TŘI OTÁZKY pro Jirku Pavlovského

Pokoušet se blíže představovat Jirku Pavlovského fanouškům české fantastiky by se mohlo rovnat urážce jejich fundovanosti v oboru. O příznivcích komiksu obecně raději vůbec nebudu mluvit, protože ti by mě mohli rovnou kamenovat. Případně by se mě pokusili místo čepicemi utlouct různými výtisky či svázanými ročníky časopisu Crew. Nebo rovnou Kladivem. Au.

On je zároveň tím, kdo vdechnul život postavám v knižní fantasy sérii Kladivo na čaroděje a ostřížím zrakem bdí nad nehodnými autory jednotlivých přírůstků. S každým novým dílem toho čertulibého počinu se snažíme na Sardenu zprostředkovat (kromě recenzí a ukázek) také osobní dojmy jednotlivých autorů z účasti na tomto podniku. U čísla deset konečně došlo i na pana zakladatele. Jenže! Na MFantasy mají velmi čerstvý rozhovor, v němž položili snad každou první otázku, která mě k desátému dílu i k celé sérii Kladiva napadla. Je to sice nehorázná drzost, ale těžko s ní něco udělám!

Div jsem si nezavařila mozek, jak jsem přemýšlela, co s tím, a výsledek se nakonec dostavil. Mohla bych stejné otázky formulovat jinak a být u toho děsně vtipná, ale vážím si vzácného času našich fantastických autorů, neboť oni nemohou psát půl roku román a dalšího půl roku relaxovat na pláži z utržených prebend za prodané knihy a rozdávat rozhovory. Musí, kromě psaní, na chleba vydělávat i jinými způsoby. Netřeba se znovu ptát na věci, které už jsou zveřejněny jinde. Celý rozhovor na MFantasy si můžete přečíst zde.

A Jiřímu se díky tomu otevřela možnost dát si záležet s odpovědí na ony, v titulku avizované, tři otázky:

1. O spisovatelích se dají dohledat různé medailonky a také v rozhovorech toho sami dost povědí, ale jak by ses ty sám popsal člověku, který o tobě (čistě náhodou) zhola nic neví? Co je pro tebe v životě nejdůležitější?

Pokud ten člověk o mně nic neví, tak bych se popsal tak, že jsem něco mezi Bradem Pittem a Chrisem Hemsworthem. Krásný, dlouhovlasý, s pěstmi jako buldozery. Jsem laskavý, vtipný, charismatický, s okouzlujícím úsměvem, pronikavým pohledem a melodickým hlasem.

A v životě je pro mne nejdůležitější říkat pravdu.

2. A teď přijde otázka, kterou si na tebe připravuju, co mi to začalo někdy u pátého dílu Kladiva vrtat hlavou, a prosím nehledej za tím žádný genderový útok! Jen mě to zkrátka zajímá: Ty máš něco proti ženským obecně, nebo si jen myslíš, že v českých vodách není spisovatelka hodná Kladiva? Co za tím vězí, že ani do konce první série se neobjeví jediná autorka, která by přispěla do Felixova světa?

To je hezký dotaz. „Nehledej za tím genderový útok... ale máš něco proti ženám?“ No... samozřejmě že mám. Celý život mě pronásledují. Sotva jsem se narodil, už u mě jedna byla a výhružně funěla... a dokonce i teď mi jeden exemplář pokládá otázky a další se mi nasadil přímo do bytu s tvrzením, že je moje manželka. Náhoda? Nemyslím. Mám tezi, že ženy jsou bytosti z jiné dimenze, které sem byly poslány, aby donutily muže luxovat. Ještě jsem sice nepochopil, proč zrovna luxovat, ale jak to sleduji kolem sebe, je v tom nějaký globální plán. Možná, že v té jiné dimenzi mají nadbytek vysavačů a potřebují se jich zbavit.

A vzhledem k tomu, že jejich hlavním posláním je donutit muže luxovat, nemají čas už na jiné, méně důležité věci jako psaní Kladiva.

Nebo se jim možná nelíbí ten název. Možná kdyby to byla Vařečka na čaroděje...

Dobře, uznávám, že tohle bylo trochu sexistické. Ale pořád lepší, než abych upřímně přiznal, že jsme se snažili, ale téměř žádná holka se nám neozvala. To mi až příliš připomíná moje mládí. Osobně bych i docela chtěl, už kvůli změně, nějaký ten ženský pohled na věc.

Ale aby pak celý díl nebyl o tom, jak Felix luxuje.

Kdo by tohle řekl? Z ničeho nekalého jsem tě samozřejmě a v žádném případě nepodezřívala, ale nedostatek zájmu mě fakt odrovnal! Tak třeba se po tomhle otevřeném a odvážném prohlášení nějaká udatná děva ozve. Škoda, že nejsem etablovaná spisovatelka. :-) No, a do třetice a poslednice:

3. Kdybys nemohl být nakladatelem, spisovatelem a překladatelem... čím bys byl? (A ne že budeš něco recitovat!)

Ne, vážně nebudu. Jen idiot by mohl tvrdit, že vším, čím by byl, byl by rád. To by byl debil. Jsou věci, které bych dělat nechtěl. Pracovat u pásu. Provádět sexuální stimulaci drůbeže. Nebo dělat internetový novináře. Brr.

Co si vzpomínám, tak jsem v mládí nikdy moc velké nároky na práci neměl. Měl jsem v podstatě tři požadavky. Abych si u ní mohl číst, nemusel vstávat moc ráno a nepřišel příliš do styku s lidmi. Moje vysněná práce byla být strážcem majáku. Což ztroskotalo na tom, že České republice se jaksi neodstává moří, takže ani majáků tu nejsou zrovna přebytky. 

Pravda je, že bych rád byl tím, čím jsem – jen v tom byl lepší.

Na tom, že člověk se musí pořád zdokonalovat a nestlat si na vavřínech, se určitě shodneme. Moc ses sice v tom rozprávění nerozvášnil, ale stěžovat si nebudu, příště už bych nemusela dostat ani ň.

Už jsem přece jen starší člověk, na pořádné rozvášnění bych potřeboval víc sexy otázky, pořádnou rozhovorovou předehru... nebo ještě lépe, interviagru. Kromě toho se pomalu začínám obávat toho, že se ze mě stává Sagvan Tofi českého sci-fi. Víc dávám rozhovory, než něco dělám.

No... jen počkej příště! Jirko, děkuju za rozhovor zodpovězení tří superbonusových otázek a přeju ti, abys byl pořád dokonalejší. :-)

Zdroj fotografie: nakladatelství Epocha