzdvihnout musíme také způsob vyprávění, jaký autorka ve své sérii použila. Díky „přepínání“ mezi postavami a vyprávění z pohledu obou hrdinek čtenář nemá problém se s nimi ztotožnit a vnímat všechny jejich emoce, které v průběhu knih prožívají. S tím jdou ruku v ruce krátké, ale přesto poetické věty, které Neomillnerová používá. Jazyk není komplikovaný, ale naopak jednoduchý, až úsporný, takže děti určitě nemají se čtením problém.

Třetí a závěrečná část trilogie využívá úplně stejných komponent jako jeho starší sourozenci a rozhodně jim nedělá ostudu. Možná vám někdy v polovině přijde, že děj mírně drhne, jenže konec, k němuž celá kniha směřuje, vám to bohatě vynahradí.

Kapitola sama o sobě jsou pak ilustrace Lubomíra Kupčíka, které trilogii doprovází. Pokud platí, že hudba tvoří u filmu důležitou složku, pak u Amélie platí, že ilustrace dělají knihu. Ilustrace totiž pomáhají dotvářet dokonalost atmosféry celé trilogie a nebyla by bez nich zkrátka tak silná, jako je dnes.

Pokud se snad na celou trilogii teprve chystáte, nezapomeňte začít podle jejího číslování. Ano, příběhy knih jsou sice uzavřené, ale celou sérí prochází jedna dějová linka, která se vyvíjí. Takže při případném čtení na přeskáčku byste se mohli zbytečně vystavit případným spoilerům a to by byla opravdu škoda.

Petra Neomillnerová napsala trilogii se skvělými postavami, které si vás omotají kolem prstu a zapíší se do vašich čtenářských srdcí. Příběh, který chytne nejen čtenáře dětské, ale i nedětské, kteří mu snad podlehnou ještě víc. A bylo by jistě skvělé, kdyby se Petra Neomillnerová do světa dětské literatury vypravila v budoucnu ještě několikrát.

Amélie a duchové 
Neomillnerová, Petra 
Nakladatel: Albatros
Počet stran: 96
Obálka a ilustrace: Lubomír Kupčík
Rok vydání: 2015
Cena: 199 Kč