RECENZE: Otto Penzler (ed.), Pavel Medek (ed.) - Black Mask - Výbor detektivních povídek

Black Mask byl legendární (pulpový) časopis orientovaný především na publikování detektivních povídek. Nikdy u nás nevyšel. Jako malou náplast jsme letos dostali antologii Black Mask. Její největší význam? Exkurz do historie žánru.

S časopisem Black Mask je dodnes spojena řada spisovatelů detektivky drsné školy, kteří jsou stejně jako časopis, stavěni na piedestal. Chandler, Hammett nebo MacDonald jsou jména, která zná i ten, kdo o detektivku zavadil byť jen koutkem oka. Právě oni na stránkách časopisu buď začínali anebo si s jeho pomocí rozšiřovali svou čtenářskou základnu. V roce 2010 vydal editor Otto Penzler, který není v tomhle žánru žádným nováčkem, antologii The Black Lizard Big Book of Black Mask Stories, která shrnovala nejlepší povídky z časopisu. U nás kniha, stejně jako časopis, nikdy nevyšla. Místo první a druhé varianty tu tak máme variantu třetí, o níž se postaral bohužel dnes již zesnulý Pavel Medek. Pan Medek byl nejen překladatelem Harryho Pottera, ale taky milovník drsné školy. A ve své labutí písni pro českého čtenáře vybral a přeložil to nejlepší z Penzlerovy antologie. Klíč, podle kterého pan Medek postupoval, je v zásadě velmi prostý. Když si listujete knihou, zjistíte, že pro všechny povídky v ní obsažené, se vlastně jedná o premiéru. Nejedná se tedy o žádnou recyklaci. Což je taky nejspíš důvod, proč uvnitř Black Mask nenarazíme na příspěvek od Raymonda Chandlera. Na druhé straně, se ale setkáte s několika autory, kteří mají na českém knižním trhu už nějaký ten zářez. Dostaví se tedy sám Hammett, byť schovaný pod škrabošku pseudonymu, Woolrich (teď určitě zbystřili čtenáři Holomrázu) nebo stvořitel jachtaře/detektiva Travise McGeeho – John D. MacDonald, který ale ukáže, že psal i příběhy o jiných hrdinech. Je mi jasné, že hlavně kvůli těmto autorům si bude chtít čtenář českou verzi pořídit. Což ale neznamená, že by měl při čtení vynechat i autory, jejichž jména mu nic neříkají. Byla by totiž chyba, protože se jedná o opravdové lahůdky a literární um všech autorů je na stejné, velmi vysoké úrovni.

Z narativního hlediska pravděpodobně čtenáře příběhy nepřekvapí a hodně prvků bude znít sakra povědomě. A byla by chyba za to autory v antologii odsuzovat. Byli to totiž právě oni, kdo s řadou prvků přišli – ať už je to detektiv samotář závislý na pravidelné dávce tabáku a alkoholu, detektiv obviněný z vraždy anebo krásná žena, která ráda působí mužům problémy, etc. Jak už jsem zmínil na začátku – Black Mask má především význam historický, až encyklopedický, protože na víc jak tři sta stranách můžeme vidět, jakým způsobem se utvářela americká drsná škola a kdo se na vývoji podílel.

S kvalitou textů pak jde ruku v ruce také překlad – pan Medek naprosto parádně přeložil všechny povídky a podařilo se mu bez nejmenšího zaškobrtnutí zachovat atmosféru a esenci drsné školy. Kromě povídek v antologii narazíte na medailonky všech zúčastněných spisovatelů, ale také na bonusové texty; Předmluvu a Úvod. Obojí zní sice fádně, ale umožní vám samotný časopis a drsnou školu vnímat v rámci historického kontextu.

Můžeme zmínit ještě nějaké plusy? Můžeme. Kromě všeho zmíněného je nutné ocenit také dělení všech textů do sloupců a ilustrace, které dotvářejí atmosféru povídek. Pomyslnou třešničkou na už tak dokonalém dortu je typ papíru na nějž se brakové příběhy na svých počátcích tiskly. 

Přečtěte si také recenzi Petra Šimčíka. 

Otto Penzler (ed.), Pavel Medek (ed.)  Black Mask - Výbor detektivních povídek z legendárního amerického časopisu